Proč žijí členové královské rodiny déle než většina obyčejných lidí?

Na britské královské rodině je dlouhodobě fascinující, jak vysokého věku se řada jejích členů dožívá. Podívejte se na následující výčet: Alžběta, královna matka, zemřela v roce 2002 ve věku 101 let, její dcera Alžběta II. se před smrtí v roce 2022 dožila 96 let. Královnu matku ještě přežila další členka královské linie – Alice, vévodkyně z Gloucesteru, zesnulá v roce 2004 ve věku 102 let. Tím však zdaleka nemusíme končit – královna Viktorie se během 19. století dožila úctyhodných 81 let, její vnučka Alice, hraběnka z Athlone zemřela ve věku 97 let. Obecně lze říci, že se členové britské královské rodiny dožívají v průměru o celých 30 let déle nežli jejich podaní v dané době. Jak je to možné?

Faktory podporující dlouhověkost

Velkou roli samozřejmě hrají peníze. Tvrdý dělnický život podpořený nekvalitním stravováním, nezdravými zvyky a civilizačními chorobami je pochopitelně těžko skloubitelný s bezstarostnou dlouhověkostí. Členové královské rodiny se o kvalitu jídla, pití či postelí zdaleka tolik obávat nemusejí, navíc si mohou dovolit tu nejkvalitnější lékařskou péči.

Ruku v ruce s životním stylem jdou i psychické obtíže jako nadměrná míra stresu či deprese. Tyto problémy se pak často propisují i do somatických poruch, jimiž trpí chudí podstatně častěji. Samozřejmě nelze říci, že by panovníci nebyli vystaveni stresujícím situacím; přesto se zdá, že míra jejich stresu nijak výrazně nepřevyšuje strasti, s nimiž se potýkají zástupci opačného konce socioekonomického spektra.

Psychika hraje roli i z hlediska smyslu a přiměřené mentální zátěže napříč životem. Nevyhnutelný kognitivní úpadek lze zpomalit, pokud se člověk v důchodovém věku nadále věnuje kreativním či obohacujícím činnostem – což královské povinnosti umožňují jistě ve větší míře nežli nutnosti spojeném s životem na okraji společnosti. S tím souvisí i vystavování se rizikovým faktorům – bydlení v chudinských čtvrtích je spojeno s řadou nebezpečí (ba přímo ohrožení na životě), jimž se bohaté vrstvy vyhýbají snáze.

Dalším podstatným faktorem je pobyt v přírodě. Pryč jsou vize znuděných boháčů hodujících v hustě zakouřených salonech – zmíněná britská královská rodina tráví spoustu času na venkově. To je ostatně také jeden z hlavních principů lázeňských pobytů – zdravotnímu stavu totiž pomáhají nejen samotné ozdravovací procedury, ale i přesun do klidnějšího prostředí s dostatkem čerstvého vzduchu a možností procházek.

Dlouhý život v různých podmínkách

Tyto rozdíly se přitom zdaleka netýkají jen britské královské rodiny. Podívejte se na následující urozené, kteří odešli na onen svět v posledních letech:

• Nana Afia Kobi Serwaa Ampem II. – královna matka Ašantské říše v Ghaně, zemřela ve věku 109 let
• Francisco Malabo Beosá – středoafrický panovník se dožil 105 let
• Isabelle Salm-Salm – německá šlechtična, zemřela ve věku 106 let
• Higashifushimi Kunihide – člen japonské královské rodiny a buddhistický mnich se dožil 103 let
• Marianne, Princess zu Sayn-Wittgenstein-Sayn – německá šlechtična se narodila roku 1919 a i ve věku 102 let je stále naživu

Ba co víc, člověku nemusí v žilách kolovat modrá krev, aby měl velkou šanci na dosažení úctyhodného věku. V USA se bohatší vrstvy dožívají v průměru o 15 let vyššího věku nežli jejich chudí spoluobčané. Ve Velké Británii je tento rozdíl o něco menší, necelých deset let, přesto se jedná o nezanedbatelný rozdíl. Zmíněná míra dlouhodobého stresu je navíc vyšší v zemích s velkými rozdíly mezi bohatými a chudými. Permanentní nedostatek zdrojů se ukazuje jako menší zátěž pro naši mysl nežli nepravidelné oscilování mezi částečným bohatstvím a rizikem rapidního zchudnutí. Za peníze si tedy člověk sice nekoupí štěstí, ale pár let života navíc pravděpodobně ano.

Zdroj: New Republic