Polovina mužů je evolučně zbytečná. Jste jedním z nich?
Jak se pozná evolučně zbytečný muž? Zdroj: unsplash.com
Kdo nechce nebo nedokáže naplnit svůj reprodukční potenciál, může být z evolučního hlediska vyhodnocen jako zbytečný. Ukazuje se, že to je přesně případ více než poloviny mužů v historii!
Mezi našimi předky je zhruba dvakrát tolik žen než mužů. Tento na první pohled absurdní fakt se periodicky vrací, většinou když ho nějaký učenec použije v diskuzi, a vyvolá tak vlnu nechápavých až negativních reakcí. Jak by něco takového mohlo být vůbec možné? Vždyť všichni máme jednoho otce a jednu matku (alespoň na biologické úrovni), jak by se tedy mohlo stát, že se v naší rodové linii vyskytuje o tolik více žen než mužů? A přesto je to pravda.
Polovina mužů se nerozmnožila
Biolog Jason Wilder přišel v roce 2004 se složitým výzkumem lidské DNA, s jejíž pomocí se snažil rozklíčovat naše genetické kořeny. Část dědičné informace se totiž předává jen od jednoho pohlaví (nejjednodušeji se jedná o chromozomy Y od otců), jiné části zase pocházejí od obou rodičů. Díky tomuto detektivnímu pátrání v našich genech se podařilo zjistit, že do naší genetické minulosti se propsalo zhruba o polovinu více žen než mužů.
To samozřejmě neznamená, že bychom v rodinách měli více matek než otců. Historicky se však rozmnožilo kolem 80 procent žen, zatímco mužů pouze 40 procent. Částečně to bylo dáno už úmrtími novorozenců a malých dětí, což postihovalo spíše chlapce. Stejně tak i nebezpečnější život spojený s lovem, válkami a prostě bojem obecně si vyžádal vyšší mortalitu na straně mužské poloviny populace. Vliv nejspíše měla i zvýšená šance na smrt matky při porodu, po níž se muž obvykle znovu oženil – a tím pádem se ocitl ve více rodových liniích. A konečně a především hrála roli polygamie, v mnoha společenských uspořádáních minulosti zcela standardní jev, která vedla k tomu, že se spousta mužů nedokázala rozmnožit a namísto nich do dědičného genetického fondu přispěla jen nejvýše postavená menšina – ale zato s většinou žen.
Dobře to pak ilustrují extrémní případy jako například slavný dobyvatel (a bezesporu i milovník) Čingischán, který se dokázal rozmnožit do takové míry, že dodnes jeho genetický odkaz v sobě nosí půl procenta světové populace, což mimochodem znamená, že obrovské spoustě jiných mužů v podstatě zabránil, aby právě oni poslali své geny dál.
Evoluční kořeny v nás
Jakkoli tedy naše polygamní minulost a nižší procento rozmnožených mužů oproti ženám dává smysl, dostáváme se k několika zajímavým důsledkům pro nás samotné. Jednak totiž lze říct, že zhruba polovina mužů byla z evolučního hlediska zbytečná – nepřispěli do genetického koktejlu, jehož výsledkem je nyní každý z nás, a nenaplnili tak svůj základní biologický účel (čili reprodukci). Zadruhé, ženy se na našem genetickém kódu podílely se zhruba dvojnásobnou silou než muži, většina našich genetických rozmanitostí tedy pochází od nich.
A konečně, kdo to tedy byli ti muži, kteří se nerozmnožili? Nejen sociálně vyloučení jedinci, kteří se nedokázali prosadit v konkurenci, ale i ti, jež o plození dětí zájem prostě nejevili; geny těchto mužů, kteří nechtěli přijímat rizika spojená se starostmi o potomstvo, se však do nás nepropsaly, a tak naše standardní nastavení je takové, že většina lidí děti mít chce – právě z tohoto těsta jsme totiž sami vzešli.
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
