Krvavá neděle: Britská armáda postřílela 13 irských demonstrantů. Vláda 40 let tajila, co přesně se stalo

V neděli 30. ledna 1972 se v severoirském měste Londonderry sešlo přibližně 15 000 lidí, aby protestovali proti internaci katolíků podezřelých z účasti na akcích Irské republikánské armády. Úřady však protestní pochod nepovolily a na místo byla přivolána vedle místní policie také britská armáda, která měla pochod kontrolovat a svést ho z původní trasy, která měla vést k radnici, směrem k malému parku Free Derry Corner. Na několika místech však došlo ke střetům vojáků s neozbrojenými protestujícími a následkem vyhrocené situace byla ostrá střelba. V osudnou neděli tak přišlo na místě o život 13 lidí, včetně šesti nezletilých, a čtrnáctá oběť podlehla zraněním o několik měsíců později.

Bloody Sunday was a massacre on 30 January 1972 in the Bogside area of Derry, Northern Ireland,British soldiers shot 26 unarmed civilians during a protest march against internment without trial. Glad to attend a commemoration yesteday #BloodySunday50 pic.twitter.com/v1wA4ybBUA

— Diane Abbott (@HackneyAbbott) January 28, 2022

Pozadí demonstrace

Důvody, proč se protestní pochod v roce 1972 konal, není úplně jednoduché rozebrat na několika řádcích. Napětí ve společnosti bylo způsobeno otevřenými spory mezi katolickými republikány a převážně protestantskými unionisty. Zatímco první usilovali o připojení Severního Irska k Irské republice, druzí si přáli zachování svazku s Velkou Británií.

Kromě politických přestřelek tak v mnoha případech došlo i k ozbrojeným konfliktům a bombovým atentátům, kvůli čemuž už několik let působila na území Severního Irska britská armáda. Stupňující se nepokoje pak živila další opatření z Londýna, mezi kterými bylo i zavedení internace namířené proti katolíkům. A s přihlédnutím k tomu, že Londonderry bylo převážně katolické, protest byl očekávanou reakcí na tehdejší dění.

Popis událostí osudné neděle zůstává i po padesáti letech nejasný. Incidenty se děly na několika místech najednou a vyšetřování dlouho nespělo k určení jediného viníka. Zásahu britských vojáků, náležících 1. praporu britského výsadkového pluku, velel podplukováník Derek Wilford a odpovědnost za zásah nesl i druhý velící důstojník kapitán Mike Jackson. Úkolem vojáků bylo zbudovat ve městě barikády, které svedou protestující z naplánované trasy a odvedou dav mimo centrum města. Kolik lidí se v Londonderry 30. ledna sešlo, je rovněž předmětem spekulací, ovšem nejčastější uváděné číslo hovoří o přibližně 15 000 lidech, kteří měli být neozbrojeni.

Fifty years ago 14 unarmed citizens were murdered in broad daylight by the British Army. It was planned, then covered up at the highest levels of the UK government. That cover up persists. Why is anyone surprised that the police are covering up for Johnson today? #BloodySunday50 pic.twitter.com/aKUiNrigm5

— Bloody Sunday Derry (@BloodySunday50) January 29, 2022

Nepřiměřené násilí

Někteří se však od pochodu oddělili a začali házet kameny na vojáky, kteří obsluhovali zmiňované zátarasy. Vojáci po demonstrantech stříleli gumovými projektily a použili také slzný plyn a vodní děla. Podobné střety mezi vojáky a mládeží byly v té době běžné a pozorovatelé uváděli, že výtržnosti nebyly nijak intenzivní. Část davu si nicméně všimla, že vojáci obsadili opuštěnou třípatrovou budovu s výhledem na William Street, po které procházel hlavní proud demonstrance, a začala do oken házet kameny.

V té chvíli mělo dojít k první ostré palbě a přibližně v 15:55 byli postřeleni dva civilisté – Damien Donaghy a John Johnston. Vojáci tvrdili, že Donaghy držel černý válcovitý předmět, ale vyšetřování dospěli k závěru, že šlo pouze o kámen a potvrdilo, že postřelení i oběti nebyli ten den ozbrojeni.

Přibližně o 12 minut později pak dostali vojáci rozkaz, aby prošli zátaras a zatkli výtržníky, což ale nesplnili tak, jak jim vedení zásahu přikázalo. Namísto pohybu pěšky použili také obrněná vozidla a začali pronásledovat lidi na Rossville Street s tím, že neváhali některé z protestujících srazit vozidly k zemi. Objevilo se také mnoho tvrzení, že výsadkáři mlátili lidi pažbami pušek, stříleli na ně z bezprostřední blízkosti gumovými projektily a měli jim vyhrožovat zabitím.

To ostatně potvrdilo i vyšetřování, které střety popisovalo jako nepřiměřené a označilo armádu za viníka. U těchto potyček ale nezůstalo a tři minuty po rozkazu k zatčení výtržníků spustila skupina výsadkářů krytých nízkou zídkou před jednou z barikád střelbu na demonstranty u komplexu Rossville Flats.

Na místě zemřeli Hugh Gilmour, Kevin McElhimney, Michael Kelly, John Young, William Nash a Michael McDavid. Na opačné straně ulice u parku Glenfada pak podlehli střelbě James Wray, Gerald Donaghey, Gerlad McKinney a William McKinney. Střelba probíhala přibližně půl hodiny, během které se většina demonstrujících snažila z místa utéct, ale ne vždy měli to štěstí. Dalších minimálně 15 lidí totiž bylo postřeleno, někteří do zad při snaze odběhnout. Byl mezi nimi bohužel i 59letý John Johnston, který se po 4 měsících strávených v nemocnici stal poslední čtrnáctou obětí.

We are appealing to activists and supporters of all hues and persuasions throughout Ireland and abroad to organise remembrance events in your own neighbourhoods, villages or townlands to mark the 50th anniversary of Bloody Sundayhttps://t.co/NPiKLXfzSf pic.twitter.com/vsVf5cqG6j

— Tony Doherty (@tonydutchdoc) January 23, 2022

Omluva až po 40 letech

Podle oficiálního stanoviska armády reagovali vojáci na ohrožení ze strany osob podezřívaných z členství v IRA, které mohly být ozbrojeny střelnými zbraněmi či hřebíkovými bombami. Očití svědci nicméně potvrzovali, že vojáci stříleli například i do lidí, kteří pomáhali ostatním, aniž by na ně někdo skutečně útočil. Ostatně žádný britský voják neutrpěl střelné zranění a mezi protestujícími nebyly nalezeny ani zbraně, ani zmiňované bomby. Dva dny po incidentu proto přijal parlament rezoluci o zavedení speciálního vyšetřování, které bylo definitivně ukončeno až v roce 2010. Britský premiér David Cameron se jménem země a vlády omluvil za neoprávněnou a neospraveditelnou smrt 14 katolických protestující, když byla zveřejněna konečná verze vyšetřovací zprávy, kterou inicioval už v roce 1988 premiér Tony Blair.

Zpráva definitivně potvrdila to, co naznačovali očití svědci – tedy že nikdo z protestujících nedržel žádnou zbraň a usmrcen byl i člověk, který se po zranění plazil z místa pryč. Vojáci rovněž postřelili otce, který šel pomoci svému synovi, a armáda o celém průběhu záměrně nemluvila pravdu, aby ospravedlnila své činy.