Pravý Král Šumavy měl nesmírně dramatický život. Slavné polapení bylo jen začátkem

Kombinací těchto dovedností se mohl pochlubit Josef Hasil, který sám u SNB nějakou dobu sloužil. Navíc byl malé postavy (měřil 162 cm), byl mrštný a měl skvělý sluch, který ho před nebezpečím varoval. Vyrostl v Zábrdí hned u Prachatic a se Šumavou si rozuměl – když ho v roce 1944 coby dvacetiletého mladíka Němci poslali na nucené práce do Pasova, utekl jim a dal se k partyzánům.

Přečtěte si také: Obří komunistický podraz vyvolal plzeňské povstání. V bojích bylo zraněno 250 lidí

Převaděč v uniformě SNB

Po válce Josef Hasil oblékl uniformu Sboru národní bezpečnosti (SNB) a v lednu 1948 začal sloužit poblíž česko-německo-rakouského trojmezí ve Zvonkové u Horní Plané. Jen pár týdnů poté se komunisté v Československu zmocnili vlády a hranici najednou bylo nutné spíš než zvenčí chránit zevnitř – diktatura proletariátu hnala tisíce lidí do emigrace a mnozí zvolili cestu pěšky přes Šumavu. Hasil jim v tom začal aktivně pomáhat.

Na rozdíl od filmu Král Šumavy, který na objednávku komunistického režimu natočil v roce 1959 Karel Kachyňa, se Hasil přes močály a rašeliniště většinou neplahočil. Když například vyrážel od Soumarského mostu u Lenory, volil cestu po silnici na České Žleby, která kopírovala starou solnou stezku, a jen když hrozilo odhalení, schoval se i s „kolečkáři“ do lesa. Za Žleby stačilo už jen vystoupat k dnes už zaniklé vesnici Kamenná Hlava a pak v krytu kamenných řad navršených podél opuštěných políček sestoupit k pohraničnímu potoku.

Drama na hranicích

Na podzim měl za sebou už několik úspěšných akcí, když spadla klec. Došlo k tomu 20. října 1948, kdy se Hasil spolu se stejně smýšlejícím parťákem Zdeňkem Vyletou vydal převést okolím Plešného jezera manžele Fořtovy a zdravotní sestru Annu Bezecnou. „Já v ten den měl službu u útvaru na hranici, a já na tu službu nešel. Oni si nabrali kufry a nemohli je unést a my, pitomci, jsme jim chtěli pomoct, tak jsme jim je nosili a sami jsme se unavili taky. A byl sníh, to bylo na Šumavě to nejhorší,“ vzpomínal o mnoho let později Hasil pro projekt Paměť národa.

Těžký terén a velká fyzická námaha způsobily, že se oba „králové Šumavy“ na druhé straně hranice rozdělili. Vyleta kývl na nabídku německého civilisty, aby si u něj odpočinul, zatímco Hasil se vydal sám zpět. Z ochotného Němce se ale vyklubal příslušník bavorské finanční stráže, který Vyletu zatkl a totéž chtěl udělat s Hasilem. Dohnal ho, ale nezastavil.

Co se nepovedlo bavorskému financovi, dokázal na české straně hranice rumunský reemigrant Josef Marok. Vysílený pohraničník zaklepal u jeho dveří a uvnitř ihned usnul. Probudil se v poutech na cestě přes Český Krumlov a České Budějovice do Prahy, kde se ve vazbě potkal s Vyletou, kterého Němci svým kolegům na české straně hranice ochotně předali. Po týdnech bití a výslechů přišel rozsudek: Bestiální prokurátor a agent sovětské tajné služby NKVD Karel Vaš, který v té době už vyslýchal i později popraveného generála Heliodora Píku, měl pro Hasila „za zločin úkladů proti republice“ devět let vězení.

