V Osvětimi nacisté povraždili přes milion lidí. Popisy hrůz z plynových komor dodnes obrací žaludek

Nechvalně proslulý koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau byl složený ze tří velkých táborů, k nimž bylo přičleněno asi 40 menších. Název vznikl poněmčením polských názvů měst Osvětim a Březinka na Auschwitz a Birkenau. Tábor vznikl na příkaz Heinricha Himmlera, který vešel v platnost 27. dubna 1940.

Původně měla být v táboře internována polská inteligence a polští nepřátelé německé říše. Teprve později bylo rozhodnuto, že právě zde vznikne továrna na smrt a tábor se stane místem, kde dojde ke konečnému řešení tzv. židovské otázky.

Přesné statistiky neexistují

Přesné statistiky odpudivých činů, které se v Osvětimi odehrály, neexistují. Velitel tábora Rudolf Höss nicméně během Norimberském procesu prohlásil, že zde zemřely více než 3 miliony lidí. Podle informací Státního muzea Auschwitz-Birkenau to bylo zhruba 1,1–1,3 milionu s tím, že většina obětí byla židovské národnosti a pocházela ze Zemí napříč Evropou, kde se objevila nacistická noha. Ironií osudu zůstává skutečnost, že až do roku 1944 byl v nacistických dokumentech tábor vedený jako zajatecký, nikdy však k tomuto účelu nesloužil a až do listopadu 1944 se zde s chutí vraždilo plynem Cyklon B.

Tábory byly označeny jako Auschwitz I, II a III, a stavbu celého komplexu zabezpečovali zpočátku polští vězni a sovětští váleční zajatci. Tábor s označením Auschwitz I sloužil především jako administrativní centrum, přesto zde během jeho fungování zemřelo okolo 70 000 lidí. Skutečný vyhlazovací tábor s názvem Auschwitz II se nacházel v Birkenau. Počet zavražděných osob zde překračuje 960 000 Židů, 75 000 Poláků a zhruba 19 000 Romů. Auschwitz III se nacházel nedalo Monowitz a byl využíván společností Buna-Werke jako pracovní tábor. Od samého začátku byli ve správě táborů a dohledu nad vězni využíváni němečtí vězni původně odsouzení za kriminální činnost. Hlavní správu a řízení nicméně zajišťovaly jednotky SS.

Mohlo by vás zajímat: Stalingradský kotel uvařil nacisty dokonalou pastí. Sovětský protiútok přežil jen zlomek Hitlerových mužů

Cesta smrti

V roce 1942 došlo k vypracování nového plánu na rozšíření tábora s konečnou kapacitou 200 000 vězňů, krematorii a plynovými komorami. Krematoria s převlékárnami se nacházela pod zemí. Oběti si zde nechávaly své šaty a vstupovaly do místností, o nichž si myslely, že jsou sprchami. Ostatně byly zde nainstalovány i atrapy sprchových hlavic a kohoutků. Dozorci navíc před vstupem i rozdávali mýdla.

Poté nacisté do plynových komor začali shazovat plechovky s vysoce toxickým Cyklonem B. V dalších místnostech pak byly mrtvým odebrány zlaté zuby a vlasy a těla skončila ve spalovacích pecích, které je obrátily v popel. Ten byl následně vysypán do blízkých jam u improvizovaných krematorií.

Situace byla o to horší, že jako obsluha plynových komor byli využíváni samotní Židé, jež tvořili jednotku s označením „Sonderkommando“. Tato skupina 7. října 1944 vedla povstání, během kterého se jim podařilo zničit Krematorium IV. Zároveň dokázala získat důležité dokumenty o táboře, které byly posléze použity při procesech v Norimberku. Krematoria II a III použili nacisté naposledy 28. listopadu 1944. Následně byla demontována.

Tábor 27. ledna 1945 osvobodila sovětská Rudá armáda, přičemž osvobození se dožilo okolo 7 000 vězňů a dalších asi 500 jich bylo internováno ve vedlejších táborech. Těsně před příchodem vojáků nechali nacisté 58 000 vězňů deportovat do Německa na nucené práce. Nad zrůdnostmi a zvěrstvy nacistického Německa, které stály život minimálně 1,1 milionů lidí (spíše ale více), stále zůstává rozum stát.

Zdroj: Auschwitz.org / Holocaust Encyclopedia / PBS