Před 95 lety opustil výrobní linky poslední legendární vůz Ford T

Vzpomínáte na němé grotesky, v nichž byly „fordky“ demolována jako na běžícím pásu. I to byla součást Fordovy geniální reklamní strategie. Takoví Laurel a Hardy se s tímto vozem seznámili poměrně důvěrně.

Lidové vozítko

Jihlavská grafička Eva B. se po městě prohání v černém voze Ford Ka a nemůže si ho vynachválit. Pro českého kupce a uživatele tohoto vozu se jedná o výborný název. Prostě Ford Ka je prostě fordka. Malé, což znamená snadno zaparkovatelné a živé autíčko, které neuspokojí milovníky Hummeru, ale do města je ideální. Američané fordce přezdívali Plechová Líza (Tin Lizzie) nebo nelichotivě kraksna (Flivver). Ovšem 15 007 033 vyrobených kusů mluví ve prospěch kvality, oblíbenosti… a taky o skvělé reklamě a nedostatku jiných modelů. Model T je všeobecně pokládán za první cenově dostupný vůz, který „postavil Ameriku na kola“. O něco podobného se pokusil Adolf Hitler s „lidovým autem“ značky Volkswagen nebo soudruzi z NDR duroplastovým trabantem, kterým chtěli svět ohromit. Dnešní Ford Ka cenou úplně lidová není, ale pořád nepatří k cenově nedostupným vozům.

14 litrů na 100 km

Vůz s rozvorem 2 540 mm a rozchodem 1 435 mm vážil zhruba 600 kilogramů, a když se „zadařilo“, tak byl schopen díky čtyřválcovému motoru vyvinout rychlost až 70 km/h. Z pohledu dnešních aut byl model se spotřebou okolo čtrnácti litrů na sto kilometrů trochu žrout, ale evidentně se při tehdejších cenách benzínu nejednalo o žádný zásadní problém. Původně byla kostra karoserie dřevěná, potažená plechem, teprve v roce 1911 se stala celokovovou. Jeho unikátnost netkvěla ani tak v konstrukci či jednotlivých technických vychytávkách, ale ve faktu, že cenu se podařilo srazit díky pásové výrobě. Miliontý vůz sjel z výrobní linky 1919 a o necelé tři roky později jej Henry Ford zlevnil na neuvěřitelných 345 dolarů.

„Postavím auto pro masy. Bude dost velké pro rodinu, ale také dost malé na to, aby s ním jeden člověk mohl jezdit a starat se o ně. Bude vyrobeno z nejlepších materiálů, nejlepšími zaměstnanci, s nejjednodušší konstrukcí, kterou je moderní inženýrství schopno vymyslet. Ale bude tak levné, že každý člověk pracující za dobrý plat bude vlastnit jedno – a užívat si se svou rodinou mnoho hodin radosti pod božím širým nebem,“ prohlásil Henry Ford a svá slova do puntíku plnil.

Můžete mít vůz v jakékoli barvě, pokud si vyberete černou

Slogan o černé barvě je v různých modifikacích připisován právě H. Fordovi, ale není pravdou, že byl Ford T vyráběn jen v černé barvě. Nicméně ta v naprosté většině převažovala. Důvodem bylo, že černá rychleji schla, a Ford, posedlý efektivitou práce, věděl, že díky dřívějšímu uschnutí barvy prostě za časovou jednotku vyrobí více vozů. A moc dobře si uvědomoval, že čas jsou peníze. Pokud by byly různé části vozu lakovány různými barvami s rozdílnou dobou schnutí, docházelo by k neefektivním prostojům. Ford začal v roce 1903 s 28 000 dolary od dvanácti investorů, většinu peněz měl od bratrů Johna a Horace Dodgeových, kteří si později založili vlastní automobilku.

Na životaschopnost výroby fordů ukázal i fakt, že přežila velkou hospodářskou krizi, která brutálně zasáhla snad do všech odvětví podnikání. Vůz měl obrovské množství obdivovatelů a dodnes jsou jeho majitelé hrdí na své veterány, ale nevyhnul se ani kritice. V časopisu Time vyšel článek automobilového kritika Dana Neila, který model T zařadil mezi 50 nejhorších automobilů všech dob. Neil obviňuje masově vyráběné automobily v čele s modelem T z důsledků, kterými jsou těžké znečištění a válka na Blízkém východě.

Ve článku se doslova píše: „Zde přicházejí potíže. Uveďme, že model T způsobil vše, co historické knihy říkají: postavil Ameriku na kola, zaplnil národní ekonomiku a přeměnil krajinu tak, že by ji dělník z doby, kdy první Plechová Líza sjela z pásu, nepoznal. A to je jen ten problém, ne? Model T, jehož hromadná výrobní technika byla dílem inženýra Williama C. Klanna, který navštívil ‚demontážní linku‘ jatek, přinesl Američanům představu automobilu, na který má Američan přirozené právo, přidělené mu naším Stvořitelem. O sto let později se ukázaly důsledky – plyny se hromadí ve vzduchu nad našimi městy a stopy vedou až k písku pod botami našich vojáků.“

Umíráček mu zazvonil 31. května 1927. Tehdy sjel z výrobní linky poslední kus s výrobním číslem 15 007 033. Zůstaly jen opravené veterány a repliky.