Nejbrutálnější útok nacistů v Řecku přinesl 677 mrtvých. Krutá msta připomíná Lidice a Ležáky

Jako si připomínáme dny 10. a 24. června s odkazem na vypálení Lidic a Ležáků nacisty během druhé světové války, připomínají si v Řecku datum 13. prosince. V tento den roku 1943 totiž nacisté postupovali podobně jako na území naší země a v rámci boje proti partyzánům vypálili město Kalavryta. Stejně jako v případě Lidic a Ležáků šlo o odplatu, v tomto případě za zadržení a následné zavraždění 68 německých vojáků.

Mohlo by vás zajímat: Vyhlazení Lidic den po dni: Nacisté masakrovali bez důkazů, měsíce skrývali stopy

V oblastech Kalavryta a Aegialia se od počátku roku 1943 vytvořily silné odbojové síly. Německá armáda se začala obávat rostoucích revolučních aktivit a chtěla je zničit operací, která zahrnovala bombardování, vypalování a popravy. Rozkaz k provedení této operace byl vydán po zabití několika vyšších důstojníků odbojovými silami v bitvě u Kerpini 17. října 1943, kdy bylo současně zajato v úvodu zmiňovaných šedesát osm německých vojáků.

🇬🇷 The Greek Oradour
80 years ago today, a Wehrmacht unit, the 117th Jäger Division, led a punitive operation against the small town of Kalavryta. The area was a hotbed of Greek resistance groups and German prisoners captured in October had been executed three days before when… pic.twitter.com/OXXoJdwvy7

— Vanguard WWII by Cadet - bringing history to life! (@Vanguard_WW2) December 13, 2023

Nacistické jednotky zahájily útok 9. prosince ze tří řeckých měst Tripolis, Aegio a Patras a nakonec skončily v Kalavrytě. Cestou nacisté vypalovali, plenili a ničili vše, co jim stálo v cestě. Jejich ničivá cesta zahrnovala mimo jiné vesnice Rogi, Kerpini, Zachlorou, Souvardos, Vrachni, Kalanos, Vlasia, Manesi, Saradi a Massi a také Svatý klášter Velké jeskyně a klášter Omlou, který se nacházel jižně od města Patras. Nešlo tedy jen o úder v Kalavrytě, byť na toto město celá odvetná akce nacistů dopadla nejsilněji.

Když Němci vstupovali do Kalavryty, mnoho obyvatel už stihlo městečko opustit právě v obavách z odvety. Němci ale vyzvali Kalavryťany, aby se vrátili s ujištěním, že se jim nic nestane. Německý velitel Hans Ebersberger skutečně dal obyvatelům své slovo vojenské cti, aby je uklidnil a přiměl k návratu. Zprvu se navíc zdálo, že nacisté skutečně pasou jen po domech povstaleckých bojovníků a jejich rodin, což sice nevylučovalo vypalování a ničení částí městečka, ale útok se nezdál být plošný. Obzvlášť, když se večer 12. prosince začali Němci balit k odchodu.

Nečekaný zvrat událostí

Brzy ráno 13. prosince však do města dorazily nové jednotky německé armády i s mnoha vysokými důstojníky. Němci rozezněli městské kostelní zvony a nařídili všem lidem, aby se shromáždili v základní škole a přinesli si s sebou deku a jídlo na jeden den. Tam oddělili muže od žen a dětí a skupiny rozdělili. Zatímco ženám a dětem Němci přikázali zůstat ve škole, všichni muži starší čtrnácti let byli po skupinách odvedeni na nedaleké svažité pole za městem ve tvaru amfiteátru. Byl odsud výhled na celou Kalavrytu včetně školy, kterou nacisté zapálili a nechali muže bolestné dílo zkázy sledovat.

O chvíli později pak nacisté všechny muže na místě zastřelili. Podle německého historika Hermanna Franka Meyera vydal velitel německých sil generál Karl von Le Suire jasný rozkaz přesně zaznamenat všechna jména popravených obětí, a tak víme, že celkem bylo toho dne v Kalavrytě zavražděno 499 lidí. Dvanácti mužům se skutečně podařilo přežít bez vědomí Němců, zatímco celkový počet obětí dosáhl 677 v širším regionu Kalavryty a okolních vesnic. Ženy a děti v základní škole plameny téměř pohltily, nakonec se jim ale podařilo uniknout rozbitím oken a dveří. Traduje se navíc, že rakouský voják, který měl až do poslední chvíle hlídat, aby se nikdo nedostal z budovy, nechal ženám a dětem uvnitř otevřené dveře.

Přibližně tisíc budov v Kalavrytě bylo vypáleno a Němci také zabavili dva tisíce hospodářských zvířat patřících vesničanům. Masakr byl připomenut v knize Hitlerův sirotek: Demetri z Kalavryty, kterou v roce 2014 napsal Marc Zirogiannis. Tato historická novela vypráví příběh masakru z pohledu rodiny Zirogiannisových. V dubnu 2000 navštívil pamětní místo v Kalavrytě tehdejší prezident Spolkové republiky Německo Johannes Rau, který vyjádřil stud a lítost nad touto tragédií. V bývalé základní škole v řecké Kalavrytě, kde nacisté poprvé oddělili muže od žen a dětí, je nyní otevřeno muzeum věnované tomuto temnému dní v Kalavrytě a jejím okolí.

Zdroj: Greek Reporter, Fronta.cz, Greeka.com, DW News