6 extrémně nebezpečných kousků Lovce krokodýlů: Steve Irwin se smál smrti do tváře

Občas výstupy Lovce krokodýlů a propagátora přírody Steva Irwina působily jako bizarní pokusy o sebevraždu a nakonec jej jedno podobné zahrávání si s osudem do hrobu skutečně přivedlo. Než však došlo k osudnému probodnutí ocasem rejnoka, prováděl Irwin mnohem šílenější kousky, které se rozhodně hodí připomenout.

1) Lovení krokodýla nilského

Dospělý jedinec krokodýla nilského může dosáhnout délky až 6 m a váhu jedné tuny. Když se Steve Irwin snažil jednomu z takových obrů navléct smyčku přes hlavu, stáhl jej predátor po kluzkém hlinitém břehu do kalné vody. Kdyby zaútočil, neměl by Irwin šanci, protože smyčka sklouzla z tlamy a nespoutala ji. Krokodýl ale zvolil útěk a zranění nakonec byla jen drobně krvácející odřenina.

2) Úprk před varanem

Největší z ještěrů by si s člověkem hravě poradil. Až třímetroví „komodští draci“ nejsou nebezpeční jen proto, že dokážou ulovit a zabít kozu či prase. Nebezpečný je i jejich jed. „Nedávno se však ukázalo, že varan komodský není pasivně jedovatý, ale sám si jed vyrábí v jedové žláze, kterou má v dolní čelisti. Tato žláza byla již dříve pozorována pomocí nukleární magnetické rezonance na muzeálních exemplářích, ale teprve nyní byla její existence potvrzena,“ napsal Jiří Patočka v časopise Vesmír. Při natáčení ve volné přírodě zahnali varani Irwina na strom. Kdyby došlo ke kousnutí, mohla by se do rány spolu s jedovatými slinami dostat velmi nebezpečná infekce.

3) Chytání chřestýše

Pokud jste někdy slyšeli zvuk vydávaný chřestýšími zrohovatělými šupinami na konci ocasu, tak víte, že jde skutečně o zlověstný, nepřeslechnutelný varující zvuk. Není divu, chřestýši patří mezi mimořádně nebezpečné hady a jejich toxin podle druhu hada dokáže člověka zabít v řádech několika málo desítek minut. „Chřestýš brazilský (Crotalus durissus) a jeho poddruhy mají jed převážně neurotoxický, který se v patologických účincích podobá jedu kobry indické,“ udává Jiří Svršek ve své práci věnované jedovatým hadům. To vše Irwin věděl, a přesto vytahoval chřestýše lesního zpod kamenů holýma rukama a ještě při tom stihl mluvit na kameru. Nyní to mimochodem dokáže i jeho syn Robert.

4) Potápění s bílým žralokem

Potápění se žralokem bílým, který má mimo jiné i kvůli filmům velmi špatnou pověst, je možné. Ale málokdo si troufne potápět se mezi žraloky a zároveň je krmit. To bylo i na Irwina moc, a proto, aby získat dramatické podvodní záběry, využil při potápění ocelovou klec, která ho chránila. Při záběrech z lodi bylo jasně ukázáno, že je možné nechráněnou rukou chytit žraloka za rypec, zatímco jen o pár desítek centimetrů jsou jako žiletka ostré vyceněné pilovité zuby.

5) Shazování kobry indické

Několikametrová kobra indická je smrtelně jedovatá, ostatně samotná královna Kleopatra měla, alespoň podle mýtu, spáchat sebevraždu tak, že se nechala uštknout kobrou. Zatímco opatrnější teraristé a zkušení veterináři používají při manipulaci s kobrou speciální kleště a háky, Irwinovi stačila na zemi sebraná tenká větvička k tomu, aby sundal kobru ze stromu.

6) Potápění s rejnoky

Steve Irwin mnohokrát extrémně riskoval a byl si vědom, že situace, které natáčí, rozhodně nejsou bezpečné. Že jej zabije zrovna rejnok, nepředpokládal asi nikdo. Původně měl pro pořad Zabijáci oceánu natočit žraloka tygřího, s nimiž již v minulosti opakovaně točil. Když však narazil na rejnoka, rozhodl se udělat pár záběrů s ním. Dávalo to smysl, ostatně rejnoky doprovází pověst plachých paryb. Ti, kteří patří do čeledi trnuchovitých, jsou však na ocase vyzbrojeni trnem. Onen tragický den neměla trnucha náladu na nějaké přátelství s člověkem, několikrát Irwina bodla do hrudi a on následně vykrvácel. Přestože se Irwin maximálně snažil propagovat ochranu přírody, jeho někdy až hazardérské chovaní ho stálo život. Paradoxně ve chvíli, která vůbec nevypadala nebezpečně.

Zdroj: Marca