Co jsme se ve škole neučili: Lenin po revoluci prohrál volby a žil v milostném trojúhelníku

Rusko, podzim 1917. Vůdce bolševiků V. I. Lenin se po třech měsících přestal skrývat ve Finsku a vrací se do Petrohradu. Rozhodl se zahájit povstání, které mělo změnit osud poloviny naší planety. Večer 7. listopadu obsadili bolševici elektrárny, mosty, pošty a další strategická místa v hlavním městě Ruska. Také osvobodili stovky svých vězněných soudruhů. Posledním útočištěm Prozatímní vlády umírněného socialisty A. F. Kerenského zůstalo bývalé carské sídlo, Zimní palác. Začal převrat, který vešel do dějin jako VŘSR aneb Velká říjnová socialistická revoluce.

Zimní palác bránily jen ženy

Zimní palác chránil jen jeden ženský prapor a dobrovolníci. Hladovějící vojáci totiž posádku opustili a šli shánět jídlo. Křižník Aurora obsazený rudými námořníky v devět hodin večer v přístavu vypálil slepý náboj – šlo o domluvený signál k útoku na Zimní palác. Ten proti dvacetinásobné přesile hrdinně bránila tisícovka žen, ovšem neúspěšně.

Bolševici členy Prozatímní vlády zajali, ale premiér Kerenskij uprchl do Spojených států, kde zůstal na dlouhou dobu v exilu. Lenin se chopil moci a sestavil novou vládu. Protože nechtěl používat buržoazní tituly, nahradil slovo „ministr“ termínem „lidový komisař“. Svému souputníku, intelektuálovi Lvu Davidoviči Trockému, nabídl post komisaře pro vnitřní záležitosti, ten to ale odmítl s tím, že není moudré dát nepřátelům revoluce do ruky další zbraň v podobě jeho židovského původu. Nakonec se Trockij stal komisařem pro zahraniční záležitosti.

Do ministerské funkce nastoupila i žena, marxismem nadšená aristokratka Alexandra Kollontajová. V úřadu ale vydržela jen čtyři měsíce, aby se vrhla na dráhu diplomatky. Byla mezi světovými válkami vůbec první ruskou velvyslankyní v Norsku, Mexiku a Švédsku.

Lenin, který se stal předsedou Rady lidových komisařů a starostou Petrohradu, hlavního města Ruska, nabídl místo ve své nové vládě i Stalinovi, který se stal komisařem pro národnosti. Jeho úkolem bylo řídit volný pohyb v blízkosti hranic. O dvacet let později, v roce 1937, Stalin nařídil popravu 12 z 15 členů první Leninovy vlády z roku 1917.

Leninův milostný trojúhelník

Lenin se krátce v prvních dnech po Říjnové revoluci v nyní o poznání klidnějších ulicích objevoval spolu se svou milenkou, rusko-francouzskou revolucionářkou Inesse Armandovou a svou manželkou, přesvědčenou bolševičkou Naděždou Krupskou. Tento neobvyklý manželský trojúhelník, o němž jsme se toho ve škole moc neučili, fungoval skvěle. Nadšená revolucionářka Inessa zaujala Lenina během jeho pobytu v Paříži, kde ji oficiálně využíval jako překladatelku. Byla ovšem vdaná a on ženatý.

Naděžda Krupská Leninovi nabídla, že Inesse přenechá domácnost, ten to ale odmítl. Cenil si její praktičnosti a organizačního talentu. Nakonec se obě ženy spřátelily a 27. března 1917 nastoupili všichni tři společně do vlaku v Curychu, aby se v Moskvě s pomocí Němci poskytnutého milionu dolarů pustili do přípravy Říjnové revoluce. Armandová, která zemřela v roce 1920, je pohřbena u zdi Kremlu hned vedle amerického novináře Johna Reeda.

Prohrát volby? Nevadí!

Úspěšné převzetí moci 7. listopadu (podle v Rusku tehdy platného juliánského kalendáře došlo k převratu 25. října) dostalo Lenina pod silný tlak. Na jedné straně to byla nutnost uzavřít mír s Německem, na straně druhé fakt, že Prozatímní vláda před svým zatčením přichystala volby.

Lenin se je rozhodl využít k legitimizaci své moci. První svobodné volby v ruské historii se konaly 25. listopadu 1917. Ze 703 mandátů jich bolševici získali jen 168 (23,5 % hlasů). Většinu získali umírněnější eseři (socialističtí agrárníci – 41 % hlasů, 380 mandátů). Drtivá porážka bolševiků přiměla Lenina definitivně se přestat spoléhat na jakékoliv demokratické principy a postupy. Už 19. ledna 1918 konstituční shromáždění rozpustil, nastolil takzvanou diktaturu proletariátu a přislíbil beztřídní společnost.

V praxi Lenin zakázal politické strany, zrušil svobodu projevu a právo na stávku. Všechny své levicové i pravicové protivníky označil za nepřátele lidu a kontrarevolucionáře. Znovuobnovení krátce předtím zrušeného trestu smrti pak dalo nové tajné policii Čeka vedené Polákem Felixem Dzeržinským do rukou nástroj k likvidaci milionů lidí.