Jak zabíjí bojový plyn yperit? Zakázaná chemická zbraň napoprvé zasáhla 2000 lidí

Němci v průběhu velké války použili 22. dubna 1915 úplně poprvé chlórový plyn proti svým francouzským protivníkům u Yprés. Bojištěm se valila hustá žlutavá mlha, zasáhla tisícovky překvapených vojáků a mnoho z nich nechala umírat dlouhé minuty mučivě bolestivou smrtí. Kdo nezemřel hned, toho smrt zastihla po dalších dnech obrovských bolestí, slepoty a velmi těžkého dechu, který byl příčinou poleptání sliznic.

Na počátku stáli Němci

První útok bojovým plynem tak přinesl do povinné výbavy každého vojáka na válečné frontě plynovou masku, ani ta už ale o dva roky později nestačila. Na stejném bojišti u belgického města Yprés totiž opět Němci použili místo chlorového plynu hořčičný, který dnes známe jako yperit.

Plynová maska byla k ničemu, protože v případě nové bojové látky, páchnoucí po česneku či hořčici, stačil k vyvolání obtíží kontakt s kůží, a tomu přirozeně nešlo zabránit. Síla, se kterou yperit zaútočil na britské a francouzské vojáky, byla nečekaná – vojáci měli po celém těle puchýře, pokud se jim plyn dostal do očí, mohli trvale oslepnout a poleptané plíce při vdechnutí téměř jistě znamenaly smrt.

První útok yperitem zasáhl přibližně 2000 vojáků, z nichž kolem pěti procent zemřelo na místě. Další ale podlehli na následky útoku později, případně se stali s ohledem na své zranění snadnou kořistí útočících Němců. Co hůř, yperit – zejména destilovaný sulfidický yperit – je velmi stabilní a na zamořeném terénu zůstává po dobu mnoha hodin až několika dnů.

První příznaky otravy yperitem se dostavují po 4–6 hodinách s tím, že jako nejnáchylnější se jeví oční sliznice. Ty totiž mohou být poškozeny i při zásahu méně koncentrovanou směsí, která by jiné části těla nepoleptala. Při delšímu vystavení ale dochází k vážným zdravotním poškozením dýchacích orgánů a kůže, zpravidla se dostavuje i celková ochablost organismu, následně svalové křeče a vše končí u paralýzy končetin.

S yperitem až do dnešních dní

Válečné použití yperitu navrhli němečtí chemici Wilhelm Lommel a Wilhelm Steinkopf, bylo by ale nepřesné označovat pouze příslušníky Německé armády z jeho použití. Tím, jak se yperit dostal na úroveň běžného využívání, si jej osvojily i stády Dohody a v následujících letech použila plyn celá řada zemí. Velká Británie proti Rudé armádě v roce 1919. Španělsko proti Maroku v letech 1923–1926. Itálie proti Etiopii mezi roky 1935 a 1940, případně Japonsko ve válce proti Číně nebo Egypt ve střetu se Severním Jemenem v průběhu šedesátých let minulého století.

Poslední masovější využití yperitu proběhlo v roce 2015, kdy jej nasadily jednotky Islámského státu proti Kurdům, kteří se museli podobnému útoku bránit už v roce 1988 v době války s Irákem. Tehdy režim bývalého diktátora Saddáma Husajna usmrtil útokem až 5000 příslušníků kurdské menšiny v Iráku.

Dnes je použití yperitu a obecně bojových plynů zakázáno Úmluvou o chemických zbraních, která byla přijata v Ženevě roku 1992. Z členských zemí OSN tak nicméně neučinil Egypt, Jižní Súdán nebo KLDR a existují nepodložené spekulace, že bez ohledu na podpis porušilo úmluvu Rusko v probíhající válce na Ukrajině.

Zdroj: V. Pitschmann - Chemici v laboratoři a na bitevním poli: Období od roku 1914 do roku 1945