Cukroví a zlaté prasátko: Odkud se slavné tradice vzaly a jak to s nimi je na Štědrý den?

Vánočních tradic a zvyklostí je takové množství, že snad pro žádnou domácnost není myslitelné, aby naplňovala úplně všechny předpisy. Ba co víc, leckdy se snaha dostát tradicím může proměnit v kličkování mezi částečně protichůdnými nařízeními – sem patří i historie populárního vánočního cukroví, jehož bychom se však během Štědrého dne měli vyvarovat; v opačném případě totiž neuvidíme zlaté prasátko. Jak se to s těmito dvěma tradicemi skutečně má?

Mlsání cukroví

O vánočním cukroví se hovoří od 16. století, tehdy však mělo značně jinou podobu než dnes. Cukr a mouka nepatřily mezi suroviny, s nimiž by se plýtvalo, a tak se tehdejší cukroví vyrábělo z medu a sušeného ovoce. Současná podoba pečených sladkostí se rozšířila až v 19. století.

Jeho primárním smyslem přitom bylo chránit domov před zlými duchy – z čehož je zřejmé, že se jedná o tradici původně pohanskou, nikoli křesťanskou. Proto se také jednalo (a často dodnes jedná) o znázornění hospodářských zvířat či symboliku Slunce. Medové dobroty byly následně rozvěšovány po ovocných stromech či hospodářských staveních, aby daná zvířata i stromy v dalším roce jen prosperovaly. Důležitou součástí bylo i vyrábění cukroví z vlastních zásob, ideálně přebytků – tak mělo být dosaženo hojnosti i do budoucna.

Tajemné zlaté prasátko

Málokterá z tuzemských vánočních tradic má tak dlouhou historii jako půst na Štědrý den – konkrétně od půlnoci předcházejícího dne až po západ Slunce (či vyjití první hvězdy na obloze) na Štědrý večer. Zvyk se ujal ve středověku a jeho účelem bylo zachovat maximum pohoštění na slavnostní večeři. Proto se týkal veškerého jídla, ne tedy pouze masa či jiných specifických potravin, jak si spousta dnešních domácností tuto tradici vykládá.

Kdo zvládne celý den nejíst, měl by se dočkat odměny v podobě zjevení zlatého prasátka. Proč zrovna zlaté prasátko? Zlatá barva symbolizuje životodárné Slunce, nejde tedy o bohatství majetkového, nýbrž přírodního typu. A stejně tak prasátkem nebyl myšlen skutečný vepř, dle středověkého smýšlení především zvíře žijící ve špíně, ale příslib hojnosti – ve spojení se zlatou barvou tedy brzkého konce zimy a bohaté úrody. I tato tradice má tedy pohanské kořeny – různé křesťanské diecéze během adventních týdnů držely půst tradičně i bez vyhlídky na uzření zlatého prasete.

Pokud se děti skutečně dokázaly postit (ať už úplně, nebo se alespoň vyvarovat ujídání klíčových součástí štědrovečerní tabule), odměňovali je v minulosti rodiče „skutečným“ zlatým prasátkem – tedy světelným odrazem od sklíčka, které promítali na stěnu.

Čtěte také: Šťastné a příšerné: I Vánoce mohou být plné hněvu a osamělosti. Jak si s emocemi poradit?

Obě zmíněné tradice se tedy původně vázaly k oslavám zimního slunovratu, až později je křesťané zahrnuli do oslav „svých“ Vánoc. Rozmanitý a historicky proměnlivý smysl tedy připravil věrným zastáncům tradic každoroční dilema: jíst na Štědrý den cukroví, nebo se postit?

ZDROJ: Vánoční cukroví a Zlaté prasátko / Český rozhlas