3. listopadu 2022 17:10

Před 100 lety byla nalezena hrobka krále Tutanchamona. Znáte příběh jejího objevitele?

Howard Carter našel vstup do hrobky legendárního egyptského krále Tutanchamona a s ním i poklady nevídané hodnoty a krásy. Nález obletěl celý svět, vzbudil zájem o Egypt a archeologii, a stvořil mýtus o faraonově kletbě.

Životní příběh britského archeologa a egyptologa Howarda Cartera v sobě nese značnou část osobní tvrdohlavosti, odhodlání, štěstí i neustálého boje s nedostatkem peněz, politickou situací i nepřízní odborných kruhů, které ho nikdy nepřijaly mezi sebe a neuznaly jeho vědecké kvality. Říkali o něm, že je to jen „amatér a šťastlivec“. On sám o své práci řekl: „Obyčejně práce vynese archeologovi pravý opak toho, co očekával.“ Kde se v něm tedy brala ta touha a potřeba hledat neznámé a neobjevené? A byl to opravdu jen amatér?

Howard Carter se narodil v Norfolku v roce 1874. Nejspíš po svém otci dostal Howard do vínku nevídaný výtvarný talent. Není tedy divu, že již ve svých 17 letech byl Carter přijat do Společnosti na výzkum Egypta (Egypt Exploration Fund). Jednalo se britskou společnost založenou v roce 1882. Jejím cílem bylo omezit neodborné ničení staroegyptských památek a artefaktů. Právě prací pro tuto společnost se Carter zapsal jako schopný kreslíř, nikoliv však jako odborník a archeolog, a toto stigma ho pronásledovalo do konce života. Nejprve jeho služeb využil uznávaný P. E. Newberry, který pracoval na vykopávkách v Bení Hasanu, kde v té době byly nalezeny hrobky úředníků ze Střední říše, a později ještě v Dér el-Bahrí nedaleko Luxoru.

Ve stínu událostí budoucích se jako zcela zásadní jeví setkání s americkým archeologem Theodorem M. Davisem, jenž své snahy soustředil hlavně na Údolí králů, a s Georgem Herbertem Carnarvonem, který později dlouhá léta finančně podporoval Carterův výzkum.

Společná práce Cartera s Carnarvonem začala v roce 1899. Carter byl velmi podnikavým člověkem a na živobytí si přivydělával mimo jiné i prodejem starožitností. Není tedy divu, že na začátku partnerství s Carnarvonem stála Carterova nabídka pokrytí části nákladů na vykopávky prodejem starožitností. Svou společnou práci zahájili v Al Qurnah na nalezišti, jež se nachází asi 340 km severně od Vádí Halfa, kde došlo k odkrytí hrobky Tetikiho z 18. dynastie.

První královskou hrobku objevili Carnarvon s Carterem ještě před rokem 1914. Radost však vystřídalo zklamání, když zjistili, že hrobka Amenhotepa I. byla již objevena zloději, kteří ji dokonale vyplenili. Přesto zde nalezli několik džbánů a další drobné předměty, které dokazovaly, že se jedná opravdu královský hrob. Carnavon slavil osobní vítězství a splněný životní sen.

Pátrání po Tutanchamonovi

Americký archeolog Theodore Davis, který se vykopávkám na území tzv. thébského pohřebiště věnoval 12 let, zemřel v roce 1915. Před svou smrtí ještě stihl napsat, že „toto pohřebiště je již zcela vyčerpáno a je velmi nepravděpodobné, že by se zde mohlo něco významného objevit“.

Carter byl již dlouhou dobu přesvědčen, že se v Údolí králů nachází hrobka jistého Tutanchamona. Výzkum si vyžádal velké množství finančních prostředků i času a Carnarvon začal být k celému plánu skeptický a jeho ochota financovat další výzkum neustále klesala. Říká se, že se Cater opět projevil jako skvělý vyjednavač. Podařilo se mu totiž přesvědčit Carnarvona, aby po dobu následujícího roku financoval jeho práci.

A světe, div se! Úspěch se dostavil 3. listopadu 1922, kdy pod nánosy písku a kamení objevil první stupeň schodiště, načež po vyčištění celkem 12 dalších schodů narazil na zazděný vstup s pečetí Tutanchamona. Dnes si to dokážeme jen těžko představit, ale Carter nemohl pokračovat a hrobku otevřít. Podle dohody musel počkat dlouhých 20 dní na příjezd svého mecenáše lorda Carnarvona. Vstup tedy musel být opatřen železnou mříží a nepřetržitě hlídán. Teprve 24. listopadu byl vchod odpečetěn a vstup proražen. Nastalo vyklízení 7 metrů dlouhé vstupní chodby, která končila dalším zapečetěným vstupem, za nímž se ukrývaly opravdové poklady – sochy zvířat, lidí, strážců a nádoby se zlatem a pozlacenými rituálními předměty. Vyklízení této místnosti a katalogizace předmětů zabraly několik let.

V další opět zapečetěné místnosti bylo nalezeno tisíce předmětů připomínajících Tutanchamonovo dětství. Ovšem to hlavní, co přitahovalo největší pozornost, ukrýval zazděný vstup umístěný mezi dvěma strážci. Podle všech indicií se jednalo o pohřební komoru, jejíž otevření Carter záměrně oddaloval až do 10. října roku 1925. Podobně jako v dříve objevených místnostech i zde byly patrné stopy po vykradačích hrobek. Teprve až 25. října 1925 Howard Carter otevřel poslední zlatý sarkofág, na němž byla neporušená pečeť a který ukrýval neporušenou mumii faraona Tutanchamona, a svět se dozvěděl zprávu o jeho unikátním objevu.

Nečekané komplikace a faraonova kletba

Fenomenální objev od samého počátku provázely různé nepříjemnosti a komplikace. Lord Carnarvon zemřel nečekaně a za záhadných okolností v dubnu roku 1923. Téměř okamžitě se začala šířit zvěst, že za jeho skonem stojí „kletba faraonů, jež dostihne všechny, kdož se opováží rušit jejich věčný odpočinek“. Situace se zkomplikovala i změnou politické situace v Egyptě a na přelomu let 1923 a 1924 dočasně egyptská vláda odebrala všechny výsady a povolení. Ve výzkumu mohl pokračovat až v listopadu roku 1924.

V roce 1933 publikoval Carter první knihu s názvem „Hrobka Tutanchamonova“. Na dalším rozsáhlém díle o svém nálezu pracoval až do své smrti v roce 1939, kdy podlehl rakovině. Opět se objevily spekulace o „faraonově kletbě“.

Smutným završením příběhu Howarda Cartera je skutečnost, že se mu coby „amatérovi“ nedostalo žádného oficiálního uznání ani pocty. Veškerý svůj majetek odkázal Carter své neteři a sbírku starožitností prodal egyptskému králi Farúkovi, který je nechal umístit do Egyptského muzea v Káhiře.

Zdroj: History.com

Topi Pigula

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom