Proč jsme nešťastní, i když máme úspěchy? Na vině je hédonická adaptace

Dlouho jste se snažili a nakonec přišla zasloužená odměna. Dosáhli jste cíle, k němuž jste se dlouho upínali, a teď se z něj konečně můžete radovat. To je skvělé, že? Chvilku ano. Jenže velmi rychle přichází vystřízlivění a vy si uvědomíte, že vlastně zase o tolik šťastnější nejste. Jak je to vůbec možné?! Nemusíte se obávat, že byste byli jediní, komu se něco takového přihodí; naopak, jedná se o dobře prozkoumaný psychologický fenomén.

Hédonická adaptace proti štěstí

O jevu známém jako hédonická adaptace se můžete dočíst třeba v bestselleru Konec prokrastinace od Petra Ludwiga, avšak jeho kořeny jsou mnohem starší. Nejvýznamněji se v tomto tématu zapsala slavná studie z roku 1978, která sledovala míru prožívaného štěstí u dvou na první pohled velmi rozdílných skupin – vítězů v loterii a handicapovaných vozíčkářů. Předpoklad byl samozřejmě takový, že výherci loterie budou šťastnější nežli lidé, kteří v důsledku nehody skončili na vozíku či rovnou připoutaní na lůžko. Zhruba po dvou letech však byly hodnoty prožívané životní spokojenosti u obou skupin téměř stejné!

Hédonická adaptace spočívá v jednoduchém faktu, že člověk si po určité době zvykne téměř na všechno. Když se dlouhodobě snažíte něčeho dosáhnout a nakonec se to podaří, přichází krátkodobá radost, jenže brzy se příliv pozitivních emocí zastaví. Co byl dřív fantastický a divoký sen, je nyní všední realitou a samozřejmostí. „I kdybychom dosáhli latěk nejvyšších, dostali Nobelovu cenu nebo olympijské zlato, po pár týdnech by tyto události na naši spokojenost neměly téměř žádný dopad,“ píše v knize Petr Ludwig.

Sejít z pásu

Ne náhodou se tento jev v angličtině nazývá také „hedonic treadmill“, tedy hédonický běžecký pás. Na tomto pomyslném pásu štěstí můžeme běžet pořád, postupně si zvyšovat rychlost či sklon, a tak mít krátkodobou radost z dílčího úspěchu; pás se však nikdy nezastaví a my nikdy nedoběhneme do cíle.

Dosavadní výzkumy nám však také dávají naději, že z tohoto běžeckého pásu můžeme i sestoupit. Klíčem je přeorientovat své cíle z vnějších motivátorů (tedy peněz, hmotných úspěchů a zisků) na vnitřní – tedy radost z každodenní práce, užívání si jednotlivých momentů během dne. Oblast pozitivní psychologie se prožívaným štěstím nadále zabývá a jednak nás sice upozorňuje na podobné paradoxy, zároveň však i ukazuje, jak nezávislá může být životní spokojenost na reálných okolnostech. A to je velmi optimistické!