Znásilnil a zavraždil svou matku, pak se ukryl v lese. Sadistický deviant nezabíjel poprvé

Mrtvolu 68leté Žofie Š. našli ležet ve sklepě. Policie při ohledání zjistila, že byla uškrcena ručníkem, navíc měla poškozený genitál. Vrah ji během vraždění znásilnil. Jakkoli byla ta myšlenka hrozná, nikdo nepochyboval, že hrůzný čin spáchal právě její syn, podepsaný na lístku na dveřích jako Vláďa. Koneckonců, za podobný čin spáchaný v minulosti strávil ve vězení 14 let.

První oběť brutálního recidivisty objevil koncem prosince roku 1985 v domě na pražském Pohořelci pracovník sociálních služeb, jenž jako obvykle nesl potraviny důchodkyni Žofii D. Když se na ni nedozvonil ani nedoklepal, zkusil vzít za kliku. Kupodivu bylo odemčeno, což pro ženu pověstnou strachem z cizích lidí nebylo zrovna typické. Ženu našel na zemi v kaluži krve, zcela bez života.

Čtěte také: Zabil vlastní matku, před vraždou ji znásilnil. Herbrych si vybíral jako oběti seniorky

Místo činu

Policie na místě zjistila, že byla uškrcena černými punčocháči. Genitál měla poškozený, nenašly se ale stopy spermatu ani jiných látek, naznačující pohlavní styk, takže pachatel zřejmě použil prsty nebo jiný předmět. Na punčochách a v okolí byla krev, žena ale byla nezraněná. Zámek dveří nebyl poškozený, klíče ležely v bytě. Na bezpečnostním řetízku na dveřích chybělo jedno očko, to se nalézt nepodařilo. Zároveň bylo otevřené okno do světlíku, na němž chyběl vrut. Rovněž se jej nepodařilo nalézt. Světlo na chodbě nesvítilo, obě žárovky byly povolené. Vše nasvědčovalo tomu, že se pachatel na čin pečlivě a zkušeně připravil.

Žena v domě nebyla příliš oblíbená, nedalo by se ale říct, že by k nevraživosti k určitým sousedům neměla důvod. V domě kromě několika dalších penzistů žili i lidé, kteří už trestním řízením prošli. Prověrka kriminálně závadových osob odhalila například jistého Vilibalda Záchu, u něhož navíc často přespávali kamarádi z druhé strany zákona. Jeden z nájemníků si navíc vzpomněl na tmavovlasého mladíka, který se v noc vraždy na Záchu v domě ptal. Podle nájemníka mladík zvonil právě na ženu, pro níž setkání s neznámým mužem znamenalo poslední noc v životě. Po Záchovi se slehla zem, sám se však objevil na Nový rok. Na osudnou noc měl alibi – strávil ji u přítelkyně v Jinonicích. Po návratu do bytu objevil za dveřmi lahev od Staropramenu.

Beznadějné vyhlídky

Policistům vyjmenoval asi tři možné kamarády, kteří u něj mohli chtít přespat. Nakonec si vzpomněl ještě na čtvrtého kandidáta, jistého Láďu. Zácha si nevzpomínal na příjmení, kriminalisté si ale na základě dalších informací rychle spojili údaje s konkrétní osobou. Byl jí Vladimír Herbrych, momentálně zadržený za vloupání. Mezi věcmi, které měl v době zadržení u sebe, se nacházela taška s kožichem z umělého semiše, jíž dcera oběti identifikovala jako matčin majetek.

Vladimír Herbrych vězel po krk v problémech už od útlého věku. Učil se na zámečníka, kvůli častému záškoláctví byl ale vyloučen. Odešel z domova, žil na ubytovně a pracoval na šachtě na Sokolovsku. Když ve dvaceti letech vykradl své tetě hospodu, poslal ho soud do vězení na tři roky. Po opuštění věznice se oženil s o pět let starší ženou, vztah se ale rozpadl už po dvou letech, což dával Herbrych za vinu tchyni. Dlouhodobě nepracoval, největší finanční podporu mu poskytovala jeho matka. Sám sebe popisoval jako klidnou osobnost, dokud ho někdo nevyprovokuje opakovaným vytýkáním chyb či nedostatků nebo nadávkami.

Mohlo by vás zajímat: Nejhorší sériový vrah Česka byl na pohřbu své oběti. Zvonil na umíráček, zašel i na hostinu

Umění lhát

V onu prosincovou noc, kdy opět opustil vězení, kde pykal za krádež, se uchýlil ke svému známému z mokré čtvrti Záchovi. Ten ale nebyl doma, a tak zazvonil na jeho sousedku, kterou znal od vidění. Pozvala jej dovnitř a podle jeho slov mu nabídla nocleh. Následně sama údajně iniciovala sex. Po jeho skončení se jej pokusila vydírat – buď jí dá peníze, nebo jej udá za znásilnění. Během vyhrocené situace ji Herbrych uškrtil kravatou, nikoli punčochami.

