Hitlerův supervlak byl velitelským štábem i luxusně vybaveným bunkrem

Hitler velel nacistické říši z ozbrojeného vlaku. Podívejte se na jeho mobilní pevnost

Tajné nacistické základny S2 (6) - Hitlerův vlak

Jednou z příčin volebního vítězství Adolfa Hitlera byla jeho ochota vystupovat jako přítel obyčejných lidí. Oháněl se dělnickými začátky i příklonem k pracujícímu lidu, objížděl Německo a setkával se s potenciálními voliči, kteří měli pocit, že ve vládě se konečně objeví člověk, jenž bude bojovat za jejich zájmy.

K tomu samozřejmě potřeboval dopravní prostředek a nejuniverzálněji se jevil vlak. Toho se nevzdal, ani když se stal 30. ledna 1933 říšským kancléřem. Objížděl Německem po všudypřítomných kolejích a působil jako vůdce, jenž se o svou zemi stará a komunikuje s občany, kteří k němu vzhlížejí s nadějí.

Vlak se stal Hitlerovým oblíbeným prostředkem, pro novopečeného státníka to ale nebylo příliš výhodné. „Bezpečnostní služby byly vlakem znepokojeny. Dav se k Hitlerovi valil jako k rockové hvězdě, chtěli mu potřást rukou, dotknout se ho,“ popisuje situaci historik Mark Felton. „Někdo mohl do vlaku hodit granát nebo vůdce vytáhnout oknem. Stát se mohlo cokoli. Bylo jasné, že bude potřeba zvláštního vlaku, jenž bude odříznut od veřejnosti.“

Hitlerův vlak táhly dvě parní lokomotivy

10 Zobrazit galerii

Adolf Hitler při četbě novin v roce 1934

10 Zobrazit galerii

Čtěte také: Nacistické násilí se zrodilo před sto lety, když Adolf Hitler zosnoval pivní puč v Mnichově

Ten prokletý vyzbrojený vlak

Roku 1937 si tedy Hitler nechal postavit železniční monstrum, jež mu od roku 1939 prakticky umožňovalo žít na cestách. Délka 430 metrů, váha 1200 tun a dvě parní lokomotivy, které střídavě táhly celý vlak rychlostí 80-120 km/h. Vlak sestával z 10-16 vagonů o 60 tunách a přepravoval celkem 200 lidí. Samozřejmě se myslelo i na bezpečnost. Jak uvidíte v pořadu Tajné nacistické základny na Prima ZOOM, vlak chránily protiletadlové rychlopalné kanóny Flak 30 a kulomety. Zbraně se nacházely na věžích, rozmístěných po dvou na každém vagonu. Na kolejích, mostech i v tunelech byly v pohotovosti stovky mužů ochotných chránit vlak, jenž dostal jméno Amerika.

Adolf Hitler byl totiž poměrně velkou měrou fascinován způsobem, jakým si američtí kolonisté podrobili domorodé obyvatelstvo. Vlak Amerika nicméně už nesloužil jen k setkávání se s lidmi, stal se pojízdným opevněným bunkrem i velitelským stanovištěm. Konala se zde důležitá setkání, na palubě vlaku se ocitli Benito Mussolini, maršál Pétain či Francisco Franco, zároveň zde padala důležitá strategická rozhodnutí. Z prostředku, jenž Hitlerovi umožňoval kontakt s národem, se stalo útočiště, velín i určitý symbol. Více než s masami se zde setkával se svými generály i spřízněnými státníky.

Pevnost strachu

Vlak ale nesloužil pouze k pracovním účelům, byl také luxusně vybavenou obytnou jednotkou. Ke svým padesátinám Hitler od německých říšských drah obdržel speciální koupelnový vůz, jenž byl se svou vahou 78 tun nejtěžším vozem soupravy. O váhu se „postaral“ především mramor a zásobník s 11 200 litry vody. Byl to devátý vůz, hned za lůžkovými vozy pro hosty. Ti se mohli těšit z pěti koupelen, přičemž ve dvou byla velká vana z mramoru a smaltované oceli. Následovaly tři mramorové kabiny se sprchami a toaletami.

Amerika přitom inspirovala i další nacistické pohlaváry, speciálně upravenými vlaky jezdili také Hermann Göring či Heinrich Himmler. Než začala válka, křižovalo nacistickou třetí říši 25 vlaků s názvy Amerika, Asie, Afrika, Atlas či Atlantik.

Tradici jednotných počátečních písmen v názvech vlaků porušil sám Hitler, když v roce 1941 vyhlásil válku Spojeným státům. Vlak byl přejmenován z Ameriky na Brandenburg (Braniborsko). Přestože oba názvy byly krátké, jednoduché a snadno zapamatovatelné, vžilo se pojmenování Führersonderzug, neboli „Vůdcův zvláštní vlak.“

Hitler se ale neomezoval pouze na pohyb po kolejích, v patách vlaku jezdil obrněný mercedes a na vybraném letišti čekal pro všechny případy čtyřmotorový Focke-Wulf Fw 200 Condor, jenž pojmul Hitlera i celý štáb. Když ale v červnu 1941 vypukla válka se Sovětským svazem a Hitlerova paranoia vyvolaná politickým tlakem a drogami sílila, přestal vůdce svému osvědčenému vlaku věřit.

Proto byl vybudován speciální vlakový bunkr Anlage Süd, jenž Hitlera ještě markantněji chránil před nebezpečným světem. Sestával z dvou obřích tunelů, postavených za deset měsíců vězni s pomocí vězňů z německých koncentračních táborů na území okupovaného Polska. Sjížděly se sem speciální vlaky všech důležitých nacistických pohlavárů, konaly se zde i schůzky s Mussolinim. Vlak, jenž Hitlerovi získal oblibu u mas a stal se jeho spolehlivým úkrytem a velícím štábem, nyní potřeboval sám o sobě ochranu, a nakonec u samotných nacistů upadl v nemilost.

Mohlo by vás zajímat: Nehoda vlaku v Milovicích: Souprava prorazila zarážedlo, zasahovali policisté a hasiči

Po Hitlerově smrti se nacisté rozhodli, že vlak rozhodně nepadne do rukou spojenců. Proto jej 7. května 1945 přivezli na okraj rokle v alpském Mallnitzu, naplnili jeho lokomotivy výbušninami a vyhodili je do povětří. Zbytek vlaku se však zachoval a spravedlivým dílem si jej rozdělily americké a britské síly.

Zdroje: Hitler Archive/Rail Target