Chcete být šťastní? Přemýšlejte jako staří lidé

Štěstí ve stáří není žádným science fiction. A klíč je ve způsobu přemýšlení. Zdroj: istock.com

Myšlení starých lidí se rozhodně neomezuje jen na nemoci a stěžování si. Naopak, v každém věku si můžeme od seniorů něco vypůjčit – ať už je to pozitivní přístup k všednostem, či recept na štěstí a dlouhověkost. Jaký?

Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, životní optika starých lidí může skýtat mnoho dobrého. Stačí se začíst do několika zajímavých výzkumů!

Šťastní staří lidé

Dlouholetý výzkum přinesl v roce 2011 zajímavé výsledky týkající se emočního prožívání seniorů. Necelé dvě stovky seniorů zapisovaly své emoční rozpoložení napříč jedním náhodně zvoleným týdnem, totéž se pak opakovalo po pěti a deseti letech. Když vědci po dekádě sbírání výsledků dali data dohromady, ukázalo se, že životní spokojenost, emoční stabilita i komplexnost pocitů rostl s věkem. Právě emoční rozpoložení se navíc ukázalo jako dobrý prediktor úmrtnosti – senioři, kteří si všímali výrazněji více pozitivních nežli negativních pocitů, se v rámci výzkumu dožili vyššího věku.

Tento fenomén následně zkoumal novinář John Leland z The New York Times, který popsal příběhy šesti stárnoucích lidí, s nimiž napříč roky trávil čas. A dospěl k závěrům, které na individuální úrovni (vědci by mohli říct, že se jednalo o kvalitativní metodologii) vysvětlují data získaná zmíněným výzkumem.

Paradox stárnutí?

Čím jsou lidé starší, tím se (alespoň leckteří z nich) cítí lépe; ne nadarmo se tomuto fenoménu říká paradox stárnutí. Souvisí především s tím, nakolik lidé sami hodnotí své stárnutí jako úspěšné. I další studie ukázaly, že pozitivní přístup ke stárnutí souvisí s lepšími kognitivními funkcemi, méně častou depresí a projevuje se i na zdravotním stavu. "Úspěšně" stárnoucí senioři proto mohou být pro všechny mladé inspirací, nikoli trpěnou součástí společnosti.

Se zhoršujícím se zdravím přichází i menší stres z všedních problémů, které většinu z nás neustále trápí: nestihnutý autobus, směšně malá porce v restauraci nebo rozbitý počítač. Ničím z toho se popisovaní staří lidé netrápí, protože už vědí, že s tím nic nenadělají. Namísto toho si připomínají povedené momenty z minulosti nebo se radují z všedností, které se jim podaří i v pokročilém věku; už jim je jasné, že to, co zvládali dříve, není samozřejmostí. A právě vděk za to, co máme, a užívání si i každodenních maličkostí by mohlo být tím, čím i mladí lidé dokážou zlepšit svou přítomnost – a ani nemusejí čekat na stáří.