Dva Slováci zachránili během holokaustu stovky tisíc životů. Nejdřív ale museli utéct z Osvětimi

Na tyto dva muže se v dějinách druhé světové války leckdy zapomíná, přesto se díky jejich hrdinství podařilo zachránit stovky tisíc životů. 7. dubna 1944 se podařilo dvojici slovenských Židů uprchnout z tábora Osvětim-Birkenau, a tím si nejen zachránit života před téměř jistou smrtí, ale následně i zpravit svět o hrůzách, jimž civilizovaný svět ani nemohl uvěřit.

Hrdinové z lidu

Alfréd Wetzler se v Osvětimi ocitl v dubnu roku 1942 ve věku 23 let, mladší Walter Rosenberg pak o dva a půl měsíce později. Wetzler byl trnavským dělníkem, následně byl v Bratislavě vězněn kvůli sabotáži. Přes pracovní tábor v Seredi se následně dostal do Osvětimi. Po válce pracoval jako redaktor i dělník, znám je také pod svým literárním pseudonymem Jozef Lánik. O svých zkušenostech později napsal knihu Co Dante neviděl.

Rosenberg vykazoval nadání už během dospívání, ale kvůli antisemitismu, jenž byl na Slovensku v rozpuku už dávno před válkou, mu bylo zakázáno studovat. Během války chtěl prchnout do Anglie a přidat se k československé armádě, to se mu však nepodařilo a postupně prošel několika sběrnými tábory, než se dostal až do Osvětimi. Později byl znám pod jménem Rudolf Vrba a proslul jako profesor farmakologie v Kanadě.

7 April 1944 | Two Slovak Jews Rudolf Vrba (b. 1924, no. 44070) and Alfred Wetzler (b. 1918, no. 29162) escaped from the German Nazi Auschwitz camp. Read their story in this thread ⬇️ pic.twitter.com/1tFhJoF9Dx

— Auschwitz Memorial (@AuschwitzMuseum) April 7, 2020

Dramatický útěk

Během svého pobytu v táboře se oběma mužům podařilo napojit na odbojovou skupinu Dawida Szmulewského, s níž začali v polovině roku 1943 plánovat útěk. Osvětimský tábor byl důkladně hlídaný, úspěšný útěk se během necelých pěti let provozu povedl zhruba necelým dvěma stovkám vězňů. Na základě předchozích pokusů o útěk i sledováním chování dozorců muži přišli s chytrou a, jak se později ukázalo, i velmi funkční vizí.

V okruhu několika kilometrů kolem tábora totiž většina vězňů přes den pracovala, a pokud se při večerním sčítání ukázalo, že někdo chybí, stráže následně tři dny v tomto prostoru hlídkovaly. Wetzler a Rosenberg si pečlivě nachystali díru pod hromadou dřeva, kde tyto tři dny dokázali strávit – a následně se vypravili směrem ke slovenským hranicím, kam se za pár týdnů skutečně dostali. Tím však jejich dobrodružný příběh zdaleka neskončil.

In the second half of the 1943 Rudolf Vrba and Alfred Wetzler decided to escape. In the BIII sector, so-called Mexico, which was under construction at the time, they spent many days preparing a hiding place (bunker) for themselves. pic.twitter.com/UWS6O1dpmF

— Auschwitz Memorial (@AuschwitzMuseum) April 7, 2021

Nečekané poselství

V Žilině se napojili na tamní židovské představitele a sepsali tři desítky stránek, na nichž důkladně popisovali fungování vyhlazovacího tábora. Díky tomu, že za ostnatým drátem oba působili jako písaři, měli přehled o evidenci zemřelých i frekvenci, s níž byla nacistická mašinérie schopná vraždit. Součástí zprávy byla i klasifikace vězňů, popis jejich životních podmínek a další detaily, jež se během necelých dvou let pobytu v táboře muži dozvěděli. Celý děsivý report si můžete přečíst sami.

Jednalo se o první ucelenou výpověď o koncentračních táborech, jejíž důležitost prokázalo i pozdější využití během norimberského procesu. Ba co víc, už zveřejnění zprávy během léta 1944 přesvědčilo maďarského regenta Miklóse Horthyho k tomu, aby pozastavil četné transporty tamějších Židů do koncentračních táborů. Díky zprávě Wetzlera a Rosenberga (a Horthyho ochotě naslouchat pravdě) došlo k záchraně zhruba 200 000 maďarských Židů, kteří by jinak téměř jistě skončili v osvětimských „sprchách“…

O útěku z tábora a následném sepsání dokumentu vypráví také slovenský film Zpráva, který v režii Petra Bebjaka předkládá děsivý a vtahující obrázek tehdejších událostí. Report o nacistických zvěrstvech je tedy dodnes aktuální, přestože světem prolétl už během roku 1944; zatímco tenkrát byla nedůvěra mnohých pochopitelná, dnes už zpochybňování tehdejších událostí samozřejmě vůbec nedává smysl.