Mimořádně brutální vražda ženy otřásla i zkušenými kriminalisty. Vrah se po krvavém Silvestru pokusil zabít

Frýdek-Místek vypadal na Nový rok 1991 relativně poklidně, dokud náhodný kolemjdoucí neobjevil v odpoledních hodinách v areálu základní školy mrtvolu ženy. Přes sebe měla kabát, dolní část těla však byla obnažená. Mnohočetná poranění obličeje a rozsáhlé řezné rány na krku svědčily o nevídané brutalitě, jejíž skutečnou hrůznost měla později ukázat pitva. Podle prvního ohledání zemřela už kolem půlnoci. Tělo patřilo 33leté Blance Ž., zdravotní sestře z rehabilitačního ústavu v Ostravě.

Čtěte také: Brutální vražda během silvestra děsí dodnes. Deviant Blanku škrtil, pak ji zabil petardou

Poslední noc

Pátrání v jejím bezprostředním okolí přineslo obrázek na pohled veselé a přátelské ženy, která ale vnitřně velmi strádala. Během roku 1990 se rozvedla, přestěhovala a přišla o obě dcery, které dostal do péče manžel. Silvestra slavila v uzavřeném kolektivu v Ostravě, tam na ni ale dolehly události uplynulého roku a maska veselosti definitivně spadla. Přes námitky ostatních se rozhodla večírek opustit a vydat se domů do Frýdku-Místku. Na veřejnou dopravu bylo pozdě, v úvahu přicházela cesta stopem. Kriminalisté se obrátili na veřejnost, což se vyplatilo. Přihlásili se hned dva řidiči.

První neměl cestu do Frýdku-Místku, takže ji svezl jen třetinu cesty. Vysadil ji kolem půl jedenácté večer. Žena pokračovala chvíli pěšky, než si stopla další vůz. Ten měl do Frýdku-Místku cestu a na její přání ji vysadil poblíž kulturního domu. Tam probíhala větší silvestrovská oslava, k níž se deprimovaná žena připojila. Policisté našli dva svědky, kteří ženu na oslavě poznali. Také ji viděli v doprovodu jistého muže. Mohlo mu být 25, měl delší vlasy přes uši a tmavý oblek. Zrovna se schylovalo k přípitku.

Najít podezřelého muže nebylo nic jednoduchého, v kulturním domě bylo tehdy 400 lidí. Jediná možnost, jak se k něčemu dobrat, bylo nakreslit plánek kulturního domu a pomocí výslechů a dohledávání postupně připsat ke každému stolu a židli jméno. Byla to dlouhá, úmorná a náročná práce, a než s ní byli policisté hotoví, přiblížila se k závěru soudní pitva. Ta přinesla mimořádně znepokojivý poznatek.

Osudný omyl

Příčinou smrti bylo vdechnutí krve z rozsáhlých poranění skeletu obličeje a řezného poranění na krku. Pachatel ji bil pěstí, kopal ji, rozbil jí o hlavu lahev vína a uraženým hrdlem ji pořezal na krku až k průdušnici. Kromě toho měla v pochvě mnohočetné trhliny sliznice a hluboké tržné rány s roztržením měchýře. Soudní lékař navíc vyňal z pochvy plochou kruhovitou čepičku z vláknitého materiálu o průměru zhruba 1 cm. Podle zkušeného balistika prodělala Blanka Ž. před smrtí barotrauma, zdevastování útrob, způsobené tlakovou vlnou po explozi. Kruhovitá čepička byla zátkou od petardy. Jak se můžete dočíst v knize Bratrstvo tajných hrobů, poznatek otřásl i zkušenými a drsnými případy ošlehanými kriminalisty.

Ti mezitím pokročili s hledáním podezřelého mladíka. Na oslavě dělal rozruch, házel tanečníkům pod nohy petardy, obtěžoval ženy a když jej jeden z hostů poslal do patřičných míst, měl mu odpovědět: „Já tě zabiju. Už jsem jednou seděl, mně je to jedno.“ To byla pro policisty důležitá informace. Největší úspěch ale slavili při zjištění, že dotěrný návštěvník donutil jednu z žen, aby se s ním vyfotila. Nyní měli jeho tvář. Připojit k ní jméno bylo relativně snadné. Muž na fotografii, který narušil silvestrovský večírek a brutálně zavraždil ženu, byl 24letý Antonín Marčík, trestaný sexuální deviant.

Mohlo by vás zajímat: Konec zvrhlého fantoma: Policii se udal obávaný deviant, pomohla i reportáž CNN Prima NEWS

Marčík ve druhé polovině 80. let přepadával ženy s nožem. Nutil je se svléknout, zavazoval jim oči, jednu nutil k orálnímu styku, jiné sahal rukou do genitálu. Mezi jeho oběťmi byla starší žena s vnučkou, které ohrožoval nožem. V roce 1987 byl odsouzen na čtyři roky vězení, díky prezidentské amnestii se však dočkal svobody už 3. ledna 1990. Protože u něj byla prokázána sexuální deviace, měl nařízenou ústavní léčbu. Jeho lékař mu však po pouhých dvou měsících napsal kladný posudek a soud ústavní léčbu zase zrušil. Marčík poté zanevřel na lékaře i léky, zato přilnul k alkoholu, o kterém věděl, že jej v temných choutkách spíše povzbuzuje.