Hasil nastoupil do pracovního tábora v Plzni na Borech, později otročil v dole v Dolním Jiřetíně u Litvínova. Dlouho tady nepobyl. Jednoho dne při čekání na nákladní auto využil nepozornosti stráží a s několika spoluvězni utekl. Na rozdíl od nich ale nezamířil do blízkého východního Německa, místo toho se vydal přes Žatec a Plzeň na Šumavu. Věděl, že na hory a svou rodinu se může spolehnout.

Rodinná pouta a král Šumavy

Rodina opravdu držela při sobě. Josef Hasil, který se v Zábrdí narodil 8. února 1924 jako šestý z osmi dětí, měl čtyři sestry a tři bratry. Nejvíc si rozuměl s o čtyři roky starším Bohumilem. Spolu se rozhodli z Československa odejít do Mnichova, kde se dali k americké zpravodajské službě CIC a stali se tak agenty-chodci. Hasil se začal přes Šumavu vracet s různými úkoly, zpět do Bavorska pak převáděl uprchlíky. Kromě Bohumila s ním hranici přecházel i další bratr Julius.

Z bývalého strážce hranic se stal král Šumavy. Tak o něm začali mluvit nejen místní, ale i příslušníci SNB a vojáci, kteří se uprchlého vězně a úspěšného převaděče marně snažili polapit. Ostatně takových „králů Šumavy“ bylo víc. V Kachyňově filmu je coby král Šumavy dopaden a zabit jistý Kilián, což byl zřejmě pašerák německého původu Kilian Nowotny.

Skutečný král Šumavy Josef Hasil se modlil k Panně Marii a z každé léčky unikl. Jeho bratr Bohumil ale takové štěstí neměl. Když se 13. září 1950 vraceli do Bavorska i s Bohumilovým ročním synem, narazili v noci u Českých Žlebů na hlídku. Nebyla tam náhodou – v bavorském ústředí CIC působil dvojitý agent, který převaděče zradil. Oba bratři se ve tmě rozdělili, vypukla přestřelka. „Já jenom doufal, že se vrátí, ale nevrátil se. Zasypalo ho hned devět kulek,“ vzpomínal pro Paměť národa Josef Hasil, který sám střílel z automatu a z pasti utekl. Bohumil Hasil zraněním podlehl a je pohřben na neznámém místě českožlebského hřbitova.

Režim si na rodině Hasilových vybíjel vztek. Další sourozenci byli vězněni a vyslýcháni, Hasilovu matku Rosalii, která děti vychovávala sama (otec – zemědělský dělník – od rodiny odešel) drželi půl roku v Českých Budějovicích. Podle Paměti národa byla ve spojitosti s bratry Hasilovými obviněna stovka osob.

Země neomezených možností

Hasilovi bylo záhy jasné, že protikomunistické povstání, které pomáhal během svých přechodů do Československa připravovat, je iluzí. Komunisté jakýkoliv odpor tvrdě potlačovali, ostraha hranic se zdokonalovala, pohraničníky měla brzy nahradit železná opona. V roce 1954 Josef Hasil odešel ze CIC a odjel do Bostonu. V zemi neomezených možností potkal bratra Julia i mnohé z těch, jimž pomohl přes hranice, přesto se mnoho let protloukal jako pomocný dělník. Nakonec se stal úspěšným kresličem u General Motors v Chicagu.

Mohlo by vás také zajímat: Pithart: Komunisté v listopadu 89 padali jak umrzlí ptáci. Zpátky jim pomohla šikovná dáma

Do Čech, kde zůstala jeho snoubenka Marie Vávrová, se Hasil vrátil až po sametové revoluci. Svou matku už nezastihl, do hrobu ji v roce 1972 ukládal tehdy mladý kněz a pozdější kardinál Miloslav Vlk. Od prezidenta Václava Havla dostal Král Šumavy v roce 2001 Medaili Za hrdinství. Až do své smrti v roce 2019 žil Hasil v Chicagu.

Zdroj: Paměť národa, David Jan Žák: Návrat krále Šumavy (Praha 2012)

Video, které jste mohli minout: 17. listopad 1989: Zatímco na studenty dopadaly obušky, popíjelo velení KGB vodku