Mussoliniho podvedli a popravili. Tělo Hitlerova spojence bylo necháno na pospas rozlícenému davu

Vcelku pochopitelně, protože scéna to byla skutečně hrůzná – těla Mussoliniho a jeho milenky Clary Petacci totiž spolu s několika dalšími visela bezvládně za paty dolů na železné konstrukci před benzinovou pumpou na milánském Piazzale Loreto. Jak se Mussolini, který byl dvě desetiletí neomezeným vládcem Itálie a inspiroval Adolfa Hitlera k převzetí moci v Německu, dostal až sem a proč skončil tak potupně?

Přečtěte si také: Hitlerovi muži: Jak dopadli Himmler, Hess, Göring a další prominentní nacisté?

Rváč a násilník

Mussolini se narodil 29. července 1883 a už v dětství si získal pověst rváče a malého despoty. V deseti letech byl vyloučen z církevní internátní školy za bodnutí spolužáka do ruky, nůž ale neodložil. Incident s bodnutím se opakoval i na další škole a později se přiznal, že nožem bodnul do ruky svou přítelkyni.

Mezitím údajně štípal lidi v kostele, aby je donutil k slzám, stál v čele chlapeckých gangů při přepadávání místních usedlostí a zdokonaloval se v soubojích s meči. V květnu 1922 Mussolini vyzval na souboj redaktora novin, v nichž pracoval, přičemž měl podle deníku New York Times utrpět více než 100 ran.

Obdivovatel Karla Marxe i Jana Husa

Mussolini se narodil do rodiny přesvědčeného socialisty a jméno dostal po levicovém mexickém prezidentovi Benitu Juárezovi. Ve Švýcarsku, kam prchnul před vojenskou službou, si v letech 1902 až 1904 pěstoval image intelektuála a psal do socialistických tiskovin. Údajně se zde měl potkat i s pozdějšími vůdci bolševické revoluce. Chválil Karla Marxe, obdivoval Jana Husa, o kterém v roce 1913 napsal knihu Jan Hus, hlasatel pravdy, a nakonec se stal šéfredaktorem časopisu Avanti! (Vpřed!), oficiálního deníku italské Socialistické strany.

Vojenské službě se Mussolini přece jen nevyhnul a v roce 1915 narukoval do první světové války, kterou jednoznačně schvaloval, za což si vysloužil od socialistů vyhazov ze strany. Sloužil u 33. praporu 11. elitního pluku bersagliérů a v bojích byl těžce raněn. V roce 1919 už radikálně změněný Mussolini založil fašistické hnutí, které se později stalo fašistickou stranou.

Vznik italského impéria

V letech 1920 až 1922 se ozbrojené fašistické oddíly potulovaly po zemi, ničily majetek, zabily kolem 2 000 politických odpůrců a mnoho dalších zbily nebo donutily vypít ricinový olej. Mussolini byl na koni po demonstraci známé jako Pochod na Řím, při níž pohrozil vládě a králi Viktoru Emanuelovi III. převzetím moci. Ten mu nabídl post premiéra. O tři roky později se Mussolini prohlásil italským diktátorem a začal používat titul duce, tedy vůdce.

Mussolini se netajil snahou vojensky obnovit Římskou říši. Začal s tím v roce 1923, kdy bombardoval a krátce obsadil řecký ostrov Korfu. V roce 1927 ovládl Albánii a o několik let později povolil využití koncentračních táborů a bojového plynu, aby pomohl zastavit povstání v Libyi, která byla italskou kolonií. Plyn byl znovu použit při dobývání Etiopie v letech 1935–36, po němž Mussolini prohlásil, že Itálie má konečně své impérium.

Mohlo by vás také zajímat: Bomby, kostry, granáty aneb Proč na Ostravsku ještě neskončila druhá světová válka

Když Italové válčí

Mussolini na konci první světové války prosazoval vznik samostatného Československa, za což v roce 1926 dostal nejvyšší státní vyznamenání, Řád bílého lva 1. třídy. O 18 let později už ale na straně svého učenlivého žáka Adolfa Hitlera souhlasil s odtržením Sudet a v Mnichově připojil svůj podpis pod Mnichovskou dohodu. To už měl Mussolini s Hitlerem uzavřenou dohodu známou jako Ocelový pakt, která Itálii vehnala v červnu 1940 po boku Německa do války.

Rychle se ukázalo, že Itálie nemá dostatečné vojenské vybavení a že její výrobní tempo je žalostné. Spojené státy dokázaly za týden vyrobit více letadel než Itálie za rok a Mussolini situaci nepomohl ani tím, že opakovaně měnil plány a příliš tříštil své síly. Napadl Francii, ale byl rád, když Paříž požádala Němce o příměří. Když italská vojska vtrhla do Řecka, vzápětí ustupovala do sousední Albánie. Podobně se zadrhlo italské tažení v severní Africe a v obou případech musel Mussolinimu poslat vojenskou pomoc Hitler.

Nevyhnutelný konec

V roce 1943 se Spojenci vylodili na jihu Itálie a začali bombardovat Řím. Král nechal Mussoliniho zatknout a postupně věznit na různých místech včetně odlehlého lyžařského střediska, odkud ho vysvobodilo německé komando. Od září 1943 do dubna 1945 stál Mussolini v čele loutkové vlády v Němci okupované severní Itálii.

Na konci války se Mussolini spolu se svou milenkou Clarou Petacci pokusil proklouznout z Milána přes švýcarské hranice v německém vojenském plášti a přilbě, jeden italský partyzán ho ale i tak při kontrole ve vesnici Dongo u jezera Como poznal. Poslední den pro prominentní pár nastal 28. dubna 1945. Pod záminkou, že jim pomohou k útěku, se Mussoliniho a jeho milenky zmocnil antifašista Walter Audisio vyslaný z Milána s rozkazem k popravě. Poblíž vily Belmonte nařídil Mussolinimu a jeho milence vystoupit z auta a přímo u silnice je dávkou ze samopalu zastřelil. Jen o dva dny později spáchal Mussoliniho žák Adolf Hitler v Berlíně sebevraždu.

Těla Mussoliniho a Petacci byla převezena do Milána a ponechána na náměstí Piazzale Loreto, kde do nich rozlícený dav kopal a plival na ně. Poté byli spolu s dalšími popravenými fašisty pověšeni hlavou dolů na kovovou konstrukci zničené čerpací stanice. Mussolini byl původně pohřben v neoznačeném hrobě, ale v roce 1946 bylo jeho tělo vykopáno a uloupeno fašistickými stoupenci. Úřady tělo po čtyřech měsících objevily a dalších 11 let ho ukrývaly. Nakonec bylo v roce 1957 povoleno uložit Mussoliniho ostatky do rodinné hrobky v jeho rodném městě Predappio. Hrobka se stala poutním místem neofašistů a výročí jeho smrti si každoročně připomínají neofašistická shromáždění.

Zdroj: History