Zootropolis aneb město zvířat. Jak s nimi lidé žili?

Vydejte se spolu s námi po stopách hospodářských zvířat, která po sobě zanechala stopy v prostředí moderních měst. Objevíte je zejména v původních názvech rynků a náměstí, jako je například pražský Dobytčí a Koňský trh. Ještě v roce 1800 jste mohli v ulicích Paříže narazit na více než 30 stád ovcí a dobytka, která město denně křižovala. A pokud by vás od samé chůze bolely nohy, na samém vrcholu londýnské drožkové dopravy bylo k dispozici až 300 tisíc pojízdných ořů…

Živá překážka

K zásadnímu přehodnocení postoje člověka k přítomnosti hospodářských zvířat ve městě dochází až v polovině 19. století. Na ulicích tou dobou vládla „divočina“ a bylo stále těžší udržet na uzdě nervy i samotná zvířata. Převracely se kočáry, neklidné býky vedené na trh „uklidňovali“ bullteriéři, a do toho všeho se rozutíkala stáda ovcí. Hospodářská zvěř začala být fyzickou překážkou postupující modernizace a stírala hranice mezi městem a venkovem, kultivovaným člověkem a obyvatelem „zvířecích měst“.

Za hlavní hrozbu však byly považovány především zvířecí „výpary“, které dle miasmatické teorie šířily vzduchem smrtelné choroby. K hlavním architektonickým opatřením tudíž patřila zejména konstrukce odpadních stok, které splavovaly mrvu na periferii, kde byla využívána coby hnojivo příměstských zahrad. Urbanistka Sabine Barles upozorňuje, že: „Moderní urbanismus sice silně zdůrazňuje přítomnost přírody ve městě, ale nikdy v tomto ohledu nezmiňuje zvířata. Příroda je v městském kontextu v podstatě redukována na slunce, vzduch, světlo a užitečné a úhledné pásy vegetace. Zvířata oproti tomu představují nepořádek, špínu, zápach a venkov. Jde o pokračování stejného trendu, který byl zaveden prostřednictvím viktoriánských regulací městské přírody.“

Městský zvěřinec

Moderní města tak obývá především jeden živočišný druh. Bipedální primát s relativně velkým mozkem, jemuž se podařilo zvířecí instinkty do značné míry potlačit a kultivovat. Spolu s člověkem však ve městě žijí i „neužitečná zvířata“, která s ním sdílejí i „společný stůl“. Nejsou to jen domácí mazlíčkové, ale i komenzálové či synantropové, jejichž příkladem je např. „městský holub“.

Lidé však nejsou – na rozdíl od „nižších zvířat“ – zcela ovládáni pudy a rozum jim velí ta méně schopná zvířata hierarchizovat a dostat je pod svou kontrolu. Jedním z osvědčených způsobů nadvlády nad zvěří je domestikace, v jejímž rámci se mravy zvěře zjemňují a „hovádka boží“ jsou převychovávána podobně jako nevědomí divoši prostřednictvím misionářů. Historicky zdokumentovaným příkladem je i jakási zvířecí segregace, která však popírá skutečnost, že se hospodářská zvířata ještě před pár staletími pohybovala v samotném centru měst, které pomáhala budovat, obhospodařovat i definovat.

Africká zootropolis

A jedna perlička na závěr: Botswanské město Gaborone sdílí cca 230 tisíc obyvatel a jejich 2,3 mil. kuřat. Kulturní geografka Alice Hovorka zdůrazňuje velikost role, kterou hrají malá kuřata v gaboronském každodenním životě, a má za to, že právě porozumění vztahu člověk – zvíře představuje klíč k postupujícímu procesu urbanizace Afriky.

Text: Michal Josephy