Dočkáme se nesmrtelných diktátorů, ptají se vědci zkoumající dlouhověkost?

Lék proti stárnutí je možná na dosah! Společnost Rejuvenate Bio pod vedením vědce George Churche představila potenciálně významný pokrok v boji se stářím. Jala se totiž ve vědeckých žurnálech publikovat na 45 popisů svých terapií proti stárnutí. Church si od výzkumu slibuje dramatické oddálení efektu stárnutí, které by mělo být dosažitelné již v roce 2025.

První svého druhu

Nejedná se o žádnou zázračnou "pilulku nesmrtelnosti" – podstatná část terapií má jednoduše charakter boje s obezitou, srdečními chorobami, artritidou nebo poškozením ledvin. Dohromady však spolu s různými dalšími bioaktivními molekulami mají prodloužit aktivní věk až na 90–95 let. Osm z terapií již bylo publikováno ve vědeckých publikacích, které dávají ideji na vážnosti.

První praktická terapie je ostatně již v oběhu. Rejuvenate Bio začala v loňském roce provádět omlazující terapie na psech. Pokud nebudou mít vedlejší účinky a budou mít pozitivní přínos pro jejich majitele, lze očekávat, že šestiletý horizont pro aplikaci u lidí by se mohlo podařit dodržet! Šlo by o vůbec první komerční uplatnění prodlužování života podobného druhu. Je samozřejmě pochopitelné, pokud jsou lidé vůči podobným slibům skeptičtí. O věčném životě samozřejmě lidé sní, co je svět světem. V čem by tedy nynější vize měly být odlišné od nenaplněných slibů nesmrtelnosti v minulosti?

Především v použité technologii. Za poslední půlstoletí se naše chápání biochemie těla prudce rozšířilo – věda má samozřejmě stále mnoho mezer a objektivně nelze říct, zdali terapie na prodloužení života dorazí do roka nebo do 40 let. Poprvé v dějinách se však zdá, že začínáme skutečně chápat, jak tělo operuje na té nejmenší úrovni. Zdá se tedy, že bychom měli být s to jej na té nejmenší úrovni i vylepšovat.

Alchymie vs. věda

Nakonec, takzvaná biologická nesmrtelnost není zřejmě zase tak složitá. Nemluvíme nyní samozřejmě o "věčném životě" nebo "nezničitelnosti" těla. Řeč je o výrazném nárůstu schopnosti regenerace a aktivním vedení života hluboce za to, co dnes vnímáme jako mezní limit pro věk. V přírodě se podařilo odhalit řadu zvířat, která jsou teoreticky schopná žít stovky let. Většina má sice relativně jednoduchou povahu – objevily se však i složitější případy. V roce 2017 se objevila studie, která ze vzorku oční tkáně usoudila, že vybrané žraločí samice poblíž Grónska můžou žít nejméně 272 let a potenciálně až 512 let. Podobným příkladem téhož jsou želvy.

Loni pak společnost Calico (de facto vlastněná korporací Google) identifikovala i dlouhodobě žijící savce ve formě rypošů. Zatímco jiní hlodavci žijí maximálně několik let, u rypošů se podařilo najít jedince starého až 35 let.

Daní živočichové mají typicky společnou nějakou genetickou výhodu, která u nich například vede k velmi malé šanci na rozvoj rakoviny. Stále mají samozřejmě šanci na smrt vlivem souboje s jiným živočichem, stejně jako na otravu nějakou formou patogenu. To první se nicméně u lidí podařilo skoro eliminovat, a to druhé je dnes také na poklesu. Uvážíme-li, že chápání role genů a proteinů v chodu organismu se dnes díky genovým editorům jako CRISPR i strojovému učení posouvá rekordní rychlostí, výsledek je jediný. Pokud u podobných zvířat objevíme mechanismus jejich dlouhověkosti, budeme snad moct tento mechanismus aplikovat i u lidí.

Svět, kde se neumírá

Racionálně tak lze očekávat, že mezi lety 2040 až 2050 může skutečně existovat celá baterie široce aplikovatelných terapií k navození dlouhověkosti. Mluví se o tom, že minimálně bude možné lidský věk, snad i ten produktivní, posunout nejméně o 30 let dále. To následně zvýší šanci, že se podobní jedinci budou moct dožít dalšího pokroku v prodlužování lidské výdrže – může se jednat o jiné terapie, ale také třeba futuristické propojení člověka a stroje. Možnost, že si své vědomí nahrajete do počítače a oprostíte se od limitací, s nimiž souvisí naše tělo z masa a kostí.

Prozatím jde samozřejmě jenom o zajímavou vizi, první vlna výzkumu má však podporu některých význačných vědců včetně již zmíněného Churche, otce syntetické biologie. A s tím, jak se vize biologické nesmrtelnosti stává stále více diskutovanou, se také více mluví o potenciálních etických otázkách.

Server Next Big Future se například zamyslel nad tím, co potenciální rapidní zvýšení délky lidského života znamená pro politiku zítřka. Diktátoři 20. století jen zřídkakdy ukončili svou vládu před vlastním úmrtím. Lze to ostatně vidět dodnes – Fidel Castro sice ve věku 90 let už sám přímo nevládl, ale jeho stát byl a i po jeho smrti stále je, v činnosti. Na určitou politickou proměnu došlo i v Sovětském svazu nebo Číně až po smrti zdejších vůdců, Josifa Stalina a Mao Ce-tunga.

Na jednu stranu to samozřejmě není nic tak nového – nejrůznější monarchistické rody doprovázely většinu lidské historie. A ve světě „nesmrtelných“ diktátorů budou stále existovat i „nesmrtelní“ revolucionáři. Přesto je podobná úvaha zřejmě jenom zlomkem dílčích proměn, které postihnou podobný svět, kde se neumírá na vysoký věk. Prozatím o něm můžeme jen spekulovat – je však možné, že u spekulací nezůstane navěky. Text: Ladislav Loukota