Kriminalistům bylo jasné, že Herbrych lže. Ustrašená žena, která si drží všechny od těla, by někomu jako Herbrych určitě nenabídla nocleh. Zároveň byla téměř nepohyblivá, chodila o holi. Bez zubní protézy, která byla v době její smrti ve skleničce s vodou, jí nebylo rozumět slova, těžko by se tedy schýlilo k takovému rozhovoru. Kromě toho tu byly jasné stopy ukazující na vloupání. Vše zkrátka nasvědčovalo tomu, že se Herbrych u ženy zdržel krátce, v nestřežené chvíli zcizil klíče a poškodil řetízek a připravil si podmínky pro pozdější návrat.

O jeho lhavosti svědčila i ona zvláštní záměna vražedné zbraně a trvání na tom, že důchodkyni uškrtil kravatou. Jak se dočtete v knize Panoptikum sexuálních vražd 2 – Démon v mém srdci, zkušený zločinec Herbrych si tím nechal zadní vrátka pro případ, že by se mu podařilo jeho odsouzení znehodnotit. Protože i vzhledem k jeho fabulátorství nebylo možné jednoznačně určit, co bylo motivem vraždy, nebyla u Herbrycha zjištěna sexuální deviace. V září roku 1985 byl Vladimír Herbrych odsouzen na 15 let vězení.

Poslední kapka

Amnestie prezidenta republiky zkrátila Vladimíru Herbrychovi trest o jeden rok, díky svému neodolatelnému návyku loupit ale nakonec ten patnáctý rok ve vězení strávil. Po jeho uplynutí zamířil k jediné osobě, u níž mohl najít útočiště – své matce Žofii Š., žijící v Sedlci u Plzně. Matka jej přijala – přes všechno zlé, co v životě napáchal, byl Herbrych stále jejím synem. Ve svém věku se ale nemohla starat o dospělého muže jako o dítě. Bylo jí stále více proti srsti vařit a prát člověku, jehož jedinou aktivitou a zájmem byla návštěva hospody. Když se z jednoho takového zařízení vrátil ve 23:30 a mocně bouchal na dveře, protože si doma zapomněl klíče, došla jeho matce trpělivost. Vymínila si, že Herbrych musí hned ráno odejít.

„Cítil jsem to jako křivdu. A taky jsem dostal zlost. Sáhl jsem po tom ručníku. Hodil jsem ho matce kolem krku a začal utahovat oba jeho konce ze všech sil. Začala chroptět. To mě vzrušilo, stejně jako to, že se jí při zápasu vyhrnula noční košile. Pomohl jsem si rukou k erekci a vnikl do ní. Všechno to trvalo asi pět minut. Bylo to celkově příjemné,“ popsal později Herbrych děsivou událost.

Mohlo by vás zajímat: Tři ženy, které se zamilovaly do slavných masových vrahů. Proběhl i sňatek před soudem

Bez lítosti

Unavený, opilý a vysílený si lehl do postele a usnul. Když se ráno probudil, odtáhl matčino tělo do sklepa, nechal na dveřích vzkaz a zmizel v okolních lesích. Policie po něm pátrala tři dny, nakonec byl zadržen na autobusové zastávce. Nebránil se, nezapíral, nakonec sám dobře věděl, že spolehlivě pohřbil všechny možnosti, jak se ze svízelné situace dostat.

Podle znalců byl Herbrych „psychopatickou osobností s rysy anetickými, disociálními. Intelekt se nachází v pásmu podprůměru, ovšem ještě v mezích normy.“ Zároveň jej označili za sexuálního devianta se sadistickou komponentou. Blížící se rozsudek nesl Herbrych těžce, s myšlenkami na popravu a na peklo. Neprojevoval přitom lítost nad svým činem, pouze nad sebou. Když jej vedli na soudní přelíčení, zástup příbuzných jej tituloval výrazy „Hajzle! Kriple! Zabít tě je málo, šmejde!“ Herbrych nereagoval, mlčel většinu procesu. Soud jej odsoudil na doživotí.

„To, co jsem udělal, není normální. Ale trvám na tom, že mámu jsem měl rád,“ nechal se deviant později slyšet. S odstupem času nicméně prohlásil, že jeho matka byla svině a svůj osud si zasloužila. „Možná tu nadobro shniju, možná mě vynesou nohama napřed – ale vzpomínka na to, jak mi ta mrcha chrčela pod rukama, mě těší.“ V březnu 2024 Vladimír Herbrych zemřel v pardubické věznici z chorobných příčin.

Zdroje: Panoptikum sexuálních vražd 2 - Démon v mém srdci; Viktorín Šulc, Nakladatelství Epocha; ISBN / ISSN: 978-80-7425-254-9; 2015 / iDnes.cz

Video, které vám mohlo uniknout: Případ uškrcené ženy u Havlíčkova Brodu