Ruský špión dezertoval? Slavná „Putinova běluha“ je v pohybu, její mise ale zřejmě nesouvisí s válkou

Běluha, o níž se v roce 2019 spekulovalo jako o ruském podmořském špionovi, se po čtyřech letech znovu objevila u skandinávských břehů. Samec běluhy severní pojmenovaný Hvaldimir – jde o slovní hříčku spojující norské slovo pro velrybu (hval) a křestní jméno Vladimira Putina – se v květnu pohyboval ve fjordu u norské metropole Oslo. V následujících dnech ale výrazně zrychlil a dorazil ke břehům Švédska.

Mohlo by vás zajímat: Ruská běluha a tajný výcvik kytovců jako námořních zbraní

Když běluhu lidé objevili na severu Norska poprvé, měla na sobě speciální postroj s držákem na GoPro kameru a nápisem „majetek St. Petersburg“. Ochránci přírody jí před vypuštěním postroj sejmuli. Kytovec na sebe upozornil i tím, že se pohyboval mnohem jižněji, než je jeho přirozené prostředí, zdál se být zvyklý na lidskou společnost a měl tendenci plout poblíž lodí.

Podle organizace OneWhale mapující pohyb velryb byl Hvaldimir několik let součástí speciálního programu ruského námořnictva pro výcvik mořských savců. Ti jsou v Rusku využívání k ochraně námořních základen, pomoci potápěčům a hledání ztracené výbavy. Rusko ale informace o tom, že by mu chyběl nějaký kytovec, nepotvrdilo.

Hledá si Hvaldimir kamarádku?

Podle odborníků ovšem rychlý pohyb Hvaldimira podél pobřeží Skandinávie nemusí souviset jen s instinkty vštípenými vojenským drilem. Běluhy severní jsou vysoce společenští mořští savci a Hvaldimir se už čtyři roky pohybuje v moři sám. Stáří samce se odhaduje na 12–14 let, a je tedy ve věku, kdy se snaží najít si samici. Problém je, že nejbližší hejna běluh severních se pohybují až u Špicberků v Severním ledovém oceánu, což je asi 2 500 km daleko. OneWhale proto jedná se švédskými úřady o přesunu Hvaldimira dál na sever.

Přečtěte si také: Ruský „špion“ Hvaldimir rapidně zvýšil svoji aktivitu. Podezřelou běluhu spatřili u Švédska

Běluhy severní (Delphinapterus leucas) jsou ozubení kytovci z čeledi narvalovitých s typickou bílou barvou a kulovitou hlavou. Dorozumívají se pomocí bohaté sady zvuků a používají i mimiku. V tmavých arktických vodách se orientují echolokací, přičemž jsou schopné registrovat ultrazvuk do 200 kHz, zatímco člověk jen do 20 kHz.

Zdroj: Forbes