Alexej Stachanov: Sovětský horník proměnil pracovní kulturu

Rekord sovětského horníka proměnil pracovní kulturu v SSSR, v USA i v Česku. Ihned se stal celebritou

O údernících pojednával slavný polský film Člověk z mramoru Zdroj: Film Polski Film Agency

Udržení pracovní morálky je jednou z klíčových výzev kapitalismu. Děsivou inspirací přitom může být dění v Sovětském svazu během jedné z jeho nejtemnějších ér.

V posledních letech se často zmiňují psychické i fyzické problémy spojené s přílišným množstvím práce. Tlak na neustále rostoucí produktivitu, efektivitu a osobní obětavost vůči pracovním výkonům si vybírá svou daň dlouhodobě, ovšem se zvyšujícím se množstvím výzkumů o tom, že přehnaná oddanost pracovnímu procesu může být škodlivá, se o tématu více mluví. Je přitom ironií osudu, že tento výsostně kapitalistický přístup k práci je úzce spojen s jednou událostí v komunistickém Sovětském svazu.

Úderník jde příkladem

Sovětský horník Alexej Stachanov začal pracovat na šachtě v roce 1933, tedy ve svých 27 letech. Nedlouho poté, koncem srpna roku 1935, se mu podařil do té doby nevídaný výkon – na šachtě, kde byl oficiální průměr sedm vytěžených tun uhlí na směnu, zvládl během jediné směny vytěžit úžasných 102 tun uhlí. Překročil tak normu o těžko uvěřitelných 1 400 procent a krátce poté se musel bát o vlastní život – ostatní horníci si totiž byli vědomi toho, že v souladu s heslem „dnes rekord, zítra norma“ se kvůli tomuto výkonu pravděpodobně zvýší nároky i na všechny další pracovníky.

#OTD 84 years ago Soviet miner Alexey Stakhanov was reported to have mined a record 102 tonnes of coal which exceeded his qouta by 14 times thus giving birth to "Stakhanovite movement" intended to increase worker productivity💪 pic.twitter.com/lGh9dIFOrj
— MFA of Russia 🇷🇺 Yekaterinburg (@Ekatmid) August 31, 2019

Příběh následně využila sovětská propaganda a Stachanov se stal hvězdou celého Sovětského svazu. Objevil se dokonce i na titulní stránce amerického časopisu Time. Sovětům se podařilo zúročit narativ, že východní blok je plný podobných dělníků, kteří se nezastaví před technologickými limity strojů a pracují do úmoru kvůli slávě socialistické společnosti. Jenže jak už to s podobnými propagandistickými výtvory bývá, pravda byla trochu jinde.

Směna, během níž Stachanov překonal všechny myslitelné rekordy, totiž byla velmi specifická. V šachtě byl přítomen novinář k dokumentaci výkonů a podle pozdějších zjištění listu The New York Times byly Stachanovovi vytvořeny ideální podmínky k práci; pravděpodobně navíc nebyl v šachtě zdaleka sám.

Stachanovův rekord a jeho následná medializace skutečně inspiroval další dělníky, a tak v dalších týdnech došlo k několikerému překonání tohoto výkonu – včetně samotného Stachanova, který necelé dva týdny po svém prvním výkonu narubal 175 tun. V sovětském svazu se rozjelo celé údernické hnutí (říkalo se jim též stachanovci), jehož členové se předháněli v maximalistických výkonech. Stachanovské hnutí mělo sloužit ke zvýšení produktivity i ostatních horníků a samozřejmě také k mezinárodní prezentaci sovětské ekonomické výkonnosti.

Soviet miner Alexey Stakhanov with a car given to him by Stalin, 1936
(photo by Yevgeny Khaldei) pic.twitter.com/QzZcFzTL4V
— USSR Pictures (@PicturesUssr) August 20, 2020

Stachanov byl za své výkony odměněn Leninovým řádem a časem se stal i poslancem. Až do Stalinovy smrti v roce 1953 se těšil z prominentního postavení, navzdory rozjíždějícímu se alkoholismu. Stalinův nástupce Chruščov mu však státní pocty odebral a poslal ho zpět do rodné doněcké oblasti. Přestože se už slavný úderník nemusel živit rukama a pracoval jako vedoucí dolů, jeho náchylnost k alkoholu ho nakonec dovedla až do psychiatrické léčebny, kde ve věku 71 let zemřel. Ještě předtím byl oceněn jako Hrdina socialistické práce.

Inspirace pro kapitalismus?

Je fascinující, nakolik pracovní kultura v moderních podmínkách kopíruje přístup sovětských komunistů ve 30. letech. V leckterých firmách dochází k vytváření atmosféry neustálého srovnávání se s druhými, a tím pádem i všudypřítomnému pocitu, že bychom měli pracovat víc.

Obzvláště od konce studené války a až mytologizaci představy o nekonečném ekonomickém růstu se setkáváme se snahami o naplnění potenciálu na maximum či neomezených možnostech osobního rozvoje, z nichž by v důsledku měla profitovat firma i celá společnost. Dnešní korporáty jsou tedy plné moderních stachanovců a zase jednou se ukazuje, že navzdory zjevným rozdílům mezi současnou západní společností a Sovětským svazem před bezmála sto lety jsou některé myšlenky zaryté až nebezpečně hluboko.

ZDROJ: The Next Web, Wikipedia