Zavraždila babičku a vypila její krev. Moderní čarodějnický skandál otřásl celou společností

Byl konec února roku 1953, když se několik četníků vypravilo do horské vesnice Cachín v jižním Chile, aby tu vyřešili brutální vraždu jedné stařeny. Případ, který na první pohled vypadal bezvýznamně, ukázal, že čarodějnictví ze světa ještě nevymizelo. Zločin šokoval nejen vyšetřovatele, ale i veřejnost a dostal se i na strany knih. Chilská vláda ho nakonec zařadila i do sborníku věnovanému čarodějnictví v jihoamerické zemi. Přepisy výpovědí v textu vycházejí právě z této publikace (Brujas y hechiceras, Ritos de vida y muerte, SERNAM, 1991).

Všichni se jí chtěli zbavit

Mrtvolu Antonie Millalefové našel její vnuk v bažinách nedaleko vesnice. Žena ležela na zemi s rozmlácenou hlavou. Zranění byla tak rozsáhlá, že téměř nešlo poznat její tvář. Jakmile četníci začali případ vyšetřovat, ukázalo se, že stařena nebyla jen tak někdo.

Vyděšení obyvatelé Cachínu policistům řekli, že to byla machi. Tak chilští Indiáni Mapuchové nazývají šamanky, které vykonávají funkci duchovních i léčitelek. Jenže Antonia kromě práce machi zvládala i kalku neboli čarodějnictví. Lidé si k ní sice chodili pro pomoc, ale zároveň se jí báli.

Četníci se setkali s historkami, které jako by vypadly ze středověkých a novověkých honů na čarodějnice. Antonia měla vysílat neviditelné střely k domům těch, které neměla ráda. Údajně očarovávala hlavně děti a dva z vyslýchaných Mapuchů vypověděli, že lidem předkládala otrávené jídlo. Bylo jasné, že měla hodně nepřátel.

Vražda, nebo pomoc?

Četníci se po výsleších obyvatel Cachínu dostali až k rozvětvené rodině oběti. Jako poslední vyslýchali její vnučku Juanu Catrilafovou. Zprvu společně se svým partnerem potvrdila výpovědi ostatních Mapuchů, když se ale policisté chystali k odchodu, Juana celá rozklepaná a se skloněnou hlavou požádala, aby ji vyslechli ještě jednou.

„Minulý měsíc mi po 21 dnech života náhle zemřela dceruška, já sama sedm let trpím nemocí, které říkají padoucnice,“ vyprávěla sedmadvacetiletá žena a dodávala, že se cítila zle a proto šla za léčitelkou, aby jí pomohla. Ta jí měla odpověděla: „Očarovali tě, aby ses uzdravila, musíš zabít čarodějnici a napít se její krve.“

Četníkům došlo, že se Juana přiznává k vraždě svojí babičky. „Zabila jsem svou babičku, protože to byla čarodějnice!“ vykřikla Juana. „Způsobila mou nemoc a má dceruška umřela těsně po tom, co před naším domem proběhl zrzavý pes.“ Juana nebyla z vraždy podezřelá a nejspíše by četníci nepřišli na to, že v odlehlých končinách Chile vraždila právě ona. Žena se přiznala také proto, že se domnívala, že zabitím své babičky pomohla ostatním Mapuchům od zla.

Krev vyhnala ďábla

Juana osudný den přišla za svou babičkou domů, ale našla ji až mezi bažinami nedaleko vesnice. Antonii přikázala, ať jí předá bílý kámen, který používá při svých rituálech. Machi odmítla. Tehdy vzala Juana do ruky klacek a srazila stařenu k zemi. Praly se a Juana nakonec uchopila kámen a rozbila jím hlavu své babičky. Ran muselo být hodně, protože nalezené tělo mělo úplně rozmlácený obličej. Juana se četníkům přiznala, že se ihned napila krve, která tekla z ran. Okamžitě se prý cítila lépe, jako by ďábel opouštěl její tělo skrze ústa.

Následně odjela domů na koni. „Teď je mi lépe a jsem ráda, že jsem pro ostatní Mapuche vykonala tuto službu,“ uzavřela svou výpověď Juana. Četníci neváhali, zatkli ji a odvezli do vazby, kde čekala na soud, který proběhl ve městě Valdivia.

Vražedkyně je nevinná

Soudkyně María Mardonesová musela řešit kuriózní případ, kdy obžalovaná zavraždila svou příbuznou, dokonce pila její krev, a motivem bylo obvinění z čarodějnictví, na které samozřejmě chilský zákoník nevěřil. Soudkyně si nakonec nechala zpracovat posudek komise složené z odborníků na indiánskou problematiku.

Verdikt zněl, že je Juana Catrilafová nevinná. Kvůli strachu a pověrám nemohla ovlivnit, co činí. Navíc jednala podle toho, jak jí nakazovala její kultura. Že běloši přestali věřit na čarodějnice už dávno, neznamená, že by na ně nemohli věřit Mapuchové. Komise navíc dodala, že vinu nese chilská společnost, která roky nechávala Mapuche v izolaci a nestarala se o ně. 4. července 1953 tak María Mardonesová zprostila Juanu viny a poslední případ čarodějnictví v Chile uzavřela.