Dodržujete limit 10 000 kroků denně? Pak jste naletěli marketingové kampani

Chůze patří mezi jednu z nejpřirozenějších aktivit člověka a stovky lékařských studií opakovaně prokázaly, že pravidelné procházky lidskému zdraví jedině prospívají. Prostá chůze nejenže posiluje naši psychiku, ale zároveň také prokazatelně snižuje hladiny cholesterolu či krevního tlaku a pomáhá předcházet cukrovce, obezitě a jiným zdravotním obtížím. Dokonce snižuje riziko kardiovaskulárních příhod a úmrtí.

Je to zkrátka skvělý a jednoduchý způsob, jakým můžeme zocelit naše zdraví. Zatímco jsme dříve naše ušlé kroky měřili „od oka“, v současné době nám v měření vzdálenosti pomáhají čím dál vyspělejší fitness náramky a krokoměry. Většina z nich přitom staví na tzv. pravidlu 10 000 kroků denně, které se během času stalo doslova mantrou všech dietářů a hobby sportovců. Málokdo se však zamyslel nad tím, zda je tato hranice pro lidské zdraví vůbec ideální a kdo s tímto nápadem vlastně přišel.

Kampaň 10 000 kroků

Pravidlo 10 000 kroků bylo původně součástí marketingové kampaně. Celý koncept vznikl v Japonsku v návaznosti na letní olympijské hry konané v roce 1964 v Tokiu. Počet kroků ale nezačal být prosazován na základě důkladné vědecké studie, nýbrž z čistě marketingové strategie. Hlavním propagátorem byla japonská společnost Yamasa, jež tímto způsobem podporovala prodej prvního pedometru Manpo-Kei (překládá se jako 10 000 kroků).

Pomyslné semínko tohoto nápadu zasadil japonský výzkumník Yoshiro Hatano, který zjistil, že průměrný Japonec ujde 3 500 až 5 000 kroků denně. Hatano ale začal prosazovat denní limit alespoň deset tisíc kroků, neboť právě takovou vzdálenost považoval za zdraví přínosnější. Podle Davida Bassetta, profesora kineziologie z University of Tennessee, pro pravidlo deseti tisíc kroků ale v té době neexistovaly žádné podložené vědecké důkazy. „Cítili jen to, že takové číslo svědčí o aktivním životním stylu a mělo by být zdraví prospěšné,“ řekl pro The Guardian.

Ničím podložené doporučení postupně přijala Světová zdravotnická organizace (WHO), Americká kardiologická asociace (AHA) či americké Ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb (HHS). Dost možná právě proto většina chytrých náramků i dnes své nositele automaticky chválí za zdolání deseti tisíc kroků.

Vzdálenost není klíčová

V posledních letech bývá tato hranice často zpochybňována. Nejenže nebyla efektivita deseti tisíc kroků nijak potvrzena, ale některým osobám může způsobovat i zdravotní komplikace. Zvýšená rizika se týkají hlavně chronicky nemocných pacientů, kteří mají diabetes 2. typu, nebo starších osob zvyklých na sedavější životní styl. Nejen u těchto případů může rychlý „skok“ na deset tisíc kroků denně způsobit nepříznivé následky.

Nedělat vůbec nic ale není také správná cesta ke zdraví. „Víme, že sedavý životní styl je špatný, a pokud ujdete méně než 5 000 kroků denně, vaše chování může vést k nárůstu tělesné hmotnosti, zvýšenému riziku ztráty kostní hmoty, svalové atrofii a další litanii problémů,“ upozornila Catrine Tudor-Locke z University of Massachusetts Amherst. Podle Tudor-Locke bychom si měli klást spíše otázku – kolik kroků je příliš málo?

Jedním z hlavních problémů v pravidelném zdolávání deseti tisíc kroků denně je skutečnost, že tato hranice nijak nezohledňuje intenzitu cvičení. Dýchání a srdeční frekvence je totiž mnohdy ještě důležitější než dosažení přesného množství kroků. Vědci se tak nyní snaží přijít na to, jak moc velkou roli hrají tyto fyziologické funkce při chůzi. Nedávná studie Catrine Tudor-Locke doporučuje během minuty ujít minimálně 100 kroků. Ani takové tempo ale není zcela ideální pro všechny.

Zdroj: University of Tennessee