Příšerný host

Zjevně byl ale dost duchaplný na to, aby si spočítal, že po něm policie půjde, a tak jej kriminalisté nenašli na adrese jeho trvalého bydliště. Na přechodném bydlišti, podnikové ubytovně na jihu Moravy, strávil jeden den. Policie tak nezbylo nic jiného, než začít prověřovat hotely a ubytovny. Nakonec dostali slibný tip na frýdecko-místecký hotel, kde bydlel od 4. ledna zvláštní host. Když mu den po ubytování nesla servírka snídani, otevřel jí zahalený v ručníku a všechny závěsy v pokoji byly zatažené. Muž působil na servírku znepokojivým dojmem a dost se jí ulevilo, když jeho pokoj opustila. Když později zavolal, že chce ke kávě ještě cukr, odmítla se za ním vrátit.

Když do hotelu dorazili kriminalisté a prozradili, že jej podezírají z brutálního činu, souhlasila, že jim pomůže. Zavolala na jeho pokoj a zeptala se, zda si může přijít pro nádobí. Host souhlasil. Když poté s policisty za zády klepala na dveře jeho pokoje, nikdo neotvíral. Zato byla slyšet voda ze sprchy. Kriminalisté vnikli dovnitř a našli Antonína Marčíka. Seděl ve sprše s podřezanými žilami. Rány naštěstí nebyly příliš hluboké. V pokoji policie nalezla hned tři dopisy na rozloučenou. Jeden patřil vedení hotelu, v něm se Marčík omlouval za vzniklé problémy. Druhý byl určen policii, tvrdil v něm, že je nevinný. Třetí napsal Marčík pro svou rodinu, líčil se v něm jako nevinný štvanec a oběť systému a dojímal se sám nad sebou.

Zbytečná krutost

První výslech proběhl 7. ledna 1991 a Antonín Marčík navzdory tvrzení v dopisech vše přiznal. Na osudné silvestrovské oslavě se seznámil s neznámou ženou, která mu dala peníze, aby jí koupil lahev vína a cigarety. Po chvíli mu řekla, že se cítí unavená a požádala ho, aby ji doprovodil. „Stalo se to poblíž školy. Nevím, co to do mě vjelo, začal jsem ji fackovat oběma rukama. Když upadla, nadával jsem jí do kurev,“ líčil Marčík náhlý výbuch během procházky.

Po chvíli jí pomohl vstát a chvíli šli dál, než na ni znovu zaútočil, udeřil ji lahví a všiml si petard, které mu vypadly z kapsy. „Jednu jsem zapálil a vložil do jejího přirození. Když vybuchla, až mě to zaskočilo, jak to bylo blízko. Právě v tu chvíli začaly i všude v okolí bouchat petardy a lítat světlice. Byla půlnoc. Zvedl jsem ji a hodil tělo dolů přes zábradlí,“ popsal děsivou událost vrah. Když se vrátil na večírek, jeho známí si ani nevšimli, že byl pryč.

Panika

Druhý den se po poledni probudil a okamžitě si uvědomil, co udělal. Šel se podívat na místo činu, kde viděl dav přihlížejících a policii, která obcházela místo činu. Ze strachu, že jej někdo pozná, se vrátil domů, vyčistil si oblečení a nervózně přemýšlel, co dál. V novinách si přečetl, že žena jeho útok nepřežila. „Nechtěl jsem ji zabít. Nepřemýšlel jsem, co se stane, když tu ženu opakovaně praštím do hlavy a nechám jí v přirození vybuchnout petardu,“ tvrdil u výslechu. Po zralé úvaze došel k rozhodnutí spáchat sebevraždu.

Podle znalců je Antonín Marčík psychopatickou osobností s rysy nezdrženlivosti, egocentrismu a agresivity, se sklonem k neuváženým afektivním reakcím. Zároveň znalci považovali za vhodné, aby požádal o kastraci. Za mimořádně brutální čin byl Antonín Marčík odsouzen k 15 letům vězení. K odpovědnosti za prezidentskou amnestii, díky níž se mu do cesty připletla citově zraněná žena, nebyl pohnán nikdo. Ani lékař, kvůli jehož liknavosti se setkání se zrůdným deviantem stalo Blance Ž. osudným.

Zdroje: Luboš Valerián, Viktorín Šulc: Bratrstvo tajných hrobů, Nakladatelství Epocha 2020 / Blesk

Video, které jste mohli minout: Otce českého punku ze Tří sester drsně zavraždili opilí mladíci. Hlavu mu zašlapali do země