První fotku Země z vesmíru pořídila nacistická raketa. Kamera musela přežít náraz v rychlosti 1 800 km/h

Jeden z testů rakety V-2 Zdroj: Getty Images

Astronauti NASA už pořídili přinejmenším 900 000 snímků Země z vesmíru, stejně tak Sověti a dnes Rusové a Číňané. Dávno před tím, než se v prosinci 1972 objevil ikonický snímek Země nazvaný poeticky Modrá skleněnka, ale existovalo tohle – vůbec první snímek Země vyfocený nacistickou raketou V-2.

Byl pořízen 24. října 1946 a ve své době šlo o skutečnou technologickou výzvu. Nezapomínejme, že v té době se smělé plány první umělé družice Sputnik-1 teprve rodily v hlavách sovětských konstruktérů v čele s geniálním Sergejem Koroljovem a dopravit na oběžnou dráhu Země jakýkoliv objekt, natož vybavený fotoaparátem, který se po vyfocení snímků dokáže vrátit na Zemi, bylo triumfem techniky.

On October 24, 1946, soldiers and scientists at White Sands Missile Range launched a V-2 missile carrying a 35 mm motion picture camera which took the first shots of Earth from space. Images were taken at an altitude of 65 miles, just above the accepted beginning of outer space pic.twitter.com/pxUhbvyvQ1
— ＣＯＮＴＡＣＴＬＩＧＨＴ。 ◯ *・ (@contactlight69) October 23, 2021

Snímek byl pořízen 35mm filmovou kamerou uchycenou mezi palivovými nádržemi původně německé rakety V-2 odpálené ze základny White Sands Missile Rangev poušti Nového Mexika.

Německé rakety v amerických rukách

Jak se raketa V-2 (německy Vergeltungswaffe, tedy Zbraň odplaty) dostala do amerických služeb? Těchto jednostupňových balistických raket stihl nacistický režim vyrobit přes 6 000, z nichž 3 172 bylo odpáleno na nepřátelské cíle. Mnohé z nepoužitých raket pak – včetně jejich šéfkonstruktéra Wernhera von Brauna – po pádu třetí říše ukořistila americká armáda.

Americkým inženýrům nebyl koncept raket neznámý – už ve 20. letech 20. století na něm pracoval Robert Goddard. Teprve po zhroucení Hitlerova režimu ale Američané zjistili, jak daleko před nimi německá raketová technika vlastně byla.

Hledejte kráter

Jedna věc byla německou raketu po válce odpálit, druhá ale vybavit ji přístroji, které se pak vrátí na Zemi. Zpočátku tedy technici umisťovali potřebná zařízení do kovových schránek a doufali, že technika včetně kamer přežije při návratu náraz rychlostí 1 800 km/h. Navíc neexistovala žádná raketová telemetrie nebo lokalizace pomocí GPS, takže pátrací týmy podle internetového magazínu Inverse vyrážely v džípech do pouště a hledaly kráter po dopadu rakety.

Úspěch se dostavil teprve při 13. startu rakety V-2, k němuž došlo 24. října 1946. Raketa vynesla kameru umístěnou ve střední části trupu do výšky 105 km nad zemským povrchem a k pořízení snímku bylo použito zařízení při řízení palby z bombardéru B-29. Kamera fungovala perfektně a navíc přežila pád na zem.