Nejdivnější maraton všech dob byl olympijskou katastrofou. Došlo na krádež, útok psa i otravu jedem

Město St. Louis v americkém státě Missouri bylo v srpnu roku 1904 místem, kde chtěl být každý. Konal se tam jak světový veletrh (který tehdy v mnoha ohledech připomínal tak trochu cirkus), tak letní olympijské hry. Maraton, který je dnes zlatým hřebem každé olympiády, tehdy žádné výsostné postavení mezi ostatními sporty neměl, spíše naopak… a po tom, co během něj sportovci předvedli, se dokonce uvažovalo o jeho úplném zrušení.

Závodníci

Byl horký, srpnový den a na start se sjely zhruba dvě desítky sportovců. Nechybělo mezi nimi pár amerických atletů, kteří už toho roku zazářili například při bostonském maratonu, ale většinu z účastníků tvořili buď běžci zvyklí na střední vzdálenosti a pár skutečně pozoruhodných postaviček.

Jihoafričtí závodníci z kmene Tswana se na start dostavili jeden se slamákem, druhý bez bot. Kubánský závodník Andarín Carvajal (bývalý pošťák) kvůli nedostatku financí musel na start dorazit pěšky a v civilním oblečení a botách. Vypráví se, že mu jeden z diváků pomohl alespoň ustřihnout kalhoty.

Mohlo by vás zajímat: ON-LINE: Pařížská železnice se stala terčem sabotáže, řekl premiér Attal. Škody jsou vážné

Samotný závod byl nepředstavitelně náročný. Trasa byla sice o něco kratší než dnes, ale vedla téměř celá po okreskách plných prachu, cyklistů, povozů, pošťáckých vozů a lidí, kteří venčili své psy. Pravda, lékařská pomoc byla často po ruce, vozy lékařů se prakticky neustále pohybovaly v blízkosti běžců… bohužel jim při tom ale neustále prášily do obličejů.

Na druhou stranu, první možnost se napít měli sportovci až po nesmyslných 19 kilometrech – organizátor her si na nich chtěl ověřit limity a dopady cílené dehydratace, což bylo tehdy mezi výzkumníky velice ostře propírané téma.

Natržený žaludek, křeče a vzteklý pes

Nejhůře skončil Američan William Garcia. Zkolaboval, protože mu prach pokryl jícen a natrhnul vnitřní stěny žaludku. Vykrvácel by, kdyby ho tehdy nenašel náhodný kolemjdoucí.  Jiného z amerických závodníků vyřadilo ze soutěže nekontrolovatelné zvracení.

Jednoho z Jihoafričanů zahnal vzteklý pes asi kilometr a půl z trati. Jediný, kdo nevypadal, jako by trpěl, byl Kubánec, který se dokonce občas i zastavil, aby si popovídal s kolemjdoucími. Dokonce jednomu z nich prý ukradl dvě broskve. Zřejmě mu to ale nestačilo, protože brzy zamířil do jablečného sadu, kde se přejedl, dostal křeče a musel si ve stínu stromů na chvíli zdřímnout.

Křeče, tentokrát v nohách, trápily i Freda Lorze; Američana, který na maraton trénoval jen v noci (přes den pokládal cihly). Nezaváhal a nasedl do jednoho z doprovodných vozů, který ho značně přiblížil k cíli. Když projížděl okolo trpících závodníků, mával jim. Do cíle doběhl jako první. Samozřejmě vzhledem k tomu, že se většinu cesty vezl v automobilu, vítězství nikdo neuznal.

Vítěz na strychninu

Thomasovi Hicksovi se sice v závodě dařilo, cítil se však, jako by měl každou chvíli umřít. Možná to bylo kvůli tomu, že mu jeho trenér asi 10 kilometrů před koncem závodu dal k vypití vaječné bílky ochucené strychninem. Tento prudký jed byl tehdy považovaný za obdobu energetického nápoje. Vodu Hicksovi dát odmítli, ale dovolili mu napít se brandy.

O pár kilometrů dál dostal Američan strychnin, bílky i brandy znovu, a navíc ho polili teplou vodou. Začal halucinovat, ale statečně držel tempo. Na samém konci trati prosil o cokoli k jídlu, a tak opět dostal brandy a vaječné bílky. Čaj odmítl.

Přes cílovou čáru ho museli přenést a čtyři doktoři ho křísili skoro hodinu. Teprve pak byl schopný se s jejich pomocí zvednout ze země. Jeho výkon, 3 hodiny a 28 minut, se tehdy stal nejpomalejším vítězstvím v dějinách olympijských maratonů.

Zdroj: Runner’s World, Olympics.com, Meghan McCarthy: The Wildest Race Ever: The Story of the 1904 Olympic Marathon

Video, které jste mohli minout: Hrozby byly vždy při každé olympiádě, říká Špotáková. Odstartoval pořad Zprávy z Paříže