VIDEO: Obří polární tank Američanů naprosto selhal. Dobývání Antarktidy skončilo ostudně

Obří polární tank Američanů naprosto selhal. Dobývání Antarktidy skončilo ostudně

Tajemství v ledu S2 (4) – Byrdův sněžný křižník

Dobývání Antarktidy bylo od začátku 20. století cílem spousty zemí. O unikátní pokus pomocí techniky se pokusili Američané. Nakonec z toho ale bylo pořádné fiasko.

30. léta 20. století byla svým způsobem bojem o Antarktidu. Ta totiž poskytovala strategickou výhodu, což se zamlouvalo USA i nacistickému Německu. Amerika pověřila dobytím jižního pólu zkušeného polárníka a hvězdu Richarda Evelyna Byrda, jenž již dříve proletěl nad severním (tento pokus se ale rozporuje) i jižním pólem a zaplňoval v té době přední stránky novin. Tehdejší vláda USA měla v cestovatele takovou důvěru, že mu dokonce svěřila neomezené finanční a technické prostředky.

Sněžný křižník selhal mimo jiné kvůli nulovému vzorku pneumatik

Legendární Sněžný křižník zůstal v ledové pustině

5 Zobrazit galerii

Richard E. Byrd se snažil dobýt jižní pól

Byrdova výprava využívala technických vymožeností své doby

5 Zobrazit galerii

Snow Cruise a pohled dovnitř Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Sněžný křižník selhal mimo jiné kvůli nulovému vzorku pneumatik Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Legendární Sněžný křižník zůstal v ledové pustině Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Richard E. Byrd se snažil dobýt jižní pól Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Byrdova výprava využívala technických vymožeností své doby Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Snow Cruise a pohled dovnitř Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Sněžný křižník selhal mimo jiné kvůli nulovému vzorku pneumatik Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Legendární Sněžný křižník zůstal v ledové pustině Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Richard E. Byrd se snažil dobýt jižní pól Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Byrdova výprava využívala technických vymožeností své doby Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Kolos zvaný Snow Cruiser

Psal se rok 1937, když byl zahájen vývoj stroje, který měl pomoci zamrzlý kontinent dobýt. Přípravy a plánování trvaly dva roky a v roce 1939 již probíhala výroba. Výsledkem byl Snow Cruiser neboli Sněžný křižník. Toto kovové monstrum připomínalo tank. Bylo 17 metrů dlouhé, šest metrů široké a poháněly jej dva naftové šestiválce Cummins o objemu 11 litrů.

Čtěte také: Pod ledem Antarktidy je starobylá krajina. Skrývala se 14 milionů let a víme o ní méně než o Marsu

Obří kola měla pracovní zdvih 95 cm a maximální rychlost křižníku dosahovala až 48 km/h. Hlavním účelem tohoto kolosu bylo překonávat široké ledové průrvy. Střední část auta se totiž přehoupla přes průrvu na druhou stranu, přední kola se zasunula a zadní kolos posunula vpřed. Impozantní vzhled stroje ukazuje pořad Tajemství v ledu.

Snow Cruiser měl rovněž bohatou vnitřní výbavu. Poskytoval ubytování pro 5 členů posádky v samostatných pokojích, nabízel kuchyňku, která mohla zároveň fungovat i jako temná komora pro vyvolání fotografií a disponovala i zařízením na filtraci sněhu pro zisk pitné vody. Také byste zde našli spižírnu a na střeše bylo letadlo s doletem 500 km. Také nešlo o levnou záležitost a tehdejších 150 000 dolarů by dnes vydalo na částku 70 milionů korun.

Velké problémy, které nekončily

Postavit takhle masivní stroj byla jedna věc, druhá ho dopravit na místo expedice. To se ukázalo jako velký problém a už při převozu z Chicaga do Bostonu se projevila skutečnost, že se vůz na mnoho míst prostě nevejde a zabírá celou šíři silnice. Navíc ho dokázal zastavit i potok, z něhož ho museli dostávat pomocí dřevěné rampy. To samozřejmě mnoho lidí zneklidnilo a lepší náladu nepřinesl ani moment, kdy Snow Cruiser musel být rozebrán, aby se vůbec vešel na palubu ledoborce, který ho měl dostat k jižnímu pólu.

A ani po příjezdu na Antarktidu situace nebyla o moc lepší. V lednu 1940 se posádka konečně vylodila. Hned při sjezdu Snow Cruiseru se část dřevěné rampy prolomila a Byrda to málem stálo život. Ještě větším problémem ale bylo zjištění, že pneumatiky byly hladké a bez vzorku, takže pohyb na zamrzlé půdě byl zhruba stejně pohodlný jako v teniskách na rybníku. Dobrodruzi zajisté zkusili aplikovat řetězy či dvojmontáž gum, vše ale bylo marné, a tak jen využívali vnitřní prostory a stroj jako takový nechali na místě. A pak přišla pro Američany válka a stroj byl definitivně zanechán na místě. Tam je ostatně dodnes navzdory tomu, že ho v letech 1946 a 1958 nalezly dvě výpravy, které zjistily, že stroj zůstával relativně funkční a také se v něm nacházela spousta dobových relikvií v podobě časopisů a výbavy, kterou polárníci na cestě zpět nepotřebovali.

Zdroj: The Atlantic / OSU.EDU