Horor vs. realita: Hitchcockovy Ptáky inspiroval útok v Kalifornii. Vědci zjistili jeho důvody po 50 letech

Horor Ptáci z roku 1963 patří k absolutní filmové špičce minulého století a je stejně legendární jako jeho režisér – mistr napětí Alfred Hitchcock. Možná víte, že příběh je volně založený na ději stejnojmenné knihy Daphne du Maurier z roku 1952. Nejedná se však o jediný zdroj Hitchcockovy inspirace. Tím byly i velmi podivné události, které se v roce 1961 objevily v amerických novinách.

Ptačí útok na Santa Cruz

Obyvatelé kalifornského města Santa Cruz v noci ze 17. na 18. srpna 1961 klidně spali, když se ozvaly první skřeky a rány. Na město se zničehonic sneslo obří hejno zmatených a agresivních buřňáků temných a podle svědků jejich počty sahaly do tisíců.Tento mořský pták podobný rackovi přitom není žádný drobeček. Dorůstá až půlmetrové délky, rozpětí křídel má přes metr a váží víc než půl kilogramu.

Ptáci doslova zaplavili ulice. Někteří byli očividně dezorientovaní a v plné rychlosti nalétávali do domů i do zaparkovaných aut a pak padali mrtví k zemi. Rozbíjeli svými nálety okna, dostávali se dovnitř lidských obydlí a terorizovali jejich obyvatele, z nichž osm lidí ošklivě poklovali. Silnice, sloupy veřejného osvětlení i ploty jimi byly pokryté a ti, kdo měli možnost si je prohlédnout zblízka, vypověděli, že byli očividně přejedení. Někteří dokonce vyvrhovali rybí krev.

„Strašlivě řvali, bylo to, jako by všude kolem vřeštěly děti. Možná je k nám v husté mlze přilákala světla, nevím. Spousta z nich vypadala, že ani nemohou létat,“ vypověděla o děsivé události majitelka místního hotelu Edna Messiniová. „Naše manažerka mi volala v totální panice, myslela si, že nastal konec světa.“

Zmatení ptáků nešlo dlouho vysvětlit

O incident se samozřejmě zajímali novináři a vyšly o něm články v lokálních i státních médiích. Do jedné z místních novinových redakcí nakonec volal i sám Hitchcock, aby si vyslechl podrobnosti. A právě Ednou Messini zmiňovanou teorii o mlze, která způsobila přílet ptáků, nakonec do filmu vložil, když nechal své postavy událost ze Santa Cruz v Ptácích zmínit. Přestože tehdy žádné jiné vysvětlení neexistovalo, byla teorie o mlze považovaná za nepravděpodobnou, neboť ptáci létají v nepříznivých podmínkách často a na lidi a budovy skutečně běžně neútočí.

Sooty shearwater seabirds cover 600 miles per day... #BigBlueLive pic.twitter.com/jSZ0RtyzzN

— BBC One (@BBCOne) August 30, 2015

Orientace a synchronizace velkých ptačích hejn je mimochodem velmi zajímavá. Mnohaletý výzkum ukázal, že se ptáci synchronizují díky schopnosti vnímat pohyby hned několika jedinců ve své těsné blízkosti zároveň. Dokážou letět v jejich dostatečné blízkosti, ale ne zas tak blízko, aby do nich narazili. A drží s nimi rychlost. Co se tedy stalo, že se buřňáci v Santa Cruz tak pomátli?

Další podivná úmrtí ptáků

Na odpověď si museli pamětníci ptačího útoku počkat dlouhých 50 let. A to i přesto, že ve stejné oblasti moře už o 30 let později vyplavilo mrtvé pelikány a kormorány. Odborníci tehdy určili smrt ptáků bez pochybností, když za viníka označili neurotoxin z mořských řas – kyselinu doomovou. Ta se k ptákům dostala v rámci potravního řetězce, když zřejmě pozřeli závadnou řasou kontaminované korýše nebo ryby. Takto se mohou kromě ptáků otrávit také různí mořští savci či lidé. Pravděpodobně nejhorší případ podobné otravy byl zaznamenán v roce 1987, kdy se v kanadském Zálivu svatého Vavřince otrávilo slávkou jedlou 107 lidí a tři z nich dokonce zemřeli.

V okolí Santa Cruz vědci během následujících let zaznamenali mnoho podobných případů otravy mořského ptactva, přičemž příčina byla pokaždé stejná. Přesto až do roku 2011 nikoho nenapadlo tyto události spojit s podivným útokem buřňáků z roku 1961.

Zmatenost z otravy

Záhadu nakonec rozluštila oceánoložka Sibel Berg Ates. Se svým týmem zkoumala účinky kyseliny doomové na organismus a našla hned několik styčných bodů s tím, co popisovali někdejší obyvatelé Santa Cruz. Otrávení živočichové jsou zmatení, dezorientovaní, mohou mít i záchvaty, upadnout do kómatu a zemřít. Vzpomínáte si, jak někteří svědci uváděli, že byli někteří ptáci přejedení rybami a dokonce během útoku na město zvraceli? To vše na otravu jasně ukazovalo.

Teorii potvrzující důkaz vědkyně nakonec našla ve střevech uchovaných vzorků zooplanktonu, které oceánologové v 60. letech v oblasti Santa Cruz odebírali. Objevila tam zbytky rozsivek Pseudo-nitzschia, což jsou řasy, které jsou za produkci jedu zodpovědné. Buřňáci, kteří během hodiny zdemolovali desítky domů a aut, tedy s téměř stoprocentní jistotou neměli žádné ďábelské úmysly, nebyli součástí kletby, ani se neztratili v mlze. Bylo jim prostě jen zle z otravy.

Jediným nevysvětleným ptačím útokem tak zůstává skutečně pouze ten z Hitchcockova hororu, kde absence důvodu zvířecí agrese dodnes zůstává tím, co nás děsí i po skončení závěrečných titulků.