Jak fungovalo nacistické manželství ve třech? Hitlerův nejvěrnější muž úspěšně začal u sebe

O Martinu Bormannovi Adolf Hitler často hovořil jako o svém „nejvěrnějším muži“. Věrný manželce, která mu jeho postavení de facto zajistila, ale Bormann nikdy nebyl, a udělal z toho dokonce ideologickou přednost, kterou by měli mít možnost následovat i další árijští obyvatelé Říše.

Hlavně plodit dost árijských dětí

Válka zdroje Třetí říše pochopitelně rychle vyčerpávala a jednou z komodit, jichž se nedostávalo, byly árijské děti. Hitler i jeho lidé si samozřejmě uvědomovali, že zalidnit prostor vyprázdněný po odsunu nebo rovnou vyhlazení původních obyvatel je klíčové, a tak vznikaly programy jako slavný Lebensborn.

Martin Bormann, jeden z nejmocnějších nacistů vůbec a vedoucí Hitlerovy kanceláře, by tehdy ale rád šel ještě dál než k distribuci árijsky vypadajících dětí do vhodných rodin. Chtěl hlavně, aby stoupla porodnost německých žen. Spočítal si, že po válce bude v Německu značný nedostatek mužů a spousta vdov, a tento problém hodlal jednoduše vyřešit bigamií. Každý muž by podle něj měl mít nárok udržovat dvě domácnosti a výraz nemanželské dítě by se měl úplně přestat užívat.

Manželka a milenka

Bormann rozhodně nekázal vodu, jen aby pil víno. Měl ovšem obrovské štěstí na manželku, a to v mnoha ohledech. Gerda Buchová byla dcera partajního soudce NSDAP a sňatek, kterého se účastnil sám Hitler, Bormannovu kariéru značně nabudil.

Mohlo by vás zajímat: Rusko posílá na frontu cizince i výměnné studenty. Stejně to dělali nacisté, uvádí analýza

Gerda byla teprve sedmnáctiletá, když se s Bormannem seznámili (jemu bylo tehdy sedmadvacet), a v době sňatku ještě stále potřebovala povolení rodičů. Byla ideologicky oddaná a rozhodnutá následovat roli ideální ženy Říše – ženy zcela podřízené svému muži, starající se o teplo domova a plodící jedno árijské dítě za druhým.

V jiném stavu strávila de facto celý svůj dospělý život. Porodila celkem 10 dětí, oblékala se do cudných, tradičních šatů a svému manželovi dokonce dohazovala různé ženy, protože byla přesvědčená, že v nacismu není místo pro monogamii.

Když si Bormann našel stálou, „oficiální“ milenku, herečku Manju Behrensovou, neviděla v tom žádný problém. Naopak, pokud můžeme soudit podle soukromých dopisů, jejich „manželství ve třech“ bylo velice harmonické a plné lásky. „Mně je M. (Manja) tak sympatická, že bych se nikdy nemohla hněvat, a všechny děti ji mají moc rády. Je také mnohem lepší hospodyně než já,“ napsala například svému manželovi 24. ledna 1944.

On ji zase v srpnu 1944 v jiném psaní informoval: „Milá holčičko! Právě jsem mluvil s M. (Manjou). Ptala se, zda jsi dobře dojela, a zdůraznila, že se jí strašně stýská. Řekl jsem jí, že je milé, milované koťátko a že by zase měla brzy zajet do Obersalzbergu.“

Jisté zdroje naznačují, že Gerda navrhovala, aby se s Bormannovou milenkou v těhotenstvích střídaly – milenky pořízené pouze za účelem pohlavního styku samozřejmě neuznávala. Vždy bylo podle ní třeba, aby z milostných vztahů vznikaly další árijské děti. Ostře proto kritizovala diskriminaci neprovdaných matek a bojovala za zrovnoprávnění nemanželských dětí.

Konec idejí

Zatímco Bormann zemřel pravděpodobně vlastní rukou během útěku z Hitlerova bunkru před Sověty, Gerda skonala v roce 1946 v italském vězení. Měla rakovinu. Jejich děti válku přežily, hlavně díky tomu, že je Gerda v roce 1945 dostala do bezpečí. Nejstarší syn, kterého Bormannovi pojmenovali po samotném Vůdci, se stal katolickým knězem a jméno Adolf si nechal změnit, jakmile to bylo možné.

Zdroj: antologie Kronika druhé světové války, Medium.com, Study.com, Armádní zpravodaj, Druhasvetova.com

Mohlo vám uniknout: Expert naznačil, proč se Gabčíkův samopal zasekl. A představil pistoli, která měnila dějiny