Jak funguje Tinder? Za jeho algoritmem stojí velká věda

V posledních měsících bylo obzvlášť těžké potkat někoho nového. Kvůli množství opatření musela většina z nás sedět doma, což pro nezadané nebyla snadná situace – a alternativy jako Tinder či další seznamovací aplikace rázem stouply na důležitosti. Jenže víte, jak Tinder přesně funguje? Jistě, základem je určení věkového limitu a geolokace, díky nimž vás aplikace začne párovat jen s lidmi ve vašem okolí a přiměřeného věku. Jenže za výběrem potenciálního partnera je mnohem víc.

Tinder jako vztahové šachy

Tinder startoval v roce 2012 a první roky fungoval na podobném systému, jakým se hodnotí například profesionální šachisté. Každý uživatel tedy začal s určitým ratingem, hodnotou, která stoupala či klesala na základě hodnocení druhých. Nešlo přitom jen o to, kolik „swipů“ doprava (tedy jakýchsi vyjádření náklonnosti) jste dostali, nýbrž i od koho – když jste se líbili uživateli, který se sám líbil hodně jiným lidem, měl jeho „swipe“ větší váhu.

To samozřejmě postupně vedlo k tomu, že aplikace člověku primárně nabízela možné protějšky, které se pohybovaly na podobné úrovni ratingu; dalo by se říct, že se snažila propojit adekvátně atraktivní lidi. Tenhle systém byl několik let utajený (respektive se k němu samotný Tinder nevyjadřoval) a uživatelé se proti němu samozřejmě bouřili – přestože totiž dává vcelku smysl, podobný náhled pod pokličku něčeho tak intimního prostě musí vyvolat bouři nevole.

Romantika, nebo algoritmus?

V roce 2019 vydal Tinder zprávu, že je tento algoritmus už zastaralý a v současnosti aplikace pracuje jinak. Díky letům sbírání dat o chování svých uživatelů už totiž aplikace dokáže poměrně dobře předvídat, kdo by se vám mohl líbit – a to na základě jednak vašich minulých rozhodnutí a jednak preferencí lidí, kteří mají podobný vkus jako vy. Systém doporučování tak připomíná třeba Spotify či jiné služby, které mohou využít obrovského množství nasbíraných dat o chování svých uživatelů, a díky nim následně přesněji odhadovat, co byste zrovna chtěli.

Za pozornost stojí takzvané recyklování čili opětovné nabízení uživatelů, které jste už jednou odmítli. To je běžná praxe u většiny seznamovacích aplikací, a když Tinderu nyní vidíme pod kapotu, dává větší smysl. Algoritmus vám totiž nabízí uživatele podle toho, jak si myslí, že by se vám mohli líbit. Jestliže se vám daný člověk na první pohled nezalíbí, z pohledu tohoto algoritmu je stále smysluplnější, když vám danou osobu nabídne po nějakém čase znova, než aby vám nabízela stovky a stovky dalších profilů, u nichž je jen malá šance, že by se vám mohly líbit. Vždyť jste možná napoprvé odmítli sympatický protějšek jen omylem, že?

Sociální inženýrství v praxi

Jistě můžete namítnout, že se vám toto sociální inženýrství, kdy umělá inteligence rozhoduje o vašich preferencích, příliš nezamlouvá. Cílem aplikace je však stále především to, abyste s jejím užíváním byli spokojeni a bavili se. Tedy, to je jedna strana mince – ta druhá je samozřejmě o financích. Za měsíční předplatné či různé jednorázové nákupy můžete v mnohem větší míře využít takzvaných Super Likes, díky nimž se druhý člověk okamžitě dozví, že se mu líbíte. To je samozřejmě funkční způsob, jak skutečně někoho sbalit, neboť protějšku hned zpočátku dokážete, že o něj máte skutečný zájem; a vedení kalifornské firmy si může mnout ruce a počítat peníze.

Nakolik tyto prémiové služby ovlivňují zážitek pro spořivé uživatele, je samozřejmě těžké odhadnout – a samotný Tinder se tváří, že nabízí výhodné množství funkcí i těm, kteří používají aplikaci v neplacené verzi. Je však jasné (a koneckonců i správné), že kdo si připlatí, ten se dočká větší pozornosti a vyšší šance na seznámení. To je třeba mít na paměti, ať už se rozhodnete pro svůj profil uplatnit jakoukoli seznamovací strategii.