Josef II. řešil i hladomor, který u nás zabil až 500 000 lidí. Jak syna Marie Terezie poznamenalo jeho dětství?

Josef se narodil jako čtvrté dítě Marie Terezie, především se však jednalo o prvního chlapečka – tedy dědice trůnu. Už odmala si byl tohoto statutu vědom, a i díky svému vzezření malého andílka se dočkal přílišného rozmazlování. Nic mu nebylo odepřeno a malý Josef si dělal, co se mu zlíbilo. Marie Terezie v dopisech přiznala, že ve výchově pochybila a dokonce zvažovala, že by bylo vhodné chlapce občas seřezat rákoskou – to se však nestalo, neboť takového zacházení se rakouští arcivévodové nikdy nedočkali.

Během dospívání se jej však podařilo zklidnit, a to především díky důslednému vzdělávání, jemuž se Josef pod dohledem nejlepších vzdělanců oddával každý den. Již od mládí podnikal pod falešným jménem hrabě von Falkenstein inspekční cesty po Svaté říši římské, aby lépe porozuměl zemi, jíž měl později vládnout. Čeští sedláci mu přezdívali „selský panovník“, byl nezvykle oblíbeným vladařem a podařilo se mu získat velkou přízeň prostého lidu.

V tento den roku 1769 císař Josef II. vyoral brázdu a stal se tak oblíbeným, více na https://t.co/IXJyzkpPBQ pic.twitter.com/02QI9q9ksR

— kalendarbeda (@kalendarbeda) August 19, 2021

Panovník bez pravomocí

Oficiálně se císařem Svaté říše římské stal už roku 1765, kdy jeho otec František I. Štěpán Lotrinský zemřel, ale fakticky se vlády ujal až v roce 1780 po smrti své matky. Narozdíl od ní však vládl pouhých 10 let, zemřel totiž v důsledku přepracování a chatrného zdraví ve věku 48 let, tedy v roce 1790. Přepracování jako nejčastěji udávaný důvod úmrtí zní sice podezřele, nutno však podotknout, že se jednalo o velmi aktivního panovníka – podepsal v průměru dva výnosy každý den a jeho vláda zcela proměnila všechny oblasti života tehdejší habsburské monarchie. Zároveň se objevily zmínky i o tuberkulóze a dalších neléčených nemocích.

Přestože se dočkal korunovace na římského krále v roce 1764 a o rok později obdržel císařský titul, Marie Terezie se své vlády nevzdala. Josef se tedy zpočátku musel spokojit s menší zodpovědností – zpřístupnil tak třeba (dnes slavný) vídeňský park Prátr široké veřejnosti; do té doby se jednalo o císařský lovecký revír. Během 70. let jeho vliv rostl. Josef řešil třeba velký hladomor, který si v Česku připsal až půl milionu obětí – zasloužil se o zákaz vývozu obilí, nechal otevřít armádní sýpky a zařídil dovoz obilí z Dolních Rakous, Uherska nebo Egypta. Velkou roli dále sehrál i při prvním dělení Polska.

8. července roku 1788 zrušil výnosem císař Josef II. všechna veřejná popraviště a šibenice. Měly varovat občany před cestou ke zločinu. Avšak začaly být pojímány coby vzrušující podívaná. Pro štěstí odnášeny různé suvenýry, třísky, kousky provazů, i hlína s krví popraveného.🌚🌚. pic.twitter.com/VmUfKYt6pq

— Chrudoš B (@BChrudos) July 8, 2021

Skutečně osvícený?

Josef II. bývá často zmiňován jako pokračovatel reforem své matky, společně jsou (nejen v tuzemsku) považováni za typické zástupce osvícenského absolutismu. Generační rozdíl byl však přece jen patrný – Marie Terezie vycházela ze své jezuitské výchovy a s tím souvisejícího dodržování katolických zásad; Josef II. osvícenské ideály naplňoval výrazněji. Mezi jeho nejzásadnější rozhodnutí patří toleranční patent, umožňující i jiné než katolické vyznání, a zrušení nevolnictví, což dalo pracujícím vrstvám řadu výhod a v důsledku vedlo ke zlepšení celé společnosti. Všechny tyto změny se mu však nepřekvapivě podařilo prosadit až po matčině smrti.

Snaha o pochopení Josefovy osobnosti obvykle naráží na řadu protikladů. Na jednu stranu totiž měl výrazné sociální cítění a vážil si práci druhých lidí; a prostých vrstev obzvláště. Toužil po nápravě světa a odstranění nespravedlností. Zároveň však o sobě smýšlel s nezanedbatelnou nadřazeností, jeho osobnost by mohla být považována za arogantní až narcistní. Proniknout do myšlení a vztahů této historicky zásadní postavy není snadné: Přece jen výchova na císařském dvoře a předurčení k vládnutí, ale také většina života prožitá ve stínu matky – to jsou velmi těžce rozdané karty, s nimiž musel Josef II. svou životní hru odehrát.