Únorová revoluce byla pro carskou rodinu ortelem smrti. Bolševici znetvořili i těla dětí

Car Mikuláš II. se mezi Rusy netěšil žádné extrémní oblibě, obzvlášť poté, co si do rodiny vpustil vilného opilce Rasputina. Ale potom, co zapojil Rusko do první světové války, kde na frontě umíraly tisíce a tisíce mladých Rusů a kvůli níž obyvatelé země hladověli a přežívali v zoufalých podmínkách, nelibost přerostla v nenávist. A to tak rychle, že zatímco ještě v lednu 1917 si revoluci v Rusku nedokázal představit ani Lenin, krutá zima zastavující vlaky s dodávkou potravin z ní na začátku března téhož roku udělala realitu.

Poslední car v Rusku

Na čtvrt milionu lidí vyšlo do ulic a protestovali tam denně. 11. března zastřelilo několik carských důstojníků na ulici 150 lidí a následujícího dne už protesty přerostly v otevřený boj mezi revolucionáři a carským vojskem. Při potlačování demonstrací zemřelo v Petrohradě kolem 1 400 lidí. Mikuláš II. se proto 15. března, během probdělé noci strávené v carském vagonu na nádraží v Pskově, rozhodl abdikovat ve prospěch svého bratra. Netušil, že je posledním ruským carem v dějinách, protože jeho bratr Michail Alexandrovič trůn hned následujícího dne odmítl. Po více než třech stech letech tak tímto listem skončila vláda Romanovců v Rusku.

Čtěte více: Potupil ji car a měli ji za slabou. Carevna Anna Ivanovna však připravila hrůznou pomstu

Revoluci, které se dnes většinou říká zapomenutá anebo (kvůli v tehdejším Rusku používanému juliánskému kalendáři) také únorová, carská rodina přežila bez úhony. Prozatímní vláda vykročila k demokracii, což byla epizoda, která ovšem v Rusku neměla dlouhého trvání. Liberální reformy uvolnily ruce bolševikům a brzy se nad zemí a nad carskou rodinou začala stahovat nová temná mračna.

Objednaná vražda

Ještě téhož roku, 7. listopadu, přišla revoluce další, tentokrát bolševická. Takzvaná Velká říjnová (opět podle juliánského kalendáře) socialistická revoluce vynesla k moci krajní levičáky v čele s Leninem. Carská rodina umístěná v domácím vězení se začala bát o život.

Bolševici Mikuláše s manželkou Alexandrou i dětmi Olgou, Taťánou, Mariou, Anastázií a nejmladším, tehdy čtrnáctiletým Alexejem odvezli v dubnu 1918 do Jekatěrinburgu a drželi je v domě, který zabavili důlnímu inženýrovi Nikolaji Ipaťjevovi. Nový režim je plánoval postavit před soud, nikdy k tomu ale nedošlo, zřejmě proto, že se k městu v červenci blížily Československé legie; bolševici pravděpodobně zpanikařili, a tak přišel rozkaz rodinu popravit.

Krutá smrt

Okolo půlnoci ze 16. na 17. července 1918 je proto všechny probudili, nahnali do sklepení a začali do nich střílet. Nejmladšího Alexeje museli přesto „dorazit“ dvěma dalšími kulkami. Podobně na tom byla i jeho sestra Anastázie, která si pod šaty schovala několik drahých šperků, jež ji před kulkami ochránily. Komando ji proto ubodalo bajonety.

Čtěte také: Rusko je zemí carů, bez nich ho požere anarchie. První Romanovec ho ovládl před 400 lety

Tím ale s těly carské rodiny zdaleka neskončili. Ve snaze zahladit stopy je zapálili, polili kyselinou a odhodili v nepoužívané důlní šachtě za městem zvané Ganina jama. Bolševici, hnaní strachem, že by je mohl někdo objevit a identifikovat, se je ale potom rozhodli naložit do auta a odvézt do ještě hlubšího dolu o několik kilometrů dál. Osud jim ale nepřál a auto jim zapadlo v bahně na Selečí louce. Znetvořené ostatky tedy vyzvedli z auta přímo tam, rozsekali a znovu polili kyselinou. Pak je pohřbili. Jejich snaha ale nakonec přišla vniveč, protože carské kosti se našly, i když až o 61 let později. Režim ale, jak víme, zůstal i o tolik desetiletí později víceméně stejný, takže je tehdy jen v tichosti přepohřbili. Oficiální povolení k exhumaci ruské úřady vydaly až v roce 1991.

Zdroj: Elisabeth Heresch: Vražda carské rodiny