Proč jsou v tolika filmech děsivé sklepy? Strach z podzemí má silný mytologický základ
Máte sklep? Možná bychom ho ale raději přece jen neviděli – ve filmech totiž sklep často představuje skrytou a odvrácenou tvář skutečnosti, před níž odvracíme zrak.
Je to jeden z nejohranějších hororových motivů: Potemnělý sklep, z něhož se ozývají divné zvuky, je domovem jakési děsivé příšery, do jejíhož chřtánu naivní hrdina dobrovolně vejde. Postupem času jsme začali nebezpečný sklep považovat za klišé a není divu – jeho četnost je především v žánru hororu až příliš vysoká. Zároveň však není náhoda, že si filmaři (potažmo umělci obecně) vybrali k děsivým výjevům právě podzemní prostory.
Psychika pod povrchem
Předně je třeba připomenout, že většina komplexních mytologií a náboženství v dějinách lidstva zahrnovala i nějakou formu podsvětí – tajemného světa mrtvých, který se zpravidla nacházel pod zemským povrchem. Představoval alternativu ke světu živých, jimž byl přístup na toto místo zapovězen; a třeba v řecké mytologii bychom našli řadu příkladů, jak se cesta smrtelníků do říše mrtvých nevyplatila. I v souvislosti s tradicí pohřbívání je tedy nasnadě, že vůči podzemí chová lidstvo od nepaměti obrovskou úctu.
Sklepy a podzemní prostory jsou však v umění rovněž odrazem našich skrytých psychických pochodů, jež se bojíme vynášet na povrch – a to obvykle kvůli strachu. Nabízí se zde připomenutí struktury osobnosti podle Sigmunda Freuda, podle něhož je hluboko v našem nevědomí skryto „id“, obsahující silné a potlačené emoce, často neslučitelné se společenskými hodnotami či představující ohrožení pro naše ego, pokud by se tyto pudy prodraly na povrch. Právě toto neznámo je ještě děsivější než cokoli, co může prostor skutečně obsahovat – podzemí je soběstačným světem, nepřehledným místem, v němž můžeme narazit na cokoli; stejně jako v hlubinách našeho nevědomí.
Ve vánoční klasice Sám doma (1990) se Kevin bojí kotle ve sklepě, který symbolizuje jeho strach ze samoty, z opuštění rodinou. Ke konci filmu tento strach překoná, a tak i kotel přestane působit děsivě. Ve sklepě Normana Batese se nachází pravda o jeho vztahu s matkou, jež je ústředním tématem milníku kinematografie s názvem Psycho (1960). V hororu To podle Stephena Kinga se klaun Pennywise dokáže proměnit podle toho, čeho se dané dítě nejvíce bojí – a následně jej stáhne do svého podzemního království. V thrilleru Mlčení jehňátek (1990) se agentka Starlingová musí vydat do sklepa sériového vraha, aby čelila svému dávnému, hluboko uloženému traumatu. V úspěšné pixarovce V hlavě (2015) můžeme vidět všechny tyto motivy zároveň: Postavy se prostřednictvím snu dostanou právě do nevědomí, obsahujícího strachy, potlačené vzpomínky i hrůzu nahánějící výjevy. A to vše se odehrává v naší mysli…
Bohatost podzemí
Zvláštním případem jsou snímky jako Válka světů (2005) či Ulice Cloverfield 10 (2016), v nichž se původně bezpečný sklep může postupem času vyjevit jako problém, a to především kvůli přítomnosti druhých lidí; ti mohou nakonec představovat větší riziko nežli nehostinný svět tam venku. I zde tedy můžeme sklepy chápat jako ponoření do nitra, kde lze narazit na nebezpečné rozpory v našem vnímání světa – na jednu stranu pro nás druzí lidé představují bezpečí a jedinou možnost k přežití, zároveň se však právě z nich může vyklubat ta největší hrozba.
Čtěte také: Poslední slova zoufalého kapitána zříceného letadla. Pár vteřin po startu věděl, že je zle
Podzemní prostory lze též využít jako symbol společenských rozdílů, což snad nejefektivněji ukázal Parazit (2019). Byt ústřední rodiny, žijící pod úrovní chudoby, se nachází doslova pod úrovní země, zato vzdušná a do výše se tyčící hacienda boháčů působí silně kontrastně; i ta však obsahuje podzemní úroveň, v níž se ukrývá to, co (z pohledu většiny společnosti) na denní světlo nepatří. S podobným motivem pracuje i legendární revenge thriller Oldboy (2003), jenž sociální rovinu kombinuje s dalším častým využitím podzemních prostor – totiž jako odkladištěm nežádoucích pozůstatků minulosti, s nimiž není možné se vyrovnat jinak (typicky třeba mrtvol).
Nejen nebezpečí
Podzemí ale nemusí představovat jen nebezpečí a budit hrůzu. V teenagerských komediích jako Superbad (2007) či různých rodinných filmech se mladí hrdinové mohou ve sklepě schovat před venkovním světem – vytvořit si vlastní prostředí, v němž se cítí bezpečně. Podobně i v Matrix Reloaded (2003) se pod zemským povrchem ukrývá podzemní město, poslední výspa lidí, kteří by jinde přežít nemohli. Stejně tak i těžba nerostného bohatství obvykle probíhá pod povrchem země a připomíná tak poklady, jež se tam nacházejí. A koneckonců i Batmanova jeskyně slouží jako bezpečný úkryt umožňující Bruci Waynovi přerod v jeho druhou identitu.
Samozřejmě je třeba doplnit, že tento výklad podzemních prostor vychází z široce přijímané konvence, kterou respektuje velké množství filmů; některé z nich jsme ostatně zmínili. Zároveň se řada tvůrců snaží vůči těmto zvykům vymezit a vytvořit tak buď konvence zcela nové, anebo prostě překvapit diváka tím, že jeho očekávání nebudou naplněna. Nemá proto valný smysl předpokládat, že úplně každý filmový sklep musí být odrazem výše načrtnutých myšlenek. Ale třeba vám pomůže k zamyšlení, že využití podzemních prostor ve filmech zkrátka nebývá náhodné a vyplatí se mu věnovat pozornost.
Zdroj: Looper, Now You See It
Video: Trailer filmu Batman
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
