Lyonský řezník umučil a poslal do plynu až 14 000 lidí. Na děti používal zvrácené metody

Píše se rok 1987 a v budově lyonského soudu se právě odehrává ostře sledovaný proces. Na lavici obžalovaných sedí čtyřiasedmdesátiletý proplešatělý modrooký muž. Když mu vypočítávají, na jak příšerných činech se podílel, neprojeví ani známku lítosti nebo pokání. Naopak tvrdí, že pronásledoval pouze příslušníky francouzského odboje, a to je vše. Svědectví proti němu jsou ale neúprosná. Všem je jasné, že tenhle stařec si přezdívku Lyonský řezník během druhé světové války rozhodně nevysloužil náhodou…

Obětem připravil utrpení

Nikolaus Barbie se narodil 25. října roku 1913, a přestože si pro něj jeho otec, těžký alkoholik a násilník, představoval teologickou školu, přidal se k nacistům. U SS udělal hvězdnou kariéru. Působil v Nizozemsku, kde posílal Židy do koncentračních táborů, pak v Dijonu a nakonec se v listopadu 1942 dostal do Lyonu, kde se v pouhých 29 letech stal šéfem gestapa.

Osobně zodpovědný je za smrt čtyř tisíc lidí, předpokládá se však, že počty mohly sahat až ke čtrnácti tisícům. Včetně dětí, které vůbec neváhal mučit úplně stejně jako dospělé členy francouzského odboje, kteří se mu dostali do rukou. Ti, kdo jeho řádění přežili, vypovídají otřesné historky. K dětským zatčeným si třeba mnohdy schválně bral kočku, kterou před nimi demonstrativně hladil. „Bylo mi třináct,“ vypověděla například Simone Legrangeová, jejíž rodinu nacisté vyvraždili. „A on hladil tu kočku a já si říkala, že nemůže být tak zlý, když má rád zvířata… a pak mě osm dní mučil.“

Zatčené Barbie topil v kyblíku s čpavkem a vodou, strhával jim nehty, přivíral prsty do dveří, zapichoval horké jehly do těla, mlátil je vším, co měl po ruce, včetně nábytku nebo starožitného řemdihu. Nutil je ležet v ledové vodě, poutal je ostnatým drátem, do úst jim strkal skleněnou lahev tak hluboko, až jim praskaly zuby. Do Osvětimi poslal 44 dětí z domova v Izieu, což byl jeden z případů, k němuž se u soudu našli svědci, mezi nimi i jediná přeživší oběť.

Život v Bolívii

Přesto se mu povedlo spravedlnosti uprchnout. Po válce totiž začal čile spolupracovat se západními spojenci, nejdřív s Brity a po roce 1947 s Američany, a ti mu umožnili se vyhnout odsouzení a nechali jej i s jeho ženou a dětmi „zmizet“ v latinské Americe. V Bolívii pak žil pod falešným jménem Klaus Altmann a vesele pokračoval v tom, co mu šlo nejlíp: pod taktovkou režimu René Barrienta se podílel na represích levicových skupin, a to vyšetřováním jejich členů, tvrdými výslechy a mučením. Z povrchu zemského zmizely další desítky až stovky lidí, na něž Lyonský řezník vztáhl ruce.

4 July 1987. Klaus Barbie, the former Gestapo chief, known as the “Butcher of Lyon” was sentenced to life imprisonment for war crimes by a French court. pic.twitter.com/pNAQAZjzuX

— Prof. Frank McDonough (@FXMC1957) July 4, 2022

V roce 1971 ho identifikovali známí francouzští lovci nacistů, manželé Klarfeldovi. Dokud ale v Bolívii režim nepadl, nebyla tam žádná vůle Barbieho vydat. Teprve nově zvolená vláda v roce 1983 umožnila jeho převoz do Francie, kde byl jeho případ předán soudu. V roce 1987 ho konečně dohnala lidská spravedlnost a za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti ho 4. července poslali na doživotí za mříže. Vězení už skutečně neopustil, v září 1991 tam zemřel na leukémii. Ze 77 let dlouhého života plného sadistického mučení a vražd tak ve výkonu trestu strávil pouhopouhé 4 roky.

Zdroj: History