„Německá Hirošima“ měla 43 000 obětí. Jak Spojenci rozpoutali v Hamburku ohnivé peklo?
Tajemství nacistických válečných zbraní 4 - operace Gomora
Obří loděnice Schiffswerft und Maschinenfabrik Blohm & Voss, v nichž nacisté postavili mimo jiné bitevní loď Bismarck, nebo železobetonové kryté hangáry pro ponorky s rozměry 232 x 160 metrů byly spolu s ropnou rafinérií Deutsche Petroleum A.G. hlavním cílem spojeneckých náletů na Hamburk na konci srpna a začátku září 1943. Kvůli jeho rozsahu a ničivosti se tato akce srovnává se zničením Hirošimy.
Operace Gomora, jak ji trefně nazvali spojenečtí plánovači, měla vůbec poprvé spojit americké a britské letectvo v jedinou kompaktní sílu, která v osmi dnech mezi 24. červencem a 3. srpnem 1943 provedla čtyři noční (britská RAF) a dva denní (USAAF) nálety. Dalším prvenstvím bylo použití hliníkových pásků, které měly zmást nepřátelské radary. Spojenci si také chtěli vyzkoušet účinek zápalných pum v husté zástavbě velkého města.
Po válce se do zničeného města vracelo 10 000 obyvatel týdně Zdroj: Getty Images
Zápalné pumy pro obyvatele Německa
Hamburk ležící v ústí Labe do Severního moře byl totiž nejen významným přístavem a sídlem velkého počtu průmyslových závodů, ale také druhým nejlidnatějším městem Německa. V době náletu v něm žilo přes 634 000 obyvatel a v továrnách pracovaly tisíce zajatců a nuceně nasazených ze všech koutů obsazené Evropy. Jak připomíná dokument Tajemství nacistických válečných zbraní, který můžete vidět v neděli odpoledne na Prima ZOOM, pro Hamburk byla navíc typická hustá zástavba činžovních domů a dělnických kolonií těsně navazující na průmyslové areály.
Strůjcem náletů na Hamburk byl letecký maršál Arthur Harris, všeobecně zvaný pro svou až posedlost nálety „Bombarďák“ Harris. Pod jeho vedením Britové nejpozději od listopadu 1941 vyvíjeli nové typy bomb a studovali konstrukční prvky německých domů tak, aby bombardování nejen způsobilo co největší škody a způsobilo požáry, ale také zabránilo jakýmkoliv pokusům o hašení. Vyvolání požárů, jež se spojovaly do ohnivých smrští, měly na starost zápalné pumy na bázi magnézia a termitu (Britové) nebo benzínu (Američané). V požárech vyvolaných těmito pumami pak zahynulo nejvíce lidí.
69 years ago today, the Allied bombing campaign of Hamburg - Operation 'Gomorrah' - began. This photo is an aerial view...
Posted by Imperial War Museum London on Tuesday, July 24, 2012
Nálety začínají
Už první nálet v noci z noci ze 23. na 24. července 1943 způsobil vážné škody. Celkem 728 britských bombardérů svrhlo na střed a severozápad města hodinu po půlnoci 2 284 tun pum. Nálet nepřežilo asi 1 500 lidí a velitelství bombardovacího letectva (RAF Bomber Command) ztratilo pouhých 12 letadel. Osvědčily se nejen nové palubní radary H2S, ale zejména hliníkové proužky s kódovým názvem „Window“, které mátly posádky německých radarů, jimž připadalo, že se bombardéry blíží doslova ze všech stran. Němečtí piloti pak startovali proti neexistujícím cílům a světlomety neúčinně bloumaly prázdnou oblohou.
Hned poté následovaly 25. a 26. července dva menší denní nálety amerického letectva, které ale nebyly příliš úspěšné. Američané v té době navigovali především vizuálně, jenže v tom jim vadil hustý dým z požárů způsobených Brity. Požáry hořely ještě tři dny, než se je německým hasičům podařilo uhasit. Vinu na tom měla i bombardovací taktika Britů, kteří svými vysoce explozivními pumami vytvářeli v ulicích neprostupné barikády z trosek, přes něž se nedostala požární technika.
Vzduchem létaly i malé děti
Děsivé účinky měl nálet na civilní obyvatelstvo. Jak se lidé snažili uniknout ze svých bytů, zasáhla je venku tlaková vlna o síle hurikánu, v níž létaly žhavé jiskry a hořící trosky. „Ohnivá bouře byla tak silná, že strhávala klobouky z hlav a ty pak vířily vzduchem jako hořící ohnivé koule. Dokonce i malé děti, které samy pobíhaly sem a tam, byly zvednuty ze země a vymrštěny do vzduchu,“ popsal své zážitky pro National Geographic očitý svědek náletu Paul Peters.
To byl ale jen začátek. Britové v náletech pokračovali a vůbec nejhorší noc obyvatelé Hamburku zažili 27. července, kdy ohnivý uragán způsobený pumami dosahoval rychlosti 273 km/h a teplota v ulicích vzrostla na 1 400 °C. Kov se tavil a asfalt odpařoval, žhavé plyny stoupající prudce vzhůru vysávaly kyslík z přízemí domů, sklepů a podzemních protiletadlových krytů, které se vzápětí plnily oxidem uhelnatým a kouřem a měnily se tak ve smrtící pasti.
Vyděšení a dezorientovaní lidé se snažili uniknout před troskami hroutících se budov, přičemž se jim oděv připékal ke kůži. Jeden z přeživších Heinrich Johannsen, který se choulil pod mokrou dekou se svým synem v hromadě štěrku na staveništi, „viděl, jak se mnoho lidí proměnilo v živé pochodně“. Ohnivá bouře zvedla oblaka kouře do výšky 6 000 metrů, a dokonce i piloti britských bombardérů hlásili, že ve vzduchu cítili pach spáleného masa.
Hroutící se domy ve zničeném Hamburku Zdroj: Getty Images
Až do konce války byl Hamburk cílem dalších náletů Zdroj: Getty Images
Statisíce byvatel Hamburku přišly o střechu nad hlavou Zdroj: Getty Images
Trupy nedokončených ponorek ve zničených loděnicích Blohm Voss Zdroj: Getty Images
Nic, než moře trosek Zdroj: Getty Images
Trosky vybombardovaného centra Hamburku Zdroj: Getty Images
Zničené město z pohledu spojeneckých pilotů Zdroj: Getty Images
Trosky vybombardovaného centra Hamburku Zdroj: Getty Images
Statisíce civilních obětí
Během celé operace Gomora uskutečnila britská RAF celkem 3 091 vzletů, během nichž svrhla téměř přes 9 000 tun pum. K poslednímu náletu došlo v noci z 2. na 3. srpna 1943, kdy ale kvůli špatnému počasí většina z více než 700 bombardérů nad město nedorazila. Britové během celé kampaně přišli o 87 bombardérů, což představovalo 2,81 % všech nasazených strojů.
V Hamburku zahynulo odhadem 43 000 lidí, dalších 180 000 bylo zraněno. Z centra města o rozloze 20 km² se stala neobyvatelná pustina plná kouřících trosek. Zbrojní průmysl a další továrny se ale Němcům podařilo obnovit a ještě na podzim 1943 dosáhnout podobného objemu výroby jako před operací Gomora.
Nálety na Hamburk pokračovaly po celou dobu války, nikdy už ale nedosáhly takových rozměrů jako na konci léta roku 1943. Svým rozsahem a ničivou silou je pak operace Gomora srovnávána se zničením Drážďan v únoru 1945, spálením Tokia v březnu 1945, nebo dokonce s bombardováním Hirošimy 6. srpna 1945.
ZDROJ: National Geographic