Před 84 lety byla uzavřena Mnichovská dohoda. Část Československa se prodala Hitlerovi
Adolf Hitler vítá Nevillea Chamberlaina v Berghofu Zdroj: CC BY-SA 3.0 de / Bundesarchiv
Mnichovská dohoda se stala synonymem zrady. Hitler dostal, co chtěl.
Nacismus v Německu, fašismus v Itálii a pátá kolona v podobě sudetských Němců v Čechách – tak by se daly shrnout nepříznivé faktory, které formovaly zahraniční politiku Československa v předvečer druhé světové války. Ve chvíli nejkritičtější proběhla všeobecná mobilizace, což v praxi znamenalo 1 127 000 plně ozbrojených mužů v naprosté většině odhodlaných bránit svou vlast. To, že byli ozbrojeni „plně“ neznamená, že byli vyzbrojeni dobře. Chyběly protitankové pušky, což byla zbraň mající přibrzdit více než 3 000 lehkých a středních německých tanků. Ovšem těžké opevnění bylo postavené jen z malé části a lehké bunkry, tzv. řopíky, nebyly plně vyzbrojené. Nicméně spekulovat o tom, jak by dopadla obrana, je čiročiré věštění z křišťálové koule. Zástupci Velké Británie (Neville Chamberlain), Francie (Édouard Daladier), Itálie (Benito Mussolini) a hlavní aktér Německo (Adolf Hitler) se shodli na tom, že se Československo bránit nebude.
O nás bez nás – Hitler to má pevně v rukou
I když zástupci delegace v Mnichově přítomni byli, samotného jednání se neúčastnili, nikdo je totiž nepozval. Jak je možné, že k dohodě vůbec došlo, respektive na základě čeho byla schůzka na vrcholové úrovni svolána? Od roku 1925 bylo Československo vázáno podle Locarnských dohod, kde se zavázalo vzájemné spory řešit prostřednictvím arbitrážních smluv. Tyto dohody se sestávaly z celkem sedmi smluv uzavřených na konferenci ve švýcarském Locarnu, která se uskutečnila mezi 5. až 16. říjnem 1925. K formálnímu podpisu zainteresovaných stran došlo 1. prosince téhož roku v Londýně. Jednalo se o bezpečnostní záruky na německých hranicích, přičemž signatáři pocházeli z Československa, Německa, Británie, Belgie, Francie, Itálie a Polska.
Samotná mnichovská dohoda začínala těmito slovy: „Německo, Spojené království, Francie a Itálie se shodly se zřetelem k dohodě, jíž bylo v podstatě dosaženo o odstoupení sudetoněmeckého území, na těchto podmínkách a způsobech tohoto odstoupení a na opatřeních, jež třeba pro to učinit, a prohlašují, že podle této dohody je každý jednotlivě odpověden za kroky, které je třeba učinit, aby bylo zajištěno její provedení,“ a podepsána byla o půlnoci 29. 9. 1938. Obecně mezi historiky přetrvává přesvědčení, že obrana by stála obrovské lidské i materiální škody, ale zabrání Československa by nezabránila.
Evidentně se jednalo o diktát západních mocností. Pravděpodobně ještě živé vzpomínky na brutalitu 1. světové války včetně plynových útoků a nasazení tanků sehrály svou roli. Přesto ve světle pozdějších historických událostí se ukazuje, jak zbabělý a až nemorální či snad jen politicky zcela mimo realitu byl Neville Chamberlain, když po podpisu smlouvy prohlásil: „My, německý vůdce a kancléř a britský ministerský předseda, jsme se dnes opět setkali a shodli se, že otázka anglo-německých vztahů je velmi důležitá pro obě země i pro Evropu. Považujeme dohodu podepsanou tuto noc stejně jako anglo-německou námořní smlouvu za symbol touhy našich národů již nikdy nejít proti sobě do války. Usnesli jsme se, že metoda konzultací by měla být metodou přijatou pro jakékoliv další otázky, které by se mohly týkat našich dvou zemí, a jsme odhodláni pokračovat v úsilí odstranit možné zdroje neshod a přispět tak k zajištění míru v Evropě. Přátelé, toto je podruhé v naší historii, kdy byl z Německa na Downing Street přivezen čestný mír. Věřím, že to je mír pro naši dobu.“ Nutno říct, že nejen za akt podpisu smlouvy, ale i za tento projev byl kritizován Winstonem Churchillem, který v Hitlerovi viděl dlouhodobě válečné nebezpečí a jako poslanec se v reakci na Chamberlainovo jednání nechal slyšet: „Vy, že jste zachránil mír, zradil jste maličké Československo. Anglie si mohla vybrat mezi hanbou a válkou, vybrala si hanbu a stejně bude mít i válku.“
Je otázkou, jak by se situace vyvíjela, kdybychom se bránili. Přišel by nám na pomoc někdo ze západu, nebo by nás nechali napospas Hitlerově armádě? Pomohl by Československu Sovětský svaz, nebo by se podobně jako v případu Polska podělil s Hitlerem o Československo a zabral si podkarpatskou Rus? To vše jsou jen pouhopouhé spekulace. Historii nelze vrátit, ale lze se zní poučit.
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
