Saturn sužují gigantické bouře. Proč nevidíme peklo vysoké stovky kilometrů?

Obnažený vesmír III (6) – Bouře na Saturnu

Planety naší Sluneční soustavy v zásadě nebývají klidná místa. Týká se to i Saturnu, který navenek vypadá možná mírumilovně a rozhodně fotogenicky. Zdání ovšem klame.

Saturn vypadá jako jedno z těch klidnějších míst v naší Sluneční soustavě, minimálně v porovnání s Jupiterem. Od 80. let minulého století ale díky sondě Voyager víme, že povrch Saturnu je mnohem bouřlivější, než se může na první pohled zdát. V roce 1997 se pak na jeho oběžné dráže objevila sonda Cassini, která planetu studovala do roku 2017, než shořela v tamní atmosféře.

Barevně zvýrazněný snímek Saturnu pořídila v roce 1980 sonda Voyager 2

Jupiter a Saturn se k sobě zdánlivě přiblíží na vzdálenost pětiny průměru Měsíce

8 Zobrazit galerii

Jupiter na snímku z teleskopu Jamese Webba

Jupiteru vděčíme za současné uspořádání sluneční soustavy

8 Zobrazit galerii

Za vše může Slunce

Nyní tak víme, že bouřková mračna nad povrchem Saturnu jsou vysoká až 250 km a širší než průměr planety Země, přičemž je žene vítr přesahující rychlost přes 600 km/h. Původ bouří je předmětem hypotéz, mohou kupříkladu vznikat ze střídavých proudů v atmosféře Saturnu, které dosahují hloubek v řádech stovek kilometrů a kde jsou plyny turbulentnější. Větší otázkou ovšem je, jak může takhle bouřlivý Saturn vypadat zároveň mírumilovně.

Podle jedné z teorií za to může Slunce, díky němuž vzniká kolem Saturnu mlžný opar, který bouře skrývá. Atmosféru Saturnu tvoří z větší části vodík a helium, přičemž sluneční světlo molekuly těchto plynů rozbíjí tak, že vznikne mlžný opar obalující celou planetu. Ačkoli tak pod mlhou řádí silné bouře, my je nemáme – na rozdíl od Jupiteru – šanci vidět.

Zdroj: Encyclopedia Britannica