Konspirační teorie: Žili lidé vedle dinosaurů? Skeptičtí vědci možná našli důkaz, prohlédněte si ho
Záhady s Lorenzem (2) - Lidi loví dinosaury
Mezi oblíbené, byť ne tolik propírané konspirační teorie patří i myšlenka, že lidé žili už v době dinosaurů. A když ne lidé, tak alespoň do určité míry vyspělí humanoidi. Našel se tentokrát důkaz, že se tato hypotéza zakládá na pravdě?
V džungli na severu Peru leží na první pohled nijak zvláštní skála. Při podrobnějším pohledu ale zaujme nástěnnými malbami, jejichž stáří se odhaduje na 7 000–8 000 let. Právě tyto malby, které si můžete prohlédnout nahoře ve videu, jsou důvodem, proč se tomuto místu říká Údolí dinosaurů.
Soužití lidí a dinosaurů se věnoval třeba film Jurský park: Nadvláda Zdroj: Universal pictures
Dinosauři ve filmu Jurský svět: Nadvláda Zdroj: Universal pictures
Tyranosaurus byl prehistorickým obrem Zdroj: Getty Images
Tyranosaurus byl zřejmě mnohem větší obr Zdroj: Getty Images
Tynanosaurus byl skutečný vládce. A nelítostný Zdroj: iStock
Tyranosaurus rex Zdroj: iStock
Tyrannosaura můžete mít i doma Zdroj: Getty Images
Kostra Tyrannosaura Rexe Zdroj: iStock
Paleontologové opatrně odkrývají lebku tyrannosaura Zdroj: iStock
Přeživší dinosauři, nebo neobjevený druh?
Na skále jsou totiž vyobrazeni lidé lovící dinosaury – nebo aspoň tvory dinosaurům podobné. Může to být fascinující objev, obecně totiž platí, že lidé se objevili až 60 milionů let po zániku dinosaurů. Mohly někde na Zemi existovat takové podmínky, aby prehistorická zvířata přežila?
Pravděpodobnější je, že mezi vyhynulé druhy, jež brázdily planetu před 7 000–8 000 lety, patřila zvířata dinosaurům pouze podobná. Bohužel neexistuje žádná seriózní studie, která by domněnku mohla potvrdit. Jak se nicméně můžete dozvědět v pořadu Záhady s Lorenzem v pátek večer na Prima Zoom, pravost kreseb na zmíněné skále by mohla trochu zvednout kredit nechvalně proslulým kamenům z Ica.
Záhada kamenů z Ica
Kameny vešly ve známost po roce 1966, kdy lékař Javier Cabrera Darqueay dostal ke svým 42. narozeninám zvláštní kámen s vyrytým vyobrazením dávno vyhynulé ryby. Protože se sám zajímal o paleontologii, začal sbírat další kameny na místě, odkud jeho narozeninový dárek pocházel. V okolí peruánského města Ica jich do poloviny 70. let shromáždil asi 5 000 a na všech jsou vyobrazené značně znepokojivé výjevy – jsou na nich lidé bojující s dinosaury.
Darquey si následně otevřel vlastní soukromé muzeum s názvem Museo de Piedras Grabadas a vystavil své fascinující objevy na odiv veřejnosti. Odborníci ale byli k objevům značně skeptičtí, výjevy totiž vypadají až příliš srozumitelně pro současného člověka. Srozumitelnost spočívá především v tom, že dinosauři na rytinách byli zrovna ti nejznámější a nejpopulárnější, z velké části tyranosauři a stegosauři.
Nesrovnalostí přibývá
Domorodci na kamenech vypadali jako Mayové či Aztékové. Přesněji řečeno Mayové a Aztékové, jak si je představovali v 70. letech. Ti byli navíc vyzbrojeni celkem moderně vyhlížejícími sekerami. Najednou zde nehrálo hned několik věcí. Lékař nakonec v jednom rozhovoru novinářům přiznal, že kameny nenašel on, ale místní obyvatel v jakési jeskyni. Když policie pohrozila onomu obyvateli obviněním ze zatajení nálezu, přiznal muž docela stěžejní okolnost – kameny totiž neobjevil, nýbrž vyrobil.
Zastánci konspiračních teorií mu samozřejmě neuvěřili, jeho výpověď mohla být přirozenou reakcí na nátlak ze strany policie. Kameny z Ica si tak ponechaly auru určité tajemnosti a dočkaly se své popularity i v Evropě. Tam je proslavil Jacques Berger ve své knize Jitro kouzelníků, zároveň kameny použil Erich von Däniken jako argument pro svou populární teorii mimozemských civilizací, které naši planetu navštívily v dávných dobách.
Může to být ale případ Údolí dinosaurů? Kameny z Ica byly nalezeny v okolí města a dávalo smysl, že je někdo místní vyrobil, jeskynní malby se však nacházejí v hluboké džungli. Zároveň jsou malby poměrně nekonkrétní, více odpovídají stylu pravěkých lidí, kteří prostě malovali to, co viděli. Jak nás ale případ kamenů z Ica poučil, jistá dávka skepse je vždy na místě.
Zdroj: National Geographic