První poprava smrtící injekcí nebyla moc spravedlivá. Zločinec poslední slova věnoval lásce

Charlie Brooks se 14. prosince 1976 rozhodl projet se v autě, které nebylo jeho. Jenže při krádeži ojetého vozu zabil mechanika, což mu vyneslo smrtící premiéru. Stal se prvním mužem oficiálně popraveným jedem zavedeným do žíly.

Mladý delikvent

Charles Brooks junior vyrostl ve Fort Worthu v Texasu, rodina pocházela ze střední vrstvy a jako student navštěvující High School I. M. Terrell se aktivně věnoval fotbalu. Nestal se z něj sportovec, nýbrž delikvent, neboť nějaký čas strávil ve státním vězení v Leavenworthu za nelegální držení střelných zbraní. Místo pro tuhle pevnost, která se stala proslulým vězením, vybral plukovník Henry Leavenworth v roce 1827. Jako „nápravné zařízení“ začalo fungoval o 38 let později.

Rozhodnutí o trestu smrti injekcí

Podle výpovědi svědků byl v roce 1976 Brooks osobou aktivně užívající tvrdé drogy a využívající služeb prostitutek. Kritického dne šel Brooks požádat mechanika Davida Gregoryho, zda by mu neotestoval ojeté auto. Mechanik nasedající s Brooksem do vozu bohužel netušil, že jde o poslední jízdu jeho života.

Brooks a jeho komplic Woody Loudres nakonec donutili mechanika jít s nimi do motelu, kde byl na židli spoután lepicí páskou a chladnokrevně zastřelen. Kulka nalezená v jeho lebce neumožňovala jiný výklad činu než vraždu. Jelikož Brooks ani Loudres neřekli, kdo vystřelil, požadoval žalobce pro oba trest smrti. Loudres však nakonec dostal 40 let, což mnozí kritizovali jako nespravedlivé, když se nepodařilo dokázat, kdo zmáčkl spoušť. Brooksův verdikt byl navíc ultimátní – smrtící injekce v texaském Huntsville.

Průběh Brooksovy popravy

Brooks se dlouho odvolával, dokonce konvertoval k islámu a jeho poslední slova, která pronesl 7. prosince 1982, byla muslimskou modlitbou. Ovšem než ji pronesl, dopřál si poslední jídlo, které se skládalo z T-bone steaku, hranolků s kečupem a dávky worcesterové omáčky. Jako zákusek měl několik sušenek a ledový čaj. Podobně jako v případě elektrického křesla byla i tato poprava středem zájmu amerického tisku. Charles Hill z agentury Associated Press ji reportoval těmito slovy.

„Těsně po půlnoci byl Brooks přivázán šesti popruhy k pojízdnému stolu. Po povinné kontrole se ředitel věznice zeptal odsouzeného, zda chce něco říci. „Ano,“ odpověděl odsouzenec a otočil hlavu k Vanesse Sapp, sedmadvacetileté ošetřovatelce, s níž se předešlý týden zasnoubil. „Miluji tě.“

Ladislav Chmel v knize Nejslavnější popravy cituje dalšího ze svědků, kterých bylo při popravě přítomno asi dvacet. „Odsouzenec měl k ruce lepicí páskou připevněnou hadičku spojenou za závěsem s nádobou. Závěs odděloval Brookse od jeho katů. Hadičkou začal proudit roztok. Zatímco čirá tekutina začala hadičkou proudit do žil, měl Brooks otevřené oči a vypadal mimořádně nervózně. Najednou zalapal po dechu a začal se dusit. Přestože měl pravou ruku připevněnou popruhy, zřetelně sebou škubla. Oči se mu zavíraly a Brooks dlouze a hluboce zívl. Zavřel oči a ještě asi tak 15 sekund lapal po dechu a s velkou námahou dýchal. Nakonec jeho pohyby zcela ustaly.

Robert Reilhold v New York Times napsal, že i když obecně je trest smrti injekcí přijímán jako humánní, mnoho lékařů protestovalo s tím, že se jedná o porušení lékařské etiky. Léky určené k zachraňování života a zdraví by podle nich neměly být používány jako smrtící prostředek. To, že lékaři kontrolují, zdali je odsouzenec mrtev, je v pořádku, ovšem neměli by se podílet ani na samotné popravě, ani na namíchání smrtící směsi.

Charles Brooks se stal prvním černochem popraveným od roku 1967. Podle práva některých amerických států existují prohřešky, které si zaslouží být potrestány trestem smrti. Ovšem i u široké veřejnosti se stále vede debata, zdali smrtící injekce je ideálním způsobem popravy.

Zdroj: New York Times