Kam zmizela všechna lidská těla z vraku Titanicu? Expert vysvětlil, proč je režisér slavného filmu neviděl

Tragický osud Titanicu zná i díky stejnojmennému filmu doslova každý. Ve své době jeden z nejluxusnějších a největších parníků, konkrétně třídy Olympic společnosti White Star Line, se po srážce s ledovcem potopil 15. dubna 1912 v mrazivých vodách Atlantiku a připravil o život 1505 lidí z celkového počtu 2200 osob na palubě. Důkazy obrovského neštěstí ale na desítky let pohltily oceánské hlubiny a nalézt první trosky se podařilo teprve v roce 1985.

Kde jsou lidé?

Záběry korozí pokryté přídě nebo do bahna zabořené přední poloviny lodi jsou notoricky známé stejně jako fotografie předmětů a lodní výbavy, které byly v průběhu let z vraku vyzvednuty. Na žádných veřejně dostupných fotografiích se však nenachází lidská těla, která by ve vraku vzhledem k tragickým okolnostem být měla. Jedním vysvětlením může být pieta, tím druhým – na pohled záhadnějším i děsivějším – že se ve vraku Titanicu a jeho okolí žádná těla nenachází. Než ale začnete rozjíždět konspirační teorie, i tahle drobná záhada má své vysvětlení.

K tématu: Přežili byste ztroskotání Titanicu? Známe vaše šance

„Viděl jsem přesně nula lidských ostatků. Viděl jsem oblečení, viděl jsem páry bot. Ale nikdy jsem neviděl lidské ostatky,“ popisoval svou zkušenost režisér filmu Titanic James Cameron v roce 2012 redaktorům New York Times. Sám se k vraku potopil 33krát, za účelem natočení filmu jej pečlivě zkoumal a podle svých slov strávil na lodi víc času než její vlastní kapitán Edward J. Smith. Přesto neviděl žádná těla, což je vzhledem k počtu obětí zvláštní. Faktem ale je, že velká část lidí, kteří 15. dubna 1912 přišli o život, zůstala na hladině díky záchranným vestám. Ti, kdo si vestu obléct nestihli, nebo se včas nedostali z potápějící se lodi, pak podlehli neúprosným zákonům oceánu.

„Problém, se kterým se musíte vypořádat, spočívá v tom, že v hloubce přibližně 900 metrů se dostanete pod takzvanou kompenzační hloubku uhličitanu vápenatého," vysvětlil hlubinný badatel Robert Ballard pro magazín NPR. To znamená, že poté, kdy mořští živočichové zkonzumují tkáň a odhalí kosti, začne se uhličitan vápenatý rychleji rozpouštět nežli ukládat. Jinak řečeno, za dobu od potopení lodi do objevení jejího vraku všechny kosti zmizely kvůli složení mořské vody a tlaku, jednoduše se rozpustily.

Čtěte také: Titanic zmapovaly ponorky. Nový model pomůže v hledání pravé příčiny neštěstí, věří vědci

Samozřejmě existují názory, že v uzavřených částech lodi, jako je strojovna, kam nemusela voda proniknout, mohou ještě nějaká zachovalá těla být. Ovšem více než sto let po potopení lodi se myšlenka, že bychom skutečně mohli nějaké ostatky najít, zdá být stále méně pravděpodobná.

Zdroj: NPR, New York Times, National Geographic