Vznik samostatného Československa: Co o 28. říjnu 1918 možná nevíte?

Dne 28. října 1918 sice republika vyhlášena byla, ale například v období od 16. března 1939 (kdy byl vydán Výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava) až po 8. květen 1945 (v den kapitulace Německa) jsme byli autonomní protektorát Německé říše. Nicméně po více než 100 let se utvářelo, tu více, tu méně, povědomí o československé (a po odluce Slovenska v roce 1992 o české) samostatnosti, a tak velkoryse pomiňme fakt, že stát, který před 105 lety vznikl, už 29 let neexistuje.

Provolání

Níže uvedený text je provoláním, které ke vzniku Československa vydali níže podepsaní politici 28. října 1918 jako reakci na demonstrace v pražských ulicích. Ustanovilo se, že nový státní útvar bude republikou, byť se mimo jiné spekulovalo i o monarchii. Ovšem vzhledem k tomu, že jako jeden z prvních zákonů byl přijat ten, který rušil šlechtické tituly a jejich užívání, tak je jasné, že zastánci monarchie tahali v nově připravované koncepci země za kratší konec.

Lide československý!

Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných, svobodných, kulturních států světa. Národní výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu československého, přejal jako jediný a oprávněný a odpovědný činitel do svých rukou správu svého státu. Lide československý! Vše, co podnikáš, podnikáš od tohoto okamžiku jako nový svobodný člen velké rodiny samostatných svobodných národů. Novými činy v těchto chvílích zahajují se nové, bohdá slavné dějiny Tvoje. Nezklameš očekávání celého kulturního světa, který se žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v nesmrtelné výkony československých legií na západním bojišti a na Sibiři. Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života, Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej štít čistý, jako jej zachovalo Tvé národní vojsko: Československá legie. Bud' si stále vědom, že jsi občanem československého státu nejen se všemi právy, nýbrž i povinnostmi. Na počátku velikého díla ukládá Ti Národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radost byly důstojny velké chvíle nynější. Naši osvoboditelé Masaryk a Wilson nesmí býti zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobody lidu, který dovede sám sobě vládnouti, ni jediným rušivým činem nesmí býti zkaleny nynější veliké okamžiky, ni jediný z Vás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa. Každý z Vás musí bezvýhradně šetřiti všeho, co jinému jest svato. Svobody osobní, majetku soukromého nesmí býti dotčeno. Podrobte se bezvýhradně rozkazu Národního výboru. V Praze, dne 28. října 1918. Za Národní výbor československý: Dr. Fr. Soukup v. r., Dr. Vavro Šrobár v. r., Antonín Švehla v. r., Jiří Stříbrný v. r., JUDr. Al. Rašín v. r.

Vznik Československa v komunistických učebnicích dějepisu

Československá republika vznikla mimo jiné jako důsledek 1. světové války. O vzniku země rozhodovali lidé vzdělaní a majetní, což by se dalo shrnout pod název „buržoazie“, který v pozdějším období vlády jedné strany získal velmi dehonestující přídech. Důkazem budiž pozdější učebnice dějepisu, v nichž se můžeme dočíst následující informace: „Čeští a slovenští vojáci odmítali bojovat za rakousko-uherskou monarchii a císaře Františka Josefa a často zbíhali ze front. Stejně tak jako jinde i v našich zemích žili obyvatelé v neustálém strachu a nenáviděli válku. Česká buržoazie ve své většině podporovala válečné cíle habsburské monarchie. Také někteří sociálně demokratičtí předáci počítali se zachováním monarchie a vyjadřovali oddanost rakouské vládě a císaři.“

Učebnice neopomíjejí zmínit ani československé legie, které se staly legendou. „Legie byly hned od počátku zapojeny do bojů za zájmy vlád imperialistických velmocí. Po Velké říjnové socialistické revoluci byly zneužity v boji proti sovětské vládě a k obnovení kapitalismu v Rusku.“

Uvedená citace z učebnice dějepisu je v přímém rozporu se skutečností. 1. světová válka se území budoucího Československa v podstatě nedotkla a naši vojáci (jmenovitě třeba ponorkáři sloužící v rakousko-uherské maríně) patřili mezi špičky a vyznamenávané hrdiny. To ale neznamená, že by válka nezpůsobila hospodářský chaos, který se velmi negativně odrazil i na kvalitě života našich obyvatel, či že by se v řadách rakousko-uherských vojáků nenašli dezertéři.

Od výše uvedeného provolání se datuje státní útvar, který Češi a svého času i Slováci brali za svůj, za něj bojovali, umírali a čas od času ho někteří, ať už v rámci německé, nebo sovětské okupace zrazovali kolaborací. 104 let si budujeme vlastní státnost a průzkumy veřejného mínění, zejména v mladé generaci ukazují, že ji mnozí považují za tak samozřejmou, že nemají potřebu o ní nic moc vědět.

Zdroj: Jan Rychlík: 1918: Rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československa