Před 128 lety byl otevřen Tower Bridge. Tipnete si, kolik milionů cihel padlo na jeho stavbu?

Mostní konstrukce Tower Bridge je přitom nejen krásná, ale také účelná. Dennodenně ji využívají desetitisíce chodců a motoristů.

Koncem 19. století se východní část Londýna (East End) stala v důsledku populační exploze extrémně přeplněnou lokalitou. Aby se život místním lidem a řidičům ulehčil, začalo se přemýšlet nad nějakým účinným řešením. Jako nejvhodnějším východiskem se jevil krok vybudovat most přes řeku Temži. Během sáhodlouhých diskusí a designových ústupků bylo zvolené komisi předloženo kolem padesátky návrhů, z nichž byl po dlouhém váhání nakonec schválen nápad z hlavy hlavního městského architekta sira Horace Jonese (1819–1887), který spolupracoval s Johnem Wolfem Barrym (1836–1918). Plány musely splňovat mnoho parametrů, nicméně nejdůležitější bylo, aby nový most nenarušil říční dopravu a byl samozřejmě účelný a hezký. Stavba také musela svým vzezřením ladit s nedalekou pevností Tower of London.

Tisíce tun v dennodenním pohybu

Stavební plán byl tedy schválen a práce mohly v roce 1866 začít. Na výstavbě mostu Tower Bridge se podílelo pět dodavatelů a 432 dělníků. Do řečiště potopili dvojici mohutných betonových pilířů podporujících celou mostní konstrukci. Každý z nich byl přitom vytvořen z více než 70 000 tun betonu. Na první pohled to sice vypadá, že je most zbudován především z kamene, ovšem celý systém je postaven z více než 11 000 tun oceli, na které byla dekorativně použita žula a kámen společně s portlandským vápencem.

Tím se zabránilo případnému architektonickému nesouladu s okolní historickou krásou. Tower Bridge není rozhodně obyčejnou mostní stavbou, ba právě naopak: představuje kombinaci visutého a zvedacího mostu, jehož základ tvoří dvojice neogotických věží. Tato architektonická památka se pyšní 244metrovou délkou a výškou 65 metrů. Centrální rozpětí mezi oběma věžemi je 61 metrů, přičemž hlavní plocha je rozdělena na dvě rovnoměrné části, z nichž každá váží 1 100 tun. Pro zajímavost dodejme, že na celou stavbu padlo zhruba 31 milionů cihel, 2 miliony nýtů a třeba 22 000 litrů barvy. Most je dokonce opatřen výškovými lávkami, které si ve dvacátém století oblíbili zejména vychytralí zlodějíčci, kapsáři, a dokonce i neukojitelné prostitutky. Lávky byly v minulosti několikrát uzavřeny, nicméně v současné době jsou veřejnosti přístupné. Navštívit je lze pomocí výtahu nebo zdoláním několika set schodů.

Hlavní architekt se otevření nedočkal

Na finální podobě mostu měl nakonec největší podíl John Barry, který obsadil vedoucí funkci hlavního architekta Joneseho, který v roce 1887 zemřel. Když byl Tower Bridge 30. června roku 1894 po osmi letech konečně otevřen, slavnostní ceremonie se účastnili například princ a princezna z Walesu – budoucí král Edward VII. a jeho žena Alexandra Dánská. Dokončením mostu vznikla nejen nová památka, ale hlavně důležité spojení londýnské čtvrti London Borough of Tower (městská část severně od Temže) a London Borough of Southwark (jižní strana), které od sebe dosud dělila řeka Temže.

Po dokončení nepochybně patřil Tower Bridge mezi největší a nejdokonalejší mosty té doby. Pohon pohyblivých částí mostu zajišťovala strojovna, kde byly k vidění obrovské motory využívající sílu páry. Vytvořená energie se pak ukládala do šesti masivních akumulátorů, které nashromážděnou energii střežily do doby, než bylo třeba obě mostní části pomocí hydrauliky zvednout. Ačkoliv šlo o velice sofistikovaný mechanismus, fungoval až s překvapivou rychlostí – zvednutí obou bloků trvalo pouhých několik minut. Také v současné době jsou obě části zvedány stejným způsobem, nicméně od roku 1976 byla hydraulika poháněna palivy a nyní elektrickou energií. Původní motory, kotle a akumulátory jsou stále k vidění mezi exponáty uvnitř výstavy Tower Bridge, kde najdete také některé neschválené návrhy.

Pro zajímavost dodejme, že vysutí mostu je službou po celý rok zdarma, nicméně podmínkou je svoji plavbu oznámit 24 hodin dopředu. Obě mostní části se rozpohybují asi 850krát za rok. Most je i po tolika letech stále velice důležitou spojnicí, kterou denně využívá více než 40 000 chodců, řidičů a cyklistů.