Zachránila desítky českých dětí, které nacisté poslali pryč. Příběh Josefiny Napravilové by měl znát každý

Rodačka z Plzně, Josefina Napravilová, zvládla za svůj život vykonat obrovskou spoustu dobra. Jako by byla rozhodnutá si zasloužit své vyvdané jméno a napravit všechno bezpráví, které se jí postavilo do cesty. Byla nositelkou vysokého státního vyznamenání za zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv, stala se čestnou občankou Lidic… a přesto byly doby, kdy jí nenáleželo ani občanství československé a do milované vlasti měla zavřené dveře.

Válka, odboj a pomoc

Josefina, tehdy ještě Gottfriedová, se narodila 21. ledna 1914. Byla to neutěšená doba. Svoji první lásku prožila na pozadí vzmáhajícího se nacismu a brzy poté, co odešla studovat práva do Prahy, začala okupace.

Josefina se okamžitě stala členkou studentského odboje a vzápětí se o ní začali zajímat nacisté. Před nucenými pracemi ji tehdy zachránil sňatek s bohatým, vlivným a o 25 let starším bankéřem, Karlem Napravilem, udělala si zdravotnický kurz a pomáhala, kde mohla; třeba v únoru 1945, kdy na Karlově náměstí doslova do zemdlení ošetřovala oběti bombardování.

Mohlo by vás zajímat: Mrazivé záběry: Pro bezvládné tělo skočila do ledové vody. Hrdinka zachránila holčičce život

Po válce se zapojila do pomoci lidem, kteří se vraceli z koncentračních táborů, a taky s repatriací českých dětí ukrytých během války ve Švédsku. Nikoli poprvé a už vůbec ne naposled jí zde pomohl její velký talent a um, znala totiž hned několik cizích jazyků.

Mravenčí práce při hledání českých dětí

Poválečný chaos, který panoval v Evropě, se na několika odstavcích popisuje jen těžce. Seznam pohřešovaných byl obrovský a obsahoval mimo jiné taky mnoho dětských jmen. Mnohé z dětí se staly žijícími oběťmi zrůdného režimu – kvůli svým „žádoucím árijským rysům“ byly určené k poněmčení a rozeslány po celé Říši.

Josefina Napravilová se v Mnichově dostala k dokumentům, které skýtaly alespoň malou šanci některé ze ztracených dětí vypátrat, z čehož udělala své další poslání. Nebyl to jednoduchý úkol. Školy se během postupu spojeneckých vojsk Říší narychlo evakuovaly, záznamy byly zničeny nebo podlehly válečné zkáze a děti samotné byly příliš malé na to, aby si něco pamatovaly. Včetně rodného jazyka.

Josefina vždy začínala tím, že se jich ptala na slova jako „maminka“, „pejsek“ nebo „kočička“, anebo jestli znají běžná česká jména – Petřík, Pepík, Vašek. Na jméno Vašek si koneckonců vzpomněl i tehdy maličký rodák z vypálených Lidic, Václav Hanf. Toho Josefina s manželem málem adoptovali, oba jeho rodiče nacisté zavraždili. Nakonec se ho však ujali příbuzní. Když se s ním po letech opět setkala, oslovoval ji i tak „maminko“. Díky až detektivní práci a obrovskému nasazení se Josefině nakonec povedlo vypátrat okolo 40 dětí.

Odebrané občanství a emigrace

Když se život po válce začal pomaličku vracet do normálu, Karel Napravil dostal práci ve Vídni a Josefina se tam odstěhovala s ním. Po únorovém převratu se už do vlasti nevrátili. Josefina se opět rozhodla pomáhat, tentokrát naopak emigrantům, kteří utíkali z komunistického Československa, a režim jí za to sebral občanství.

Manžel se s ní brzy poté rozhodl rozvést, našel si jinou známost, a to ji postavilo před obrovské dilema: domů nesměla a ve Vídni zůstat nechtěla. Nakonec jí pomohli známí, za kterými emigrovala do Kanady.

V rodné zemi viděla začátek revoluce

Do vlasti se Napravilová od roku 1964 směla občas podívat za maminkou a velkou shodou okolností tu byla i ve chvíli, kdy začala Sametová revoluce. Definitivně se však vrátila až v roce 1994. Svou vilku v Táboře nakonec prodala, odešla bydlet do domova důchodců a peníze z prodeje, skoro milion korun, věnovala na podporu studentů medicíny.

Za své poválečné činy jí prezident Václav Klaus v roce 2009 propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy za zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv, a následující český prezident Miloš Zeman jí ještě stihl popřát ke stým narozeninám. Josefina Napravilová zemřela jen měsíc poté, 20. února 2014.

Zdroj: Radio Prague International, Reportermagazin.cz, LF Hradec Králové.