Hitlerův bitevní křižník Scharnhorst padl do léčky a šel ke dnu i s posádkou

V roce 1934 začalo Německo, v té době již pod nadvládou Adolfa Hitlera a navzdory Versaillesské smlouvě, stavět novou bitevní loď pro svou Kriegsmarine. Původně se počítalo s výtlakem 18 000 tun, ovšem když se rozkřikly plány Francouzů ohledně nové třídy bitevních křižníků Dunkerque, rozhodli se Němci projekt zrušit a o rok později nahradit novým. Tím se začala psát historie ještě většího a obávanějšího křižníku Scharnhorst i jeho sesterské lodi Gneisenau, které však v průběhu druhé světové války čekalo jen pramálo úspěchů a hořký konec.

Mohlo by vás zajímat: Hitlerova plachetnice je dnes chloubou USA. Její fascinující příběh odvyprávěl německý námořník

Nový návrh lodi Scharnhorst, pojmenované po pruském generálovi Gerhardovi von Scharnhorstovi, počítal s výtlakem 26 000 tun, silným pancéřováním a vysokotlakými turbínami, které poskytly lodi vysokou rychlost. Stavba však neprobíhala podle plánu a byla ovlivněna řadou nehod, při níž umírali dělníci v docích ve Wilhelmshavenu. Asi nejtragičtější bylo nečekané nahnutí téměř dokončeného trupu na konci roku 1935, při čemž přišlo o život na 60 dělníků a dalších 100 bylo zraněno.

Prokletí, nebo jen smůla?

Také spouštění na vodu začátkem října 1936 neproběhlo podle očekávání, když se v noci před slavnostní ceremonií loď svévolně rozjela po kolejnicích a rozdrtila dvě menší plavidla. Neuvěřitelná smůla, podle některých už snad i prokletí, byla korunována neštěstím při jedné z prvních bojových misí v roce 1941, kdy explodovalo jedno z osmi děl na palubě, což způsobilo smrt devíti námořníků. A připočítat můžeme i poruchu ventilačního zařízení u jedné z palebných věží, které stálo život dalších 12 námořníků.

Ani po nasazení do bojových akcí se však dvojici lodí příliš nedařilo. Během vpádu do Norska v roce 1940 byl Scharnhorst výrazně poškozen po souboji s bitevním křižníkem Velké Birtánie HMS Renown. A i když během dalšího boje spolu s Gneisenau dokázal Scharnhorst přispět k potopení letadlové lodi HMS Glorious, byl zasažen torpédem a musel být odvlečen do Německa k opravám. Až druhé kolo bojových operací, tentokrát v Atlantském oceánu, přineslo očekávaná vítězství, kde obě lodě potopily přes 20 plavidel a ohrožovaly britské konvoje.

Bitva u Severního mysu

Začátkem roku 1943 se ovšem Scharnhorst přesunul zpět do Evropy a připravoval se na další operaci u pobřeží Norska, kde 26. prosince proběhla bitva u Severního mysu. To bylo poslední vystoupení Scharnhorstu, který zde byl potopen spojeneckými svazy lodí, když německý křižník padl do pasti. Ještě den před osudným dnem přitom dostal admirál Erich Bey ničím výjimečný rozkaz, aby vyrazil směrem ke spojeneckému konvoji JW 55B a pokusil se narušit plavbu útokem na menší doprovodné lodě. Rozkaz však zachytila britská admiralita, dokázala ho i díky stroji matematika Alana Turinga dešifrovat a na pohyb Scharnhorstu se připravila.

Ke konvoji byl vyslán ochranný svaz, který tvořily křižníky HMS Sheffield, HMS Belfast a HMS Norfolk. Hlavní zbraní proti Scharnhorstu ale měla být bitevní loď HMS Duke of York, která nakonec byla tou, která obávanou německou loď poslala ke dnu. Scharnhorst odplul z přístavu brzy ráno, aby se v deset hodin dopoledne střetl s konvojem. Ten však byl připraven a po zachycení radarem z lodi HMS Belfast začal po německé lodi pálit. Scharnhorst palbu opětoval, ale na rozdíl od dvou zásahů ze strany britských lodí nemířil přesně. Bohužel pro Scharnhorst došlo k poškození radaru Seetakt, a tak střelci museli zbraně ručně zaměřovat do míst, kde se objevovaly záblesky z hlavní britských lodí. To však nebylo dostatečně přesné ani rychlé na to, aby Scharnhorst představoval větší hrozbu.

The 36 Survivors of sunken German battleship Scharnhorst disembarking a British warship at Scapa Flow, Scotland, United Kingdom, 2 January 1944#warships #Navy #wwii pic.twitter.com/8qOw0UDIPz

— Hidden History (@HiddenHistoryYT) January 2, 2024

Slepá loď

Admirál Bey se proto rozhodl využít rychlosti své lodi, obkroužit obranný svaz konvoje a zaútočit přímo na něj, Britové však tento krok očekávali a i přes jisté pochybynosti vyrazili konvoji na pomoc. Přibližně v poledne tak došlo na další střet většiny lodí a další pokus Scharnhorstu odplout do bezpečí. Německý křižník stíhaly lodě Sheffield a Norfolk, které však měly poškozené motory a nakonec v pronásledování pokračoval jen Belfast. Podařilo se mu Scharnhorst dohonit a hlavně označit pro loď Duke of York.

První zásahy byly pro Scharnhorst kritické – loď přišla o dvě děla a opět jí nezbývalo nic jiného, než se snažit prchnout do bezpečí. Duke of York, loď třídy King George V, však déle než hodinu neúnavně a přesně ostřelovala Scharnhorst, jehož kapitán v 17:24 hlásil, že je obklíčen.

Mohlo by vás také zajímat: Masomlýnek, který nepřežily statisíce lidí. U Kursku pukaly německé i sovětské pancíře

Patnáct minut před 20. hodinou po zásahu řady torpéd a salvami z Duke of York, Belfastu a Jamaiky, Scharnhorst kapituloval a potopil se. Z bezmála 2000 námořníků bylo z moře vytaženo pouhých 36, a to bez admirála Beye nebo kapitána lodi Fritze Hintzeho. Bitva mimo jiné prokázala, jak důležitý už byl ve 40. letech minulého století radar, a jak klíčová jeho ztráta na Scharnhorstu v počátku bitvy byla. Většinu britských lodí totiž zbraněmi převyšovala, byla však „slepá“ a arzenál nemohla efektivně využít. Potopení Scharnhorstu a dřívější poškození bitevní lodi Tirpitz pak mělo dopad na rozložení sil a umožnilo spojencům přesouvat konvoje v Atlantiku a Severním moři bez jakéhokoliv ohrožení.

Zdroj: Imperial War Museum, Hidden History