Mapuchové: Jediní Indiáni, kteří nepodlehli španělským dobyvatelům

Zatímco velké indiánské říše i menší státy rychle podléhaly španělským jednotkám, chilští Mapuchové se proslavili svou odbojností, houževnatostí a rozhodností. Dodnes jsou hrdým národem, který brání své tradice a jazyk. Španělé je nikdy nepokořili a po sto letech pokusů o dobytí mapuchských území byli nuceni podepsat s Indiány mírovou smlouvu. Konec autonomie Mapuchů tak přišel až v roce 1883, kdy chilský stát dokončil kolonizaci území a Mapuche plně podrobil své správě.

Jak se Mapuchové ubránili?

Příběh Mapuchů, dříve zvaných Araukánci, je výjimečný. Byť se jedná o poměrně velké etnikum (podle posledního sčítání obyvatel žije v Chile 1,8 milionu Mapuchů, což je deset procent populace), dokázalo se ubránit kolonizátorům a proměnit se v národ, který vedl permanentní válku s evropskými přistěhovalci. Pro Mapuche se dokonce vžilo označení „raza militar“ (válečnická rasa).

Jeden z důvodů, proč si Mapuchové udrželi autonomii, byla jejich odbojnost. Když conquistador Pedro de Valdivia založil v únoru roku 1541 budoucí hlavní město Santiago, patrně netušil, jakým potížím bude nové španělské sídlo čelit. Už za půl roku se zformovala armáda Mapuchů, která město oblehla. I když se Španělům podařilo útok odrazit (také díky Inés de Suárez, milence Pedra de Valdivii, která se nerozpakovala Indiánům sekat hlavy), bylo jasné, že s Mapuchi nebude tak snadné pořízení jako s jinými etniky.

Mapuchové byli na koni

Odbojnost tohoto indiánského národa se proměnila v permanentní stav. Mapuchové se dokázali velice rychle přizpůsobit nové situaci. Začali používat střelné zbraně, které získávali jako válečnou kořit. Zároveň se naučili jezdit na koních, které odchytávali během střetů s Evropany. Schopnost používat koně představovala důležitý faktor v boji. Mapuchové se tak mohli vyrovnat Španělům. Stačí si vzpomenout na to, jaký strach i obdiv vyvolávaly pušky a koně u Aztéků. Mapuchové začali se Španěly bojovat jejich vlastními zbraněmi, a to je dostalo do sedla. Doslova.

Ihned po založení Santiaga jako centra španělské populace se rozhořel konflikt, který do historie vstoupil jako araukánské války. Nekončící ozbrojená střetnutí vyvrcholila bitvou u Curalaby v roce 1598, kdy Mapuchové rozmetali španělské jednotky a následně vyplenili sedm španělských měst. Prohra představovala zlom ve vývoji války a donutila Španěle upustit od snu o kompletním podmanění si indiánského území. Přesně sto let po založení Santiaga, v roce 1641, pak Španělé uzavřeli s Mapuchi mírovou dohodu, která stanovovala hranici mezi indiánskými a kolonizátorskými teritorii na řece Bío-Bío. Na sever od toku směli žít Španělé, jih patřil Mapuchům. Dohoda také stanovovala, že se Mapuchové nesmí spojit s nepřáteli Španělů (pojistka proti případné kolonizaci jiným evropským národem) a že musejí dovolit křesťanským misionářům šířit víru.

Kolem břehů Bío-Bío se vytvořila zajímavá společnost, v níž čile obchodovali Španělé s Mapuchi. Během osmnáctého století se pořádala setkání (tzv. parlamentos) mezi Španěly a indiánskými předáky, při nichž se domlouvaly podmínky soužití v hraniční oblasti. Konec tohoto systému představovaly až akce, které podnikla nová republika, jež nahradila v roce 1818 původní španělskou koloniální správu.

Až moc cenná půda

Prostředkem Chile s táhne dlouhé Centrální údolí s velice úrodnou půdou. Právě tam se pěstuje ovoce, které si kupujeme i v českých supermarketech. Neméně úrodná oblast to byla i během koloniálních časů a devatenáctého století. Po objevení zlata v Kalifornii začala výrazně stoupat poptávka po obilí a Chile se středozemským až mírným klimatem bylo ideální obilnicí. Chilani tak začali přemýšlet, jak zemědělsky využít i mapuchská území. V roce 1860 se dostal na mapuchská území francouzský dobrodruh Orellie Antoine de Tounens, který se s indiánskou podporou prohlásil králem Araukánie a Patagonie pod jménem Aurelio I.

Chilské vládě bylo jasné, že musí jednat, samozvaný král představoval riziko. Mapuchové se rozhodně neztotožňovali s nějakým chilským státem, byl pro ně stejně cizí jako předtím španělská kolonie. Díky své odbojnosti tak mohli umožnit, aby se Aurelio I. nestal jen úsměvnou epizodou dějin, ale proměnil se ve vládce suverénního státu. Chilani tak zapracovali na tom, aby o dva roky později Aurelia I. svrhli a donutili k odchodu ze země. Chilské vládě začalo stoupat sebevědomí a její jednotky pronikaly dále do mapuchských teritorií. Stát budoval infrastrukturu a v roce 1883 porazil peruánsko-bolivijskou koalici v ledkové válce. Tento rok znamenal i finální ránu pro mapuchskou autonomii. Chilanům se podařilo Mapuche plně integrovat pod svou správu.

Indiáni začali ztrácet půdu, na níž byli závislí. Kompletní podmanění tak dokončily evropská imigrace a zabírání indiánských pozemků. Mapuchové ale o svou odbojnost nepřišli. Je to etnikum, které nerado sklání hlavu. Když se v polovině minulého století pokusily chilské úřady nastěhovat Mapuche do nově postavených domů, Indiáni začali dar od chilského státu využívat jako chlívky a dál bydleli ve svých tradičních chýších.

Zachovávají svou kulturu i náboženství, mapudungun, jejich jazyk, se vyučuje na univerzitách (autor tohoto textu absolvoval půlroční kurz a pamatuje si víceméně jen to, že je vděčný za českou gramatiku). V posledních letech se konflikt v jižním Chile prohloubil, některé mapuchské skupiny sáhly k terorismu. Mapuchská vlajka se objevuje na mnoha místech v Chile jako symbol odbojnosti. Za svou ji často berou i mladí Chilané, kteří si ji našívají na batohy nebo bundy.

Text: Matouš Hartman