Chcete snad žít věčně? Fridrich II. sám zaútočil na poslední armádu Marie Terezie, ta však měla eso v rukávu
Fridrich II. Veliký a jeho armáda
Zdroj: Getty Images
Fridrich II. Veliký a jeho armáda
Zdroj:
Getty Images
Ráno 18. června 1757 se šest kilometrů západně od Kolína setkaly dvě na svou dobu početné armády. Z jihu postupovaly jednotky rakouské císařovny Marie Terezie vedené maršálem Daunem, zatímco podél silnice Kolín-Praha se blížilo vojsko pruského krále Fridricha II. Velikého. Ten s rakouskou císařovnou a českou královnou vedl od roku 1740 už třetí válku o Slezsko a dosud žádnou z mnoha bitev neprohrál.
Fridrichovu sebedůvěru zesiloval i fakt, že jeho vojsko na začátku května na hlavu porazilo rakouskou armádu u Štěrbohol a teď obléhalo Prahu, v níž byla obklíčena císařská posádka o síle 40 000 mužů. Sám Fridrich II. ke Kolínu dorazil s 34 000 vojáky včetně 14 000 jezdců a 90 děl, aby se tu střetl s početně silnějším protivníkem, který obsadil strategické výšiny u vesnice Křečhoř a čekal na jeho příchod.
Happy birthday 🎊🎂🎁🎈 to Austrian Field Marshal Leopold Joseph von Daun, the first to win a battle against Frederick the Great and proof that those who denigrate the military prowess of Austria are ignorant. 🇦🇹⚔️🇦🇹 pic.twitter.com/9nsocsIqp3
Oním protivníkem byl polní maršál Leopold Daun, který patřil k nejschopnějším vojevůdcům Marie Terezie. Pod svým velením měl 34 000 pěšáků, 17 700 jezdců a 154 děl, celkem 52 750 vojáků. Šlo o poslední rezervní armádu, kterou mohla Marie Terezie proti Fridrichovi poslat. Pokud by pruský král Dauna porazil, měl by volnou cestu na Vídeň.
Maršál Daun si bojiště nevybral náhodou. Před válkou zde byl na vojenském cvičení a dobře znal zdejší terén. I když měl početní převahu, nechtěl nic riskovat a zaujal defenzivní postavení opírající se o vrchy Křečhoř (333 m) a Přerovský (332 m) vzdálené od sebe vzdušnou čarou 1,5 kilometru. Tady rozmístil dělostřelecké baterie a měl odsud i skvělý přehled o bojišti.
Fridrich II. byl při síle a hnal své muže kupředu. Povedlo se mu rozprášit rakouský předvoj a kolem 14. hodiny odpoledne jeho granátníci a jízda po těžkém boji obsadili vesnici Křečhoř. Rakušané ustoupili, ale udrželi se v dubovém lesíku za vesnicí odkud pak po zbytek bitvy působili Prusům těžké ztráty. S dobytím vesnice maršál Daun počítal, teď čekal na hlavní útok proti opevněným návrším.
— ♔Kathleen Van Lierop (@KathelijneVL) June 18, 2016
Chcete snad žít věčně?
A nemusel čekat dlouho. Obávaná pruská pěchota se brzy po vlnách hnala proti Křečhořskému i Přerovskému vrchu. Vojáci ale útočili do kopce, proti dělům a místy i proti početně silnějšímu nepříteli. V průběhu odpoledne pruské řady roztažené do příliš dlouhé fronty řídly a jednotky ztrácely iniciativu. V jeden okamžik se do čela útoku postavil sám Fridrich II. a se zvoláním „Za mnou, bídáci! Chcete snad žít věčně?“ vyrazil na zteč.
Ať už to bylo osobním nasazením pruského krále nebo jen fanatickou statečností jeho vojáků, podařilo se Prusům kolem 17. hodiny na chvíli Rakušany z vrchu Křečhoř vytlačit. Zdánlivé vítězství ale netrvalo dlouho. Okolí kopce vzápětí zalila řeka jízdních dragounů, kteří dosud čekali v záloze, rozprášila pruskou jízdu a předchozím bojem zdecimovanou pruskou pěchotu zahnala na ústup.
S nadcházejícím soumrakem si mohl maršál Daun oddechnout – vždyť vůbec poprvé zvítězil nad do té doby neporazitelnou pruskou armádou. Ztratil sice 8629 mužů a 359 důstojníků (20 % z celkového počtu), ale Fridrich II. Veliký přišel o 13 398 vojáků a 396 důstojníků (tj. 41 % z celkového počtu). Navíc se jeho postavení v Čechách po porážce u Kolína zhoršilo natolik, že upustil od obléhání Prahy a postupně se z Čech stáhnul do Slezska.
Bitva u Kolína měla dalekosáhlé důsledky na další průběh Sedmileté války, jejíž součástí prusko-rakouský zápas o Slezsko byl. Maršál Daun ještě o rok později zmařil pokus Fridricha II. o dobytí Olomouce a obsazení Moravy, když 30. června 1758 znovu porazil pruská vojska v bitvě u Domašova. České země ohrožované pruskou expanzí pak už zůstaly trvalou součástí habsburské koruny, ovšem s podstatnou částí Slezska se mohla Marie Terezie nadobro rozloučit.
ZDROJ: Petr Čornej, Pavel Bělina: Slavné bitvy naší historie, Praha 1993
