Archa úmluvy byla smrtonosnou zbraní. Zabíjela i vlastní lid
Vetřelci dávnověku XIV (5) – Archa úmluvy
Pravděpodobně nejznámější náboženský artefakt Starého zákona představoval naději na lepší život, boží přízeň a návod, jak vést dobrý život. Také ale dost nevybíravě rozséval smrt.
O legendární Arše úmluvy se poprvé zmiňuje 25. kapitola knihy Genesis. Poté, co Hospodin vyvolil Mojžíše coby zachránce židovského lidu, vydal se starozákonní prorok do Egypta, seslal na něj sérii pohrom a přinutil tím faraona, aby jeho lid propustil z otroctví. Následně obdržel od Boha Desatero přikázání, tedy základní pravidla pro život, a instrukce pro podobu Archy úmluvy, schrány, v níž mají být desky s Desaterem společně s holí Mojžíšova bratra Árona, nástroje boží moci, jež Mojžíšovi sloužila k trýznění Egypťanů, a božskou manou, pokrmem, jímž Bůh živil Izraelity během jejich čtyřicetileté cesty pouští.
Dobyvatelé ztracené archy Zdroj: Paramount Pictures
Archa úmluvy Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Mojžíš coby dobyvatel v pojetí Starého zákona Zdroj: iStock
Mojžíš a Jozue se klaní před Archou úmluvy - obraz od Jamese Jacquese Josepha Zdroj: Getty Images
Vyobrazení Mojžíše s Archou úmluvy Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Mojžíš získává Desatero přikázání Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Čtěte také: Indiana Jones 5 měl skončit úplně jinak. Co se chystalo a proč k tomu nedošlo?
Morální opora, životní filosofie i ničivá zbraň
Ke zhotovení schrány dostal Mojžíš přesné rozměry. Archa měla mít dva a půl lokte na délku, jeden a půl lokte na šířku, jeden a půl lokte hloubky. V zásadě byla výsledná truhla přes metr dlouhá a kolem půl metru široká a hluboká, z akátového dřeva a vykládaná zlatem. Na vrchol archy měli být umístěni andělé, dva cherubíni s velkými křídly čelem k sobě. Jejich křídla měla celou archu zakrývat. Nosila se na tyčích vložených do dvou zlatých kruhů na každé straně.
Takto slavnostně zhotovený nástroj boží provázel Izraelity po celé dobývání země zaslíbené, schrána s koncentrovanou boží mocí snižovala hory, dělila řeky a ničila celé armády. Při obléhání Jericha a dalších svízelích posloužila Izraelitům její mnohdy destruktivní síla.
„Bylo velmi důležité, aby se jí nikdo nedotýkal. Byla mocná, byla svatá, při dotyku by člověk zemřel. Byla také velmi důmyslně zakrytá, aby ji nikdo z kolemjdoucích neviděl. Jen pohled na ni mohl být nebezpečný,“ říká Jonathan Young, americký psycholog a zakládající kurátor Joseph Campbell Archives v pořadu Vetřelci dávnověku na Prima ZOOM. Smrtonosnou sílu archy úmluvy měli okusit nejen nepřátelé Izraelců, ale také sami Izraelci.
Mohlo by vás také zajímat: CNN: Záchody z doby železné odhalily tajemství. Obyvatele Jeruzaléma často trápila úplavice
Pozor při práci s archou
V jedné neradostné kapitole na svou neopatrnost při manipulaci s božím nástrojem doplatil Uziáš, muž, jehož král David po dobytí Jeruzaléma pověřil dopravou Archy úmluvy do Jeruzaléma. Tím chtěl David dosáhnout toho, že se z Jeruzaléma stane centrum náboženství. Po cestě se však vůz, na němž byla schrána naložena, dostal do nesnází a archa z něj začala padat. Uziáš instinktivně archu zachytil, nedbaje přitom pravidla, že schrány se může dotknout pouze arcikněz. Hospodin, nejvražednější postava Starého zákona, vzplál proti muži hněvem a na místě jej zabil.
O skutečném osudu Archy úmluvy se mnoho neví. V 16. století byla údajně přenesena na jeden z ostrovů jezera Tana. Dochovala se pouze kopie, truhla s deskou s pěti přikázáními na každé straně. Starozákonní artefakt tak zůstává předmětem fantastické a dobrodružné fikce, nejznáměji ve filmu Dobyvatelé ztracené archy.
Zdroje: Encyclopedia Britannica/Live Science