Horor vs. realita: Kletbu z temnot inspirovala židovská skříňka z eBaye. Co se stalo jejím majitelům?

Původní název známého hororového filmu režiséra Oleho Bornedala z roku 2012 zní „The Possession“ a jedná se o dost výstižnější pojmenování než v případě českého překladu Kletba z temnot. Anglický název totiž znamená jednak „věc, kterou vlastním“ a také posednutí démonem. Ve filmu jde přitom o obojí, když hlavní roli hraje záhadná skříňka, kterou si mladá dívka koupí na bleším trhu a spolu s ní si domů přinese i zlého ducha ze starých židovských legend jménem dybuk. Je to právě ona skříňka, která filmovou fikci spojuje s realitou.

Nevinně vypadající dřevěná vinotéka

Opravdová skříňka se na první pohled od té filmové liší hlavně v tom, že rozhodně nevypadá nijak zlověstně. Je to zkrátka úplně obyčejná, docela malá dřevená vinotéka. Proto si ji taky v roce 2001 koupil restaurátor nábytku Kevin Mannis, který na ni narazil, když náhodou zabloudil na garážový výprodej pozůstalostí po 103leté ženě původem z Polska. Zalíbila se mu a plánoval ji dát své matce k narozeninám.

Mannisem popsané následující události znějí opravdu jako z hororu. Už při kupování skříňky se k němu přitočila vnučka po zesnulé a vysvětlovala mu, že nikdy neměli od babičky dovoleno skříňku otevřít, protože v ní sídlí dybuk. Babička prý nic víc neřekla, vždy si jen třikrát odplivla a odmítala se o skříňce bavit. Mannis se ale tehdy nenechal ke své smůle znepokojit.

.@Zak_Bagans talks Post Malone "curse," the Dybbuk box and 'Ghost Adventures' live https://t.co/K5aqufxGiT pic.twitter.com/SCyuMva0MA

— Newsweek (@Newsweek) October 31, 2018

Když vinotéku později otevřel, našel uvnitř velmi podivnou sbírku věcí: dva centy z let 1925 a 1928, pramen blonďatých a pramen hnědých vlasů, malou sošku s vyrytým nápisem v hebrejštině, zlatý pohár na víno, sušenou růži a stojan na svíci. Předměty vyndal a schoval v obchodě, skříňku vyčistil, naleštil a odnesl ji do domu své matky, která měla narozeniny a byla zrovna na nákupech.

Když ji ještě téhož dne našel na židli vedle vinotéky, tekly jí po tvářích slzy a dívala se do prázdna. Nemohla se hýbat ani mluvit. Přivolaní lékaři stanovili jasnou příčinu v podobě mrtvice, po které se žena dokázala po rehabilitaci zotavit. Dodnes však viní z celé události dybukovu skříňku.

Skříňka přináší problémy každému v jejím okolí

Ostatně není divu. Podivné události se kolem skříňky děly i dále. Mannisova sestra měla například problém udržet dvířka skříňky zavřená a jeho bratrovi pro změnu zamořila dům pachem kočičí moči. Sám Mannis začal vídat podivné stíny a měl problémy se spánkem. Všem zmíněným se také údajně zdál stejný sen o jakési zlé bytosti. Vše vyeskalovalo natolik, že se Mannis rozhodl skříňku prodat v internetové aukční síni eBay. Přiložil k ní také podrobný popis toho, jak k ní přišel a co se mu stalo poté, co si ji přinesl do dílny.

V červnu roku 2003 si ji koupil mladý student z Polska, Losif Nietzke, kterého zaujala její minulost. Vydržel s ní pouhých osm měsíců, během kterých on i jeho spolubydlící začali špatně spát, smůla se jim lepila na paty a trápily je i nevysvětlitelné zdravotní problémy. Dvacetiletý Nietzke kupříkladu začal přicházet o vlasy.

A medical museum director named, Jason Haxton, who set out to try & debunk the claims of it’s alleged supernatural powers ended up burying it in the ground & called it “The Most Haunted Item in the World”

TONIGHT Dybbuk Box: The Opening 9/8c on Travel Channel #GhostAdventures pic.twitter.com/0PUjq6tPXw

— Zak Bagans 🧛🏻‍♂️ (@Zak_Bagans) July 2, 2020

Něco dobrého ale Nietzkemu dybukova skříňka přece jen přinesla, když na ní při prodeji na eBay vydělal 280 dolarů. Tehdy si ji zakoupil kurátor univerzitního muzea Jason Haxton, který k problému přistoupil vpravdě vědecky, když začal pátrat po historii skříňky a zjišťoval, co je vlastně onen dybuk zač.

Kdo tady straší?

Dybuk, nebo také dibbuk či dybbuk, v překladu znamená přichycení nebo přichytit se. Hovoří o něm poměrně mladé židovské legendy, přičemž ty nejstarší jsou teprve z roku 1571. Jedná se o duši zlé bytosti, která se z nějakého důvodu přichytí k tělu živého člověka a obývá ho. Dostat ji z těla údajně lze pomocí exorcismu anebo ho opustí dobrovolně, pokud splní svou funkci, jež nebyla naplněna během života.

Today one of my guides, Virginia, who has worked for me for a year had something slam her face into the protective glass around the dybbuk box & left a huge mark. This was witnessed by a group. She had to leave the room immediately and is still shaken. @hauntedmuseum pic.twitter.com/7F8BjxmWub

— Zak Bagans 🧛🏻‍♂️ (@Zak_Bagans) December 31, 2018

Jak Haxtona informovali rabíni a odborníci na židovskou slovesnost, se kterými se sešel, legendy o dybukovi hovoří pouze o přilnutí k člověku, nikoli k předmětu. To dalo veškerým jeho teoriím o záhadné vinotéce pořádnou ránu. Jenže pověst o skříňce už si žila svým vlastním životem. Haxtonovi najednou začaly volat stovky lovců senzací i duchů, novináři, scenáristé, autoři knih… pro nesmělého Haxtona to byla tak trochu noční můra sama o sobě, a tak dybukově skříňce založil webové stránky a všechny zájemce o informace směroval tam.

Skříňka straší v muzeu

Ani on sám navíc nezůstal zvláštního prokletí ušetřen, když na skříňku musel sahat jen v rukavicích, protože se mu po doteku vždy objevila vyrážka, kašlal krev a měl pocit, že se dusí. Stejně jako kdysi Mannis, i Haxton často vídal podivné stíny a měl pocit, že ho provází neobvyklá smůla. Jeho původní plán skříňku zachovat pro muzeum tak brzy padl. Vyrobil repliku a originál zamkl ve sklepě, dokud si ho od něj nekoupil známý lovec paranormálních jevů Zak Bagans. Ten už vlastní pořádnou sbírku údajně démony posedlých předmětů a má dokonce i své vlastní muzeum, kde o pravidelnou legraci s dybukem nemají nouzi.

Another guest vomited right after seeing the dybbuk box today. pic.twitter.com/4PtfMsBBbg

— Zak Bagans' The Haunted Museum (@hauntedmuseum) March 8, 2018

Není divu, že tvůrce hororu Kletba z temnot tyto historky fascinovaly a rozhodli se na nich postavit svůj děsivý příběh. Ozývají se ale samozřejmě i racionální hlasy, které nabízejí jiná vysvětlení. Například Allan S. Mott, který zkoumá vznik moderních mýtů, tvrdí, že člověk má tendence svalovat jakoukoli nešťastnou událost na různé „prokleté“ předměty, a vznikají tak nepravdivé asociace. Antropolog a folklorista Elliot Oring zase uvedl, že prakticky všechno, co se všem zúčastněným dělo, když měli skříňku ve své blízkosti, se dá vysvětlit i jinak než přítomností zlotřilého démona. Riskovat, že se ve své teorii o dybukově skříňce mýlí, by ale kupodivu žádný z těchto odborníků nechtěl.