Oliver Cromwell popravil krále a zničil britskou monarchii. Za trest zemřel dvakrát

28. ledna roku 1661 se Oliver Cromwell náhle objevil v londýnském hostinci. Událost to byla poměrně nečekaná, za prvé byl britský puritánský lord protektor notorický morous, jemuž hospodská zábava nic neříkala, a jednak byl tou dobou už dva roky mrtvý.

Přes královu mrtvolu až na vrchol

První polovina 17. století byla v Anglii hodně divokým obdobím poznamenaným občanskými válkami. Zastánci parlamentního systému nad monarchisty nakonec v roce 1648 na nějakou dobu zvítězili. K porážce královského vojska Oliver Cromwell jako vojenský velitel významně přispěl (na bojišti byl údajně naprosto nelítostný) a jako politik se stal jedním ze zhruba šedesáti poslanců, kteří pomohli zařídit popravu tehdejšího anglického krále Karla I. Stuarta. Soud panovníka nakonec uznal vinným z velezrady a ‚jiných vážných zločinů‘. 30. ledna 1649 mu na veřejném popravišti sťali hlavu.

Monarchie si tehdy v Británii dávala jen krátkou pauzu, to ovšem nemohl nikdo vědět. Moc přešla na státní radu a Oliver Cromwell v ní hrál velmi důležitou roli. Tak důležitou, že si mohl v roce 1653 dokonce dovolit parlament rozpustit. Stal se lordem protektorem Anglie a později i Skotska a Irska. Neřídil jen vládu, ale stal se také nejvyšším soudcem. A tyto pravomoci měl přiděleny doživotně.

Pokud máte teď pocit, že byla jeho moc vlastně dost srovnatelná s rolí monarchy, nepletete se. Všimli si toho i v Anglii. Dokonce se našla skupina lidí, která mu v roce 1657 nabídla možnost získat korunu, tu ale nakonec odmítl a nechal se raději znovu jmenovat lordem protektorem.

Zákaz make-upu a Vánoc

Puritán Cromwell za dobu své… ano, říkejme tomu vlády, ačkoli Anglie tehdy byla vlastně republikou, prosadil několik věcí, které byly v souladu s jeho vlastní vírou. Třeba zákaz divadelních představení, které považoval za hříšnou zábavu. Taky zakázal slavit Vánoce.

Smělo se samozřejmě přemýšlet o Ježíšovi, postit se a hluboce přemýšlet nad životem Ježíše Krista, ale žádná štědrovečerní večeře. Pokud jste si na Vánoce nakoupili a narazili na strážného, potraviny vám bez milosti zabavil. Pokud si člověk veřejně zanadával, hrozila mu pokuta. Ženy se nesměly malovat, hlídkující strážní měli za úkol každé nalíčené ženě umýt obličej. A samozřejmě, v neděli se nepracovalo a nesměl se hrát žádný sport pod pohrůžkou několika ran bičem.

Každá éra má ale svůj konec a éra Anglické republiky (a protektorátu Společenství Anglie, Skotska a Irska) byla extrémně krátká. 3. září roku 1658 Cromwella pozdě odpoledne definitivně skolily komplikace spojené pravděpodobně s malárií a ledvinovými kameny. Pohřbili ho s pompou ve Westminsterském opatství. Po jeho smrti post lorda protektora přešel na jeho syna Richarda, který se ale svému otci nemohl rovnat a za pouhých 9 měsíců se moci vzdal. Nakonec po krátkých bojích parlament uznal nárok Karlova syna na trůn a monarchie byla zpět.

Putování Cromwellovy hlavy

28. ledna roku 1661, dvanáct let po popravě Karla I., tělo Olivera Cromwella opustilo hrob. Jeho zrada mu přece nemohla jen tak projít, přestože si dovolil drze zemřít přirozenou smrtí. Karel II. nechal jeho ostatky exhumovat a odvézt k šibenici ve vesnici Tyburn. Strážní, kteří zetlelé tělo převáželi, se tehdy na noc zastavili v hostinci Red Lion Inn. Když pak Cromwellovy ostatky doručili na místo, obřadně mrtvolu svázanou řetězy oběsili a pak jí sťali hlavu. Tělo skončilo v hlubinách anonymního hrobu, hlavu ale zachovali a pro výstrahu ji nabodli na kovový hrot na střeše Westminster Hall.

Její příběh se navíc psal dál, ačkoliv kolik je na něm pravdy, to těžko říct. Ze střechy Westminsteru hlava údajně sletěla koncem 80. let 17. století během větrného počasí. Voják, který ji sebral, ji prý schoval v komíně. Pak zapadla do propadliště dějin a vynořila se až někdy na konci 18. století. Od té doby měnila majitele, dokud ji nekoupil chirurg Josiah Henry Wilkinson, který ji vystavil na odiv svým hostům. V jeho rodině zůstala až do poloviny 20. století.

Její pravost byla několikrát ověřovaná a porovnávali ji i s Cromwellovou posmrtnou maskou, nakonec se ale nenašly přesvědčivé důkazy ani o tom, že Cromwellovi zežloutlá, mumifikovaná hlava skutečně patří, ani o tom, že jeho není. Nakonec ji v roce 1960 Wilkinsonovi potomci tajně pohřbili na půdě Sidney Sussex College. Zatím ji – tedy alespoň doufejme – nikdo znovu nevykopal.

Zdroj: The Cromwell